Vojenské vtipy - 451 zajímavých

Stojí dva policajti na Václaváku a Angličan se jich zeptá " WHAT TIME IS IT? " policajti jen zavrti hlavou. Na tuto samou otázku se jich Angličan zeptá ještě v šesti různých jazycích a policajti jen zavrti hlavou. Angličan to vzdá a odejde. Potom řekne první policajt tomu druhému "MĚLY BY JSME SE TAKY UČIT NĚJAKÉ JAZYKY " a druhý na to " NA CO! TEN JICH UMĚL ŠEST A NEDOMLUVIL SE "

Policajt vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí: "Slečno, vy si taky myslíte, že jsou policajti blbí?"
"Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala..."

Obecní pastevec přijde na místní policejní stanici a že prý se taky chce stát policistou. Policejní důstojník mu říká: "Naším kolegou se může stát jen inteligentní a především vzdělaný člověk. Jestlipak například víte, kdo napsal Babičku?"
Pastevec neví. Důstojník zajde do vedlejší místnosti a šeptá strážmistrovi: "Vedle je jeden člověk a nemůže si vzpomenout, kdo napsal Babičku. Běž mu pomoct."
Když se za chvíli vrátí, leží pastevec na zemi. Teče mu krev z nosu, má natržené ucho, vyražený zub a kolem oka fialový monokl. Strážmistr hrdě hlásí: "Pane kapitáne, už si vzpomněl! Babičku napsal on!"

Policajt přišel domů ze služební cesty a hned lákal manželku do postele, ale ona se vykrucovala, že musí ještě vařit, prát.... Po dlouhém přemlouvání se oba svlíkli, policajt přehodil deku přes oba dva a říká: -Podívej se, jak mně svítí digitálky!-

Vědci v bývalém SSSR vymysleli přísně utajovanou vakcínu. Po její aplikaci mrtvole můžete s touto mrtvolou ještě 10 minut hovořit. Bohužel se nepodařilo dořešit problém, že mrtvola neodpovídá.

Na vojně: „Zastavit! Stát! Kam jdete?”
„No přece do zastavárny...”

Za třicetileté války setník vede setninu do útoku a řve: „Vpřed, chrabří vojáci, za krále, za vlast, za korunu!”
„Za kolik?” zastavují vojáci otráveně svůj útok.

Policajt se zamyslel.

Voják základní služby pošle babičce balíček s ručním granátem a dopisem: „Babi, když zatáhneš za ten provázek, dostanu tři dny dovolené.”

Učitelka se ptá dětí, jestli jejich známí dávají dětem ruská jména. Frantík se postaví a říká: „Naše sousedka má syna s ruským jménem!”
„Jak je to možné? Vždyť se jmenuje Josef!”
„Ale ne, jeho matka mu každé ráno říká: Ser Jožko, nebo přijdeš pozdě do školy!”