Vojenské vtipy - 451 zajímavých

sedí viják na pařezu a cucá patronu. najednou patrona bouchne a roztrhne mu pusu od ucha k uchu. jde okolo druhej voják a řekne: ty vole ! ty se tomu tlemíš ! ale mohlo tě to zabít !!! :D

(blbý, co ?) :D

Po vstupu ČR do NATO se sešli nad pivem američtí a čeští piloti a po pár pivech se začali přít o to, čí letadla jsou schopna rychlejšího letu. Nakonec se shodli na tom, že to může rozsoudit jen závod. Amíci si napucovali svoji F16, Češi svého Čmeláka, piloti usedli do svých strojů...
„To nemůžeme vyhrát,” říká pilot Čmeláka svým komplicům.
„Klidně leť,” odpověděli mu, „my jsme tě pevně přivázali k F16, poletíš přinejmenším stejně rychle jako oni.”
Tak tedy odstartovali. F16 letí, za ní se drží Čmelák v konstantní vzdálenosti. Po chvíli pilot F16 hlásí: „Zvyšuji rychlost... měním geometrii křídel... Čmelák je stále v těsném závěsu za mnou... letím na plný výkon, víc to už nejde, Čmelák je stále za mnou... Kruci, asi to prohrajeme! Čmelák právě odhazuje podvozek a mění geometrii křídel...”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že kosmonaut Gagarin vyhrál v loterii automobil?”
Odpověď: „Ano, máte naprosto pravdu. Nebyl to však kosmonaut Gagarin, nýbrž učitel Afanasij Krivošejov, a nevyhrál automobil, ale ukradli mu bicykl.”

Z vojenské základní služby: „Že je nepřítel po zuby ozbrojený, ještě neznamená, že na hlavě nemá žádnou zbraň.”

Dvě zprávy válečného hrdiny. Dobrá zpráva: „Vyhnul jsem se minovému poli.”
Špatná zpráva: „Bylo to k ničemu, narazil jsem na další.”

Z projevu G. W. Bushe k americkému lidu: „Nepřítel věrolomně napadl naše letouny, když mírumilovně bombardovaly jeho města.”

Hlásí buzerant: „Vojín Studený, pane. Ale nechal jsem si před lety změnit jméno. Určitě neuhodnete, jak jsem se jmenoval původně...”

Generál se ptá tří tankistů: „Co uděláte, když vás napadne nepřátelské letadlo?”
První: „Vyskočím z tanku a schovám se.”
Druhý: „Opětuji palbu, pane generále.”
Třetí: „Oklamu ho, pane generále.”
Překvapený generál: „Jak chcete pilota oklamat?”
Tankista: „Jednoduše - hodím směrovku vpravo, a odbočím doleva.”

V přijímači dělají nováčci kliky.
„Pane svobodníku, já už nemohu...” stěžuje si jeden vojín.
„Dobrá, zůstaňte dva centimetry nad zemí a odpočiňte si!”

Manželka v Sovětském svazu u advokáta.
„Potřebujete se zbavit manžela? Nač rozvod - stačí přece jen napsat udání!”

„Tahle školka je jenom pro děti příslušníků armády. To vaše nemůžeme zapsat.”
„Jak to, že ne - vždyť ho mám s neznámým vojínem!”

Plukovník přehlíží vojáky, tu se u jednoho zastaví: „Co to máte s okem?”
„To je umělé oko, pane plukovníku.”
„A copak je to takové umělé oko?”
„To je oko ze skla, pane plukovníku.”
„To je jasné, že ze skla, vždyť skrz něj musí být vidět.”

Nový příslušník paradesantní jednotky se chystá ke svému prvnímu seskoku. Pečlivě si projde své poznámky ze školení: 1) vyskočit z letadla, 2) počítat do 20 a zatáhnout za levou šňůrku, 3) neotevře-li se padák, zatáhnout za pravou šňůrku, 4) pokud se stále neotevře padák, zatáhnout za obě šňůrky najednou, 5) po doskoku vyhledat transportér a hlásit se veliteli.
Voják vyskočí, počítá, zatáhne za levou šňůrku - a nic. Po chvíli zatáhne za pravou, stejný výsledek. Znejistí, zatáhne za obě a pořád nic. Rozezlený voják se podívá do příručky a zařve: „Jestli tam dole nebude čekat ten transportér, tak mě teda pěkně naštvou!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Smí jiný soudruh kritizovat soudruha Stalina?”
Odpověď: „Smí, ale škoda každého života.”

