Hospodské vtipy - 644 zajímavých

„Četl jsi ranní Blesk?” ptá se přítele pan Nový. „Bylo tam o soudním procesu s hospodským Podmírákem.”
„Vážně?” podiví se kamarád. „To bylo o něm?!”
„No jasně, tys to nepoznal?”
„Ne - myslel jsem, že se jmenuje jinak, když ztratil své dobré jméno.”

Vítá paní manžela vracejícího se z hospody: „Když jsem říkala, že zbožňuji barvy podzimu, nemyslela jsem tím, aby ses mi vracel tak zmalovanej!”

Jeden velmi zbožný rabín se odebral na věčnost a členové jeho obce začali vyzývat Hospodina, aby jim dopřál zahlédnot, co jejich rabín v nebi dělá. Jejich prosba byla vyslyšena, ale ke své hrůze spatřili rabína s překrásnou blondýnkou na klíně. Volají na něj: "Rebe, rebe, jak jen můžeš! Ty, který jsi byl celý život tak svatý..." "Pochopte to", vysvětluje rabín. "Ona není má odměna, já jsem její trest."

Dějepis: „Vysvětli nám, co to byla města věnná, Trojane.”
„Prosím, to byla taková, která král někomu věnoval. Jako kdybych třeba přišel do hospody a povídám hospodskému: Nechtěl bys Prahu? Jestli ano, tak je tvoje.”

Ptá se paní Kalianková naštvaně manžela: „Pepo, kde se tady vzalo tolik prázdných flašek?”
„Jak to mám vědět? V životě jsem prázdnou flašku nekoupil!”

Přijde chlap do hospody s nádhernou blondýnkou, nádhernou brunetkou a na rameni mu sedí havran. Chlap si objedná tři malý a deset velkejch panáků. On s blondýnou a brunetou si dají po malejch a havran vyžere deset velkejch. Druhý den se opakuje to samé, třetí den se opakuje to samé a vrchnímu to už vrtá hlavou a ptá se chlápka, co to má znamenat. "Ále, já sem rybář a chytil sem zlatou rybku. Slíbila mi, že když ji pustím, můžu mít tři přání. Tak sem ji pustil a přál si nádhernou blondýnu, nádhernou brunetu a ptáka, co hodně vydrží !!"

Rozčiluje se mistr: „Kolikrát jsem vám říkal, že mi v práci chlastat nebudete! Vždyť přes ulici máte hospodu!”

Velmi podnapilý občan se vypotácí z hospody. Potká ho starosta a domlouvá mu: „Jsi na špatné cestě, Nováku! Nestydíš se?”
„A proč já? Za špatnou cestu ať se stydí obec!”

Říká jeden námořník kamarádům: „Já znám jednu hospodu a tam když přijdeš a řekneš, že sloužíš u námořníků, tak nemusíš vůbec platit!”
„To je výborné, a kde to je? Až tam budeme kotvit, tak nám to řekneš, jo?”
„Na Nové Guinei, ale musíme dávat pozor, protože personál jsou lidožrouti!”

Uprostřed hospodské rvačky se ozval rezolutní hlas majitele: „Tak hoši, ještě každý pár facek a konec! Musíme zavírat!”