Nejlepší vtipy

„Já mám deště rád,” prohlásil policista, „to jsou jediné srážky, které mi nemusí dělat starosti!”

„V českém šoubyznysu je pěknej cirkus!”
„Proč myslíš?”
„No vždyť je to na první pohled jasné - zpěvačka Bílá je cikánka, kolega Černoch je bílý...”

„Nic na mě nemáte!” vysmívá se vyšetřujícím policistům hlavní podezřelý.
Jeden z policajtů povídá: „Ale já jsem si na vás ani nic nedával...”

„Víš, že už policajti zjistili, kde je Kajínek?”
„Neříkej, a kde tedy je?”
„Na svobodě!”

Miluje se policajt s manželkou a ta při tom strašně vzdychá. Policajt se jí tedy ptá: „Tebe to snad bolí?”
Žena na to: „Ne, právě naopak!”
Policajt: „Ílob?”

Čtyři starší dámy sedí u partie bridže a hrnků s čajem. První povídá: „Víte, dámy, známe se tak dlouho... Musím se k něčemu přiznat. Jsem kleptomanka, už několik let. Ale nebojte se, vám jsem nikdy nic nevzala.”
Druhá se připojí: „No, já se taky musím přiznat. Tíží mě to už dlouho. Trpím nymfománií, ani už ty chlapy nestíhám počítat. Ale dala jsem si pozor, abych se vyhnula vašim manželům...”
Třetí po chvilce váhání říká: „Když se takhle zpovídáme, tak já se tedy taky přiznám. Jsem lesba. Ale vy nejste můj typ, já mám ráda mladé slečny, nebojte se.”
Čtvrtá vstane a vychrlí: „Já se taky přiznám. Jsem hrozná drbna. A teď mne omluvte, musím vyřídit pár telefonů!”

Kde jsou pacienti nejotevřenější?
Na operačním sále.

„Půjdeš si ven hrát?” ptá se Pepíčka spolužák.
„Rád bych, ale nemůžu,” smutně utrousí Pepík. „Musím pomáhat tátovi s mým úkolem!”

Byl jednou jeden mejdan. Slavilo se až do rána. Když byli všichni oslavenci řádně pod parou, napadlo jednoho z nich, že by si mohli zalyžovat. Tak vytáhl lyže a začal v paneláku jezdit po schodech.
Byla neděle ráno a jedna babička šla z kostela. Protože na schodech se blbě házejí obloučky a babička rozvášněnému lyžaři nechtěla nebo nestihla uhnout, stalo se něco, co se nemělo stát. Babička zůstala ležet pod schody v nepříliš dobrém stavu. Oslavenci jí pochopitelně zavolali sanitku, a pokračovali dál s pitím.
Když už konečně dopili a potom taky vystřízlivěli, pokusili se zjistit, kam nešťastnou babičku odvezli. Šli se zeptat do nejbližší nemocnice: „Prosím vás, nepřivezli vám sem ráno tu a tu paní?”
„Jo tu? Tak tu odvezli rovnou do blázince, říkala, že ji někdo v paneláku srazil na lyžích.”

Policajt zastaví řidiče: „Tak, pane řidiči, váš řidičský průkaz. Čeká vás pokuta.”
„No počkejte, nejdřív mi řekněte, co jsem vlastně proved!”
„Nezastavil jste na stopce.”
„Já jsem zpomalil! Copak je to zas takovej rozdíl?”
Policajt vytáhne pendrek, začne s ním mlátit řidiče přes hlavu a povídá: „Tak co, mám zastavit a nebo jenom zpomalit?”

V prodejně kosmetiky visí nápis: „Tento krém odstraňuje všechny vrásky zaručeně! My s ním dokonce rovnáme i vlnitý plech.”