Celé České země jsou na počátku 20. let 20. století mobilizovány, všechno člověčenstvo odváděno do války. V tu dobu oznámí nemilou zprávu také řezníkovi.
„To si ze mě děláte srandu!” rozčílí se řezník. „Já a do války?! Vždyť jsem v životě nedržel žádný nebezpečný předmět v ruce!”

Přiběhne pan Horák na strážnici: „Ztratil se mi papoušek. Pokud ho chytíte, předem prohlašuju, že se s jeho politickými názory neztotožňuju!”

Vojáci, spěte rychleji, do budíčku zbývá 15 minut!

Volá bača na druhý kopec: „Ty, Jano, víš, co je nového? Brežněv zemřel!”
„Cože?”
„Brežněv zemřel!”
„Co jsi říkal?”
„Brežněv zemřel! Jsi hluchý?!”
„Ne, nejsem hluchý, ale moc pěkně se to poslouchá!”

Čína přepadla Rusko. V devět ráno rovnou zaútočilo milion vojáků, ale zastřelili je. V deset zaútočil další milion vojáků, ale postříleli je ještě rychleji. Generál jde za nejvyšším představitelem Číny a stěžuje si, že takové útoky nejsou dobrá taktika.
„Že ne? Jen počkejte do pěti hodin a uvidíte, že Rusové už nebudou mít čím střílet.”

Víte, jaký je rozdíl mezi socialistickým vlastenectvím a skutečným vlastenectvím? Socialistické vlastenectví znamená milovat svoji vlast nejen proto, že je to naše vlast, ale hlavně proto, že je to socialistická vlast. Skutečné vlastenectví znamená milovat svoji vlast i přesto, že je to socialistická vlast.

Přijde anděl za první dámou státu - Dagmar Havlovou, a nabídne ji, jestli by se nechtěla naučit létat. Dagmar nadšeně souhlasí, a tak jdou na Staré zamecké schody. Anděl několikrát ukáže vzlet a pak vyzve Dagmar, aby to taky zkusila. Ta se rozeběhne, začne mávat rukama a rozbije si držku. Běží za Vaškem stěžovat si, jací jsou Ti andělé. Zatím u nebeské brány kára svatý Petr anděla:" Olgo, první vycházka a hned takový průšvih!"

Lenin měl pravdu, socialismus se ukázal jako éra elektřiny: Do práce se chodí s odporem, na plat se čeká s napětím a vedení se dotknout nemůžeš.

Václav Klaus přijde do nebe spolu s Clintnem a Putinem. Čeká je tam Sv. Peter a každýho se ptá: "Ty jsi kdo?" "Clinton, prezident USA." "Dobře, sedni si po mojí pravici." "Putin, prezident Ruska!" "Tak ty jsi sedni po mojí levici. A ty jsi kdo?" "Já jsem Klaus z Čech a ty mi sedíš na židli!"

Sešli se při jubileu dva od Dukly: „Tady jsem přišel o ruku.”
„A já o nohu.”
Poslouchá je třetí: „Jděte do háje, já tady přišel o dva dny později, a tím pádem i o všechna vyznamenání!”

Poslední slova americké vojačky z Iráku: „Ucítila jsem ze zadu něco tvrdého..., a pak mi to cvaklo.”

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
„Prosím, je Marx obydlen?”

Za druhé světové války existovali i rakouští partyzáni, kteří strávili celé měsíce v Alpách na lyžích a bojovali proti Němcům. Blížil se konec války, bylo jaro 1945. Dva partyzáni si povídají: „Poslyš, co uděláš úplně první, až se vrátíš domů?”
„No, co bych asi tak mohl udělat? Mám doma krásnou mladou blonďatou ženu a už dva roky tady šaškuju na lyžích. Co asi tak udělám prvního?!”
„Aha, no jo, rozumím. A co teda uděláš jako druhé?”
„No, hm... asi si sundám ty zatracené lyže!”

