Vtipy o zločinu - 246 zajímavých

Národní hrdina Jiří Kájínek se prochází se svým kolegou po vězeňském dvoře.
„A co je to ta Einsteinova teorie?” táže se mukl.
„To je teorie relativity,” informuje zbojník z Mírova. „Ty si tady chodíš, a přitom sedíš.”

„Jak jsem mohl někoho zavraždit, vždyť já bych na vraždu ani nemohl pomyslet,” dušuje se obžalovaný. „Ale až já dostanu do rukou toho, co to na mě shodil, tak ho zabiju!”

Ptají se mezinárodního vyšetřovatele: „Co bylo na tom případu se sebevražedným atentátníkem nejhorší?”
„Najít očité svědky.”

„Dneska jsem měl smolnej den, přihraj sem aspoň dvě peněženky,” prosí úspěšnějšího kolegu kapsář.
„Tolik peněženek ti dát nemůžu. Myslíš si, že kradu?!”

Soudce: „Pane poškozený, tak nám řekněte, jak to vlastně bylo s těmi vašimi kachňaty a sousedovic psem.”
„Vážený soude, pes obviněného potrhal naše kachňata nenávratně. Okamžité oživovací pokusy pomocí kopřiv, šrotu, masáže křídel a volete byly neúspěšné...”

„Na to, co bylo před časem, vám nemůžu odpovědět,” hájil se obžalovaný, „když ještě nebyl čas, nemohlo být nic!”

Pána přepadli dva lupiči. Bránil se jako lev, ale nakonec ho přeci jen přemohli. Prohledali mu kapsy, ale našli u něj jen pár drobných: „To myslíte vážně, že jste se takhle rval jen kvůli deseti korunám?!”
„Ne, já myslel, že jdete po těch padesáti tisících, které mám v botě.”

Vyšetřující soudce k obžalovanému: „Není vám hanba, ve vašem věku krást auta?”
„Pane soudce,” upírá na něj stařík psí oči, „když za mých mladých let ještě žádná auta nebyla!”

Ze soudního zápisu: „Požila panenský olej, ač nebyla panna.”

„Šéf mě asi zabije!” svěřuje se strážník Vodička kolegovi.
„Co jsi provedl?”
„Zastřelil jsem jednoho vraha.”
„Hm, to je mrzuté... Ale nemusíš si to tak brát, ten člověk si to zcela jistě zasloužil.”
„Ten vrah mě taky netrápí.”
„A co teda?”
„Pořád mi leží v hlavě těch deset chodců, co jsem poslal k zemi, než jsem trefil toho pravého!”