Mladičký námořník se seznámil s dámou, která pro něho byla velmi přitažlivá, protože mu v mnohém připomínala jeho laskavou a pečlivou maminku. Námořník poslušně odešel s dámou do jejího bytu a na loď se vrátil až po půlnoci, strhaný a s očima plnýma slz.
„Co se ti stalo?” ptají se ho starší kamarádi.
„To je strašné,” naříká mořský vlček, „to je hrozné!”
„Co to s tebou, člověče, udělala?”
„Řekla mi, že žádný Ježíšek není!”

Výpravu anglických turistů ve Skotsku provádí průvodce labyrintem podzemních jeskyní a říká: „Nacházíme se asi sto metrů pod zemí a celková délka těchto chodeb, které jsou spolu propojeny, je asi deset mil. Ví někdo z vás, jak tyto jeskyně vznikly? Vidím, že neví, tak já vám to řeknu. Vznikly asi před pětadvaceti lety a sice tak, že šel nahoře jeden domorodec v noci z hostince přes pole domů a nešťastnou náhodou mu z kapsy vypadla jedna penny, zakoulela se do králičí nory a on se o této nešťastné příhodě zmínil před svými známými...”

Ukazuje učitelka dětem v mateřské škole netopýra. Pepíček se přihlásí a říká: „Prosím, myš s pokaženým deštníkem.”

„Tak jsem vám byl v Africe,” vypravoval pan Grünhut, „a jak jsem byl v té Africe, tak co. Řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Vyšel jsem si do pralesa a najednou slyším z houštiny šramot. Střelím. A co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám, zabitých.”
„Šest? Není to trochu moc?”
„Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal.”
„I pět je moc. Slevěj, pane Grünhut.”
„Že jsou to oni, tak byli dva.”
„Hm, dva jednou ranou?”
„S nimi je tedy řeč. Tak aby neřekli, byl to jeden. Ale zato chlapík.”
„A byl to vůbec lev?”
„Mě se ptají? Já mám všechno vědět? Copak nemám jiné starosti? Jak jsem slyšel v křoví zachrastit, tak jsem šel od toho pryč!”

Pepíček vylije ve škole mléko a učitelka se ho ptá: „Tak co bys dělal, kdyby se ti to stalo doma?”
„Řekl bych to mamince, ta by tátovi vrazila hadr a ten by to utřel!”

Tomuhle se prý u IBM smějí dodnes: Kdysi se firma IBM rozhodla nechat na zkoušku vyrábet některé díly v Japonsku. V zadání byla mj. klauzule, že se tolerují tři chybné součástky z 10 000. S první dodávkou prišel následující průvodní dopis: My Japonci težko chápeme vaše americké obchodní praktiky. Přesto jsme podle smlouvy zvlášt vyrobili ke každým 10 tisícum součástek tři vadné a přidali jsme je do dodávky. Doufáme, že s nimi budete spokojeni.

V šesté třídě říká učitelka: „Děcka, přišel čas věnovat se trochu sexuální výchově. Děvčata, váš první úkol bude zjistit doma od rodičů, jak vzniká těhotenství. Chlapci, a vy zase zjistíte, co je to penis.”
Tak Pepíček se doma tatínka ptá, co je to ten penis. A tatínek stáhne kalhoty a říká: „Tohle je perfektní penis.”
Druhý den před začátkem hodiny říká Venca Pepíčkovi: „Sakra, já zapomněl na ten úkol. Zjistil jsi to? Co je to ten penis?”
Pepíček ho odvede na záchod, tam stáhne kalhoty a říká: „Kdyby tohle bylo o pár cenťáků menší, tak by to byl perfektní penis.”

Přijde takhle jednou manžel večer domů a vidí svou ženu nahou v posteli. Povídá: „Proč jsi tu nahá?”
Žena na to: „Víš, já nemám žádné hadry!”
Muž: „Ale co to povídáš?” Otevře skříň a počítá. „Jedny šaty, druhé šaty, třetí šaty, nazdar Karle, čtvrté šaty...”

„Kdo je líný pracovat, ať udělá krok dopředu.”
Vystoupí všichni kromě Pepy: „Když já jsem líný udělat i ten krok!”