„Kapitáne, kde je vojín Pácha?” zajímá se velitel.
Kapitán hlásí: „Právě vyskočil z letadla!”
„A co ten padák?” podiví se nadřízený.
„Ten nechal tady,” oznamuje kapitán. „Prý ho příšerně tlačil do zad!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je dovoleno číst romány Alexandra Solženicina?”
Odpověď: „V principu ano, ale musíte umět anglicky nebo německy.”

Na soudružském aktivu se rád nechá slyšet soudruh: „Pátého ledna Lenin řekl: Učit se, učit se, učit se!”
Ohromný aplaus byl utnut nacvičeným gestem řečníka, který pokračoval: „A pátého ledna Lenin řekl...”
A další citát, aplaus soudružstva. Když už uvozovací věta zazněla pošesté, strčil jeden soudruh v první řadě do souseda: „Hele, to je celkem frajer, že si ta data tak dobře pamatuje. Akorát je blbý, že jsou všechna pátého ledna.”
„Drž hubu, vole,” zašeptá soused. „Ten hňup neví, co to V.I. před Leninem znamená!”

Víte, co bylo v komunistické vládě nejsilnější?
Husákovy brýle.

Jaký je rozdíl mezi socialismem a kojencem?
Kojenec se nejdříve posere a potom rozvine.

Brežněv se chlubí: „Mám nového koníčka, sbírám politické vtipy o sobě.”
„A kolik jich už máte?”
„Zatím jen dva a půl lágru!”

Píše vnuk dědečkovi z vojny: „Dědo, jestli chceš, abych měl dva dny mimořádného volna, zatáhni za provázek, který čouhá z balíku.”

Na malém opuštěném tichomořském ostrůvku oznamují vojákovi: „Přeřadili tě.”
První reakce jsou samozřejmě nanejvýš pozitivní.
„Juchů!” raduje se vojáček.
Nadřízený se však zamračí: „Však on ti brzy zmrzne úsměv na rtech.”
„Jakto?”
„Přeřadili tě na Antarktidu!”

Hlášení rádia Jerevan: „Ruští soudruzi se nikdy neopakují, ruští soudruzi se nikdy neopakují...”

„Vojáci, víte, jak zjistíte, že už ponožky potřebují zašít?”
„???”
„Když nemůžete poznat, který je který konec.”

„Když velitel zařve do pozoru, musíš jít do pozoru,” učí svého caparta generál.
„A pěšky?”

Ženská kádruje v práci kolegyni: „Poslyš, ty toho s manželem nemáš moc společného... Proč sis ho vlastně brala?”
„No, myslím, že to bylo to přísloví, že protiklady se přitahují... Já byla těhotná a on ne!”

V Baghdádu byl objeven trojník Saddáma Husajna.

Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že Sovětský svaz přišel na nový způsob stavby lodí?”
Odpověď: „Hrdě můžeme oznámit, že ano. Nové lodě typu Tajga budou mít boky seskládány z mohutných kmenů, které v případě ztroskotání poslouží za záchranné čluny.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že socialismus představuje zlatý věk?”
Odpověď: „V principu ano, ale není všechno zlato, co se třpytí.”

„Pánové, jaké má voják nervy?” tázal se učitel na vojenském gymnáziu.
„Nervy na pochodu.”

Ptají se generála novináři: „Tady ve zprávě se píše: Jaderný výbuch o síle 20 až 150 kilotun. Jak tomu máme rozumět?”
Generál odpovídá: „No, my jsme původně mysleli dvacet. A ono to zatím bouchlo pořádně!”

Na vojně: „Vojíne, jak chcete udělat zbrojní pas, když ani netrefíte zpátky z opušťáku?!”

Irácká televize po celý den vysílá - Bombardéry B-52.

Otázka na rádio Jerevan: „Četli jsme, že jistý farmář z Texasu měl tak velké pastviny, že je nedokázal za celý den automobilem objet. Je něco podobného možné i u nás?”
Odpověď: „Ano, s kterýmkoli z našich automobilů.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že se Bůh může stát členem strany?”
Odpověď: „V principu ano, ovšem nejdříve by musel vystoupit z církve.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Naši politici tvrdí, že v blízké budoucnosti předeženeme Spojené státy. Zároveň se v novinách stále píše, že USA míří mílovými kroky do propasti. Můžete se vyjádřit k tomuto protimluvu?”
Odpověď: „Náš vysílací čas je bohužel u konce.”

