Vtipy o obchodech - 338 zajímavých

Reklama: „Bojíte se smrti? Navštivte naše lékařské středisko pro seniory a my vám názorně ukážeme, že umírání nebolí.”

Bill Gates se dostane do pekla (kam jinam taky). Satan ho víta a nabízí mu výběr ze tří možných míst pro jeho nekonečné setrvání. Prvním je ohromná ohnivá lázeň, ve které trpí miliony duší. Druhým je obrovská arena, ve které hladoví lvi pronasledují a pozírají bezmocné trpitele. Třetím je napohled dobře zařízený pokoj, ve kterém stojí na stole PCcko. Bill samozřejmě nezaváhá a vezme to třetí. Někteří čerti, zvláště ti, kteří mají čertování za trest za programátorské hříchy, začali protestovat, ale Satan je uklidnil: "Na tom PCcku jsou nainstalovány Windows 95. A tím trestem je fakt, že klávesici chybí tři nejdůležitější tlačítka - Ctrl, Alt a Del."

Přijde rozehřátej chlápek do cukrárny a má velké oči: „Horu zmrzliny!”
Prodavačka se na něj udiveně podívá: „Ale musím vás upozornit, že jedna sklápěčka vyjde na několik set tisíc...”

Jaký je rozdíl mezi dobrým psem a špatným výrobkem?
Žádný, oba se vracejí zpátky.

Přijde zákazník do takového toho malého krámku na všechno a ptá se: „Prosím vás, máte doutníky?”
„Jistě, tamhle v tom levém regálu.”
Zákazník se natáhl do regálu, vytáhl doutník a zapalovač, když na něj prodavač volá: „Pane, tady se nesmí kouřit.”
„Proč ne, když prodáváte doutníky?”
„Taky prodáváme toaletní papír!”

Jednou takhle před pár desítkami let cestoval jeden obchodník s baseballovými čepicemi napříč Asií. Jednou večer musel přespat pod širým nebem. Našel si tedy na pláni veliký mangovník a v jeho stínu se v podvečer uvelebil. Když se ráno probudil, s hrůzou zjistil, že je jeho batoh prázdný. Pak se podíval nahoru a kouká, že strom je plný opic, které mají na hlavách jeho čepice... Vztekle na ně zařval a ony na něj zavřeštěly. Udělal na ně pár děsivých obličejů a zjistil, že v tom jsou opice nedostižné. Hodil po nich kamenem a ony ho zasypaly nezralými mangy. Došlo mu, že o čepice asi přišel, a tak vztekle praštil tou svojí o zem. A hle, ty blbé opice taky vzaly čepice a hodily s nimi o zem. Chlápek nezaváhal a rychle je všechny sebral, nacpal do batohu a šup, mazal pryč.
O padesát let později se vnuk tohohle pána, toho času pokračovatel rodinné čepičářské tradice, vydal stejnou cestou do Asie. I on si ustlal pod stejným stromem a i jeho ráno čekalo nemilé překvapení. Chvíli bezradně koukal na strom na opice a pak si vzpomněl na příběh, který mu vyprávěl jeho dědeček, a řekl si, že ty čepice dostane zpátky. Tak začal na opice mávat, ony mávaly na něj. Dělal na ně dlouhý nos a ony na něj taky. Začal tancovat, ony taky začaly poskakovat na větvích. Zatahal se za uši, ony se taky zatahaly na uši. Praštil svojí čepicí o zem - a jedna z opic seskočila se stromu, došla k němu, vrazila mu dvě facky a povídá: „Heh, myslíš, ty troubo, že jseš jedinej, kdo měl dědečka?”

Obsah koše na odpadky v jedné kanceláři: tři krabice softwaru. A jak si tak leží v tom koši a nemají co dělat, tak si začnou povídat, proč jsou tam, kde jsou. Ta první povídá: "No já jsem program, co chodí pod Windows 95, tak mě vyhodili." Druhá na to říká: "No já jsem program, co nechodí pod windows 95, tak mě vyhodili." Ta třetí se tak zavrtí a pak tak lehce zašpitá: "No, já jsem Windows 95..."

Lupič namířil na pokladní v bance zbraň a výhrůžně zakřičel: „Ruce vzhůru!”
Slečna za pultem na něj nechápavě pohlédla: „Copak už jste někdy viděl ruce spát?”

Ztratil se dědeček. Šťastného nálezce rakve odměna nemine!

„V masně mají kilo za dvacet korun!” vykřikl někdo na náměstí a všichni se tam okamžitě rozběhli.
„A to se ani nezeptáte čeho?” pobaveně na to koukal neznámý. „No jak chcete... Doufám, že vám ty kosti budou chutnat!”