Ze základní služby: „Účinnost pancéřové hlavy je dána tvrdostí lebky.”

Chlubí se mladý poručík: „Já jsem byl na vojně u vojenské hudby a beze mě se nehli ani na krok!”
„A cos tam dělal?”
„Tahal buben na vozíku!”

Chodí dva příslušníci VB po Václaváku a počítají kanály. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest! Stop! Skloní se a do kanálu zařvou: „Húúú!”
A tak pokračujou pořád dál. Vidí je děda a ptá se, co že to tam dělají.
„Ale, velitel nám nařídil, že máme rušit Svobodnou Evropu na šestém kanále!”

Volá dívka příteli na vojnu a oznamuje, že mu zemřeli dva papoušci: „Promiň, starala jsem se ti o ty ptáky, jak jsem jen mohla, ale oba chcípli.”
Kluk se rozeřve: „To si ze mě děláš ptáky?!”

Do Afghánistánu posíláme paradesantní brigádu, ale to jenom proto, že mají všichni paradentózu!

Po aktivu důstojnického sboru odpovídá ruský generál na dotazy svých podřízených.
„Dojde ke třetí světové válce?”
„Je to dost pravděpodobné.”
„A kdo bude naším nepřítelem?”
„No, možná Čína.”
„Ale my máme jen 150 milionů obyvatel, a jich je půl druhé miliardy. Můžeme nad takovou přesilou zvítězit?”
„V moderní válce je důležitější kvalita, ne kvantita. 5 milionů Židů bojovalo v několika válkách proti 50 milionům Arabů, a vždycky vyhráli.”
„A soudruhu generále - máme dost Židů?”

Desátník se ptá vojína: „Z čeho je vyrobena hlaveň pušky?”
„Z oceli.”
„Dobře. A z čeho je vyroben závěr pušky?”
„Taky z oceli.”
„Špatně!”
„Jak to, špatně?”
„Podívejte se, vojíne, co máte napsáno v příručce: Závěr je vyroben z téhož materiálu!”

Letí výsadkové letadlo do Afghánistánu s dobrovolníky na čtvrt roku, velitel vydá příkaz: „Vyskakovat!”
„To je vysoko, zabijeme se!”
„Dobrá, klesnu na pět metrů, níž už ne, to naskakují ti, co jsem přivezl před dvěma roky.”

Bylo asi 20 let po válce, když se před hodinářstvím na Václaváku v Praze už od časného rána tvořila fronta lidí, asi sto padesát metrů dlouhá. Poslední v té frontě stála taková stará osmdesátiletá babička. Šel okolo takový starší pán a ptá se jí: „Prosím vás co tu dávají, že je tu tolik lidí?”
„Ale, ze Sovětského svazu přišly hodinky,” odpoví mu babička.
Pán se zamyslí a praví: „Tak to se postavím, jestli nepřišly i ty moje...”

Parašutista nováček se chystá vyskočit z letadla, ale bez padáku. Instruktor se ho ptá: „A kde máte, vojíne, padák?”
„A na co? Vždyť venku neprší!”

O co se bojovalo ve Vietnamu?
O volná místa na trhu.

Soudruzi vojáci, naše technika protiraketové obrany je nejlepší na světě. Kdyby na nás Američani poslali ty Pershingy, my je dokážeme za letu otočit o 360 stupňů!

Strohý jídelníček vojáků v irácké Basře - po celý den molotovovy koktejly.

Nápis na dveřích WC v době totality: „Kdo půl směny neprofláká, ten pracuje na Husáka.”
Dveře vysazeny za účelem odstranění nápisu. Okamžitě se objevil nový nápis na zdi: „KSČ nám nevěří, proto serem bez dveří.”

Přijde mladík domů: „Mami, odvedli mě na vojnu.”
Maminka: „Proboha, kdo?”

„Ví rotný, že se zákop sesul?”
„Ne, pane majore, ale řekneme mu to, hned jak ho vyprostíme.”

„Už musím letět!” řekl pyrotechnik a přestřihl červený drát.

Protivzdušná obrana Ukrajiny odmítá převzít zodpovědnost za náhodné sestřelení letounů nad Baghdádem.

Při havárii sovětské rakety zahynuli oba kosmonauti. Tesař i topič.

Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že Sovětský svaz sestřelil civilní letoun?”
Odpověď: „Nikoliv, to není pravda, letoun narazil na vysokou životní úroveň sovětského lidu!”

„Sekretářka mi říká, ty má prcinko sametová,” svěřuje se kapitán našeho raně kapitalistického průmyslu.
„To je od ní rozkošné,” míní přítel.
„Myslíš?” podiví se ředitel. „I na poradě náměstků?”

Vypráví britský letec za druhé světové války kamarádům z letky: „Slyšeli jste už o tom černochovi, co před tanky tak zbledl, že ho fašisti nepoznali?”

Z kádrového posudku jednoho důstojníka: „Je tvrdý, energický a rázný. Rozhoduje se rychle, ale blbě.”

Otázka na Rádio Jerevn: „Je pravda, že se bude do Československa dovážet holandský špenát?”
„Ano, protože obsahuje přece jen víc železa než sovětská ruda.”

Velitel hřímá před nastoupenou jednotkou: „Vojáci! Pamatujte si, že ve vzduchu není jenom dusík a kyslík, ale i vzácné plyny, jako heligon, aragon, paragon a další!”
Vojáci se samozřejmě dají do smíchu. Velitel se rozzuří a zařve: „Soudruzi, já to vědět nemusím, já nejsem meteorolog, já jsem chemik!”

Dotaz na Rádio Jerevan: „Jak dlouho vydrží v otevřeném kosmu člověk bez skafandru?”
Odpověď: „Prakticky věčně.”

Důstojník učí kadety: „Představte si, že proti vám jedou tanky. Jejich počet je - dejme tomu - M.”
Píše na tabuli velké písmeno M.
„Ne, počkat, to je moc, jejich počet je dejme tomu N.”
Maže a přepisuje na tabuli.

Otázka na Rádio Jerevan: „Jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou?”
Odpověď: „Optimista se učí anglicky, pesimista čínsky.”

Otázka na rádio Jerevan: „Můžete definovat, kdo je komunista a kdo antikomunista?”
Odpověď: „Jistě. Komunista je ten, kdo četl díla Marxe a Lenina. Antikomunista je ten, kdo jim porozuměl.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je v Sovětském svazu cenzura médií?”
Odpověď: „V principu ne. Bohužel se ale této otázce nemůžeme blíže věnovat.”

„Soudruzi, nebudeme vyrábět polovodiče, počkáme si na celovodiče.”

Sedí v Bílém domě George Bush a Tony Blair. Přitočí se k nim jeden z hostů, kterého zaujal jejich družný rozhovor, a ptá se, o čem tak živě diskutují.
Bush mu odpoví: „Plánujeme třetí světovou válku.”
Host na to: „To zní zajímavě, jaké jsou plány?”
„Zabijeme 140 milionů muslimů a jednoho zubaře,” vysvětluje Bush.
Host se zdá být překvapen: „Proč jednoho zubaře? Proč zabijete jednoho zubaře?”
Blair se usměje a dá Bushovi herdu do zad: „Co jsem ti říkal? Nikdo se nebude ptát, proč 140 milionů muslimů!”

Ruské děti volají přes hranici na slovenské: „My máme chleba!”
„A my ho máme s máslem!”
„Ale my máme Stalina!”
„My můžeme mít také Stalina!”
„Ale to už pak nebudete mít chleba s máslem!”

Voják se ptá velitele: „Jdu dnes do basy, tak jsem se přišel zeptat, jestli bych si tam mohl vzít kytaru?”
„Vy jste se zbláznil, do vězení s kytarou?”
„No, Dalibor měl přece ve vězení housle!”
„Koukněte se, vojíne, co se děje u jiných útvarů mě nezajímá!”

Proč všichni při skandování „Ať žije KSČ” stojí?
Aby neseděli!

Po koncertu vojenské kapely osloví jeden z posluchačů trombonistu: „Můžete mi říci název skladby, kterou jste právě hráli?”
Ten se podívá do not a praví: „Číslo pět, pane.”

Dva muži na Ukrajině spolu jedou vlakem.
„Kam jedete?” ptá se ten první.
„Jedu do Moskvy nakoupit maso,” odpoví ten druhý.
Vlak staví v Kyjevě, kde ten druhý muž vystoupí.
„Já myslel, že jedete do Moskvy, nakupovat maso,” volá na něj z okýnka ten první.
„To ano, ale fronta začíná už tady,” odpoví druhý.

„Pane veliteli, všechny vaše příkazy jsem vyplnil.”
„Ale já jsem vám nic nepřikázal.”
„No, však jsem taky nic nedělal.”

Parašutista při volném pádu: „Pane kapitáne, nemůžu otevřít padák!”
Kapitán zakřičí z letadla: „Nic se nebojte, vždyť je to jen cvičení!”

Zprávy: „Američané svedli největší bitvu v Iráku od konce války.”

Co má voják pod postelí?
Uklidit.

Povídá velitel vojákovi před odchodem na dovolenou: „A neproveďte žádnou hloupost!”
„Provedu!”

Čtyři stupně porovnávání v Československu: - Dobré, lepší, nejlepší, sovětské. - Dlouhé, delší, nejdelší, dočasné.

Jaký je vztah mezi prací a mzdou v socialismu? Pracující předstírají, že pracují, a stát předstírá, že je za to platí.

V jednom vězení na Kubě se na cele sejdou tři chlápci. Jeden říká: "Já jsem tady proto, že jsem chodil pozdě do práce. Že přy jsem se tak snažil snížit produktivitu práce." "To mě zavřeli, že jsem chodil do práce moc brzo. To prý dokazovalo, že jsem kapitalistický špión." "Já jsem tady kvůli tomu, že jsem do práce chodil vždycky přesně na čas. Říkali, že to dokazuje, že mám americké hodinky."

Tři se takhle hádají, kdo má lacinejší výrobu zbraní. Američan: "My umíme vyrobit tank za 2000 dolarů." Němec: "Náš tank stojí jen 2000 marek." Čechoslovák: "A nám stačí říct 2000 slov, a máme tanků plnou republiku."

Poradce prezidenta Spojených Států zatelefonuje do Kremlu a ptá se na výši průměrného platu sovětského občana. Asi pět minut nikdo neodpovídá, ze sluchátka je slyšet jen šramot a nesrozumitelné, vzrušené šeptání. Potom se ozve zoufalý hlas: "A vy zase diskriminujete černochy!"

Dotaz na Rádio Jerevan: "Je pravda, že Hanzelka v Košicích oběsil Husáka?" "Ano, je. Ovšem s malými nepřesnostmi. Nebyl to Hanzelka, ale Zikmund, nebylo to v Košicích, ale v Kostnici, neoběsil, ale upálil a ne Husáka, ale Husa."

Deset let po Leninově smrti se v Moskvě měla uskutečnit slavnostní výstava obrazů namalovaných tvůrčí metodou socialistického realismu na téma "Lenin". Předem bylo ovšem třeba, aby speciální umělecká a ideologická komise obrazy prohlédla a schválila k vystavení. Všechna díla splnila náročná kritéria, jen nad jedním zůstala komise v rozpacích. Na velkém plátně se rozprostírala stará veliká postel se silnou duchnou, ze které vyčuhovaly dvoje nohy. Ženské a mužské. Obraz se jmenoval Lenin v Polsku. Komise si zavolala malíře a zahrnula ho zvídavými otázkami. Až nakonec se dostala k jádru věci. "Čí jsou ty ženské nohy?" zahřměl předseda komise. "Naděždy Krupské" odvětil malíř. "Čí jsou ty mužské?" "Felixe Džeržinovského." "A kde je Lenin?" zeptal se překvapený předseda. "No přece v Polsku!" odpověděl malíř.

V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso, když jeden z čekajících mužů už to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Podezřele oblečený člověk, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: "Soudruhu, podívej, za starých časů kdyby si někdo nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho... " a rukou naznačí pistol namířenou na mužovu hlavu. Když muž přijde domů bez masa, ptá se jeho žena: "Co se děje, došlo maso?". "Je to ještě horší," povídá muž. "Už jim došly i náboje".

Zpráva agentury TASS: Na sovětsko-čínských hranicích napadla skupina čínských tanků sovětský poklidně orající traktor. Tento palbu opětoval a po zničení všech tanků odletěl zpět na základnu.