Vtipy o námořnících - 230 zajímavých

„Jednou jsem byl v Poděbradech,” vypráví hochům z klubu Jiří, „a už se o mně učí ve škole jako o významné osobnosti naší historie.”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!”
„To nevadí, já se za chvíli budu zase vracet!”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něj křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!”
„Cylindr?” udiveně odvětil nováček. „V devět hodin dopoledne?!”

Dva rybáři našli na jezeře místo, kde jim ryby braly jako divé a aby nezapomněli cestu, označili si ho křížkem na dno loďky.
„Ty jsi ale blbec,” zlobí se po chvíli jeden na druhého, „tos tam ten křížek nemohl vyřezat? Vždyť nám ho voda smyje!”

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!“ Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?“

Vypráví jeden námořník kamarádům: „Všechny ty vaše historky nestojí za nic! To já se včera zasloužil o to, že jistá mladá žena uhájila svou čest!“ „To je úžasné ! Povídej, jak se to stalo?“ žasnou kamarádi. „Rozmyslel jsem si to.“

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?“ „Co by se stalo?“ odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.“

Diskutují dva pánové na palubě lodi. „A co kdybychom se převrhli? Umíte plavat?“ „Plavat nedovedu,“ odpovídá dotazovaný, „ale zato umím volat v šesti řečech o pomoc!“

Obloha je zatažená, na palubu poprchává, a tak se všichni cestující stahují do útrob velké zaoceánské lodi, kde už je pro ně připraven program. Jeden pán přijde do baru, protlačí se zástupem a zděšeně se rozhlíží. Všude je nabito k prasknutí, že by ani špendlík nepropadl. Najednou se mu rozzáří tvář. Před sebou vidí volný stolek. Rychle se začne k němu prodírat. „Tady to nemůžete obsadit, pane!“ zastavuje ho číšník. „Proč?“ diví se pán. „Je to snad pro někoho rezervované?“ „Ne, ale tohle to je taneční parket!“

Dva potápěči pracují pod vodou. Náhle jeden z nich začne rozčilené má-vat rukama a dává znamení druhému: "Honem! Volají nás shora! Musíme se okamžitě vrátit!" "Proč? Co se děje?" "Loď se potápí!"

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: "Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit... V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!"

Zběsilá bouře pohazuje s lodí jako s pírkem. Ustrašený nováček se děsí: "To je strašné! To je hrůza!" "A to si představ," povídá mu kapitán, "že to jsme pořád ještě v Tichém oceánu!"

„Jak ses mohl tak opít?" vyptává se jeden námořník druhého. „Byl jsem ve špatné společnosti." „Prosím tebe, a v jaké?" „Byli jsme čtyři, pili jsme láhev vodky a ti tři zbývající byli abstinenti."

Zaklel jeden námořník, když se k ránu vypotácel z přístavní krčmy: „Zatraceně! Zeměkoule je velmi neklidná planeta!"

Nováček potkal svého bývalého kamaráda.
„To je ale náhoda!” zvolal kamarád radostně. „Takové setkání! To se musí oslavit!”
„Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň...”
„Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?”
„Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil...”

„Viděl jsem bílou velrybu!” zapřísahá se námořník.
„Já taky,” směje se kapitán spolu s celou posádou, „a bylo jí špatně!”

Potkají se dva staří přátelé.
„Propána, co to máš s ušima?” diví se jeden.
„Ále, zrovna jsem žehlil, když zazvonil telefon a já zvedl místo sluchátka žehličku.”
„Hm, to je strašné. Ale proč máš ovázané i to druhé ucho?”
„Chtěl jsem zavolat doktora!”

Na návštěvě: „Nemáte někde Zlaté stránky?”
„Nemáme, kde bychom si my mohli dovolit zlato!”

„Když jsme si koupili nové auto, soused zestárl o dvacet let.”
„???”
„Zešedivěl závistí!”

Stěžuje si pán ze Stodolní ulice na sousedy: „Měsíce neviděli vodu a pořád se to mydlí!”

Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: "Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel..."

Oznamuje chlápek příteli: „Koupil jsem si byt v Leninově ulici.”
„Od koho, od Lenina?”

„Nazdar Láďo, prý jsi sbalil novou kočku?”
„No, sbalil, ale než jsem ji přinesl domů, tak se v tom baťohu udusila.”

Zlobí se soused na souseda - kutila: „Nemysli si, že když si vezmeš montérky, tak se musíš do všeho montovat!”

Sardinka si vyplula s maminkou na procházku, najednou kolem jede ponorka."Co je to, mami? -ptá se sardinka."Ale, to jsou lidé v konzervě."

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?“ zeptal se ho předseda komise. Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?“

„Sire, lady vážně onemocněla.”
„Vážně?”
„Ano, vždyť vám to říkám.”

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi - navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku.
„To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavená,” povídá nováček po prohlídce. „Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot.”
„Proč ne?” usměje se důstojník. „Chcete to zkusit?”

Potkají se dva: „Marku!”
„Nemám, kamaráde, ty už dávno neplatí.”

Dáma se vrací domů a na chodbě narazí na souseda: „Copak, paní Holoubková, proč jste celá v černém?”
„Manžel zemřel.”
„To je mi moc líto. Jak se to stalo?”
„Šel po ulici a přejel ho parní válec.”
„To není možné,” spráskne ruce soused, „co dělal na ulici parník?!”

Proč Slováci tak trvali na dokončení Gabčíkova?
Protože chtěli rozdělení Československa zakončit velkou námořní bitvou.

K letišti se přibližuje dopravní letadlo, ze kterého trčí 50 párů nohou. Z intercomu se ozývá kapitán: - Až zařvu TEĎ!, utíkejte jako o život!

„Kam pojedete na dovolenou?“ ptá se námořník ženatého známého. „Pojedu s rodinou k Jaderskému moři.“ „Jojo,“ pokývá hlavou starý mořský vlk, „tam já znám každou vlnku!“

Přijde za kapitánem jeden z cestujících a ptá se ho: „Je to pravda, že je v těchto místech moře hluboké tisíc metrů?“ „Mizerných tři sta metrů.“ „To jsem rád,“ oddychne si cestující. „Já jsem se tolik bál...“

Potkají se dva známí a jeden připomíná: „Loni jsi tvrdil, že budeš do roka milionářem.”
„No však,” s klidem odvětí druhý. „Začínám shromažďovat svůj druhý milion. Jediná smůla je v tom, že ten první mi stále chybí!”

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: "Prosím vás, kdy tady máte léto?" "To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu."

Namořník si lehne v kajutě, podívá se na ruce-na jedné má vytetováno Anička,na druhé Evička-a říká: Tak holky, která to dnes bude?

„Založil jsem si holičství.”
„A proč to říkáš tak smutně?”
„Protože jsem ho založil.”

Jak poznáte, že je váš soused prase?
Z vedlejšího bytu se ozývá chrochtání.

Když loď přistála v přístavu, vzal námořník, který se tam narodil, svého kamaráde na procházku městem. Kamarád pozoruje až příliš okatě dívky na ulici a ptá se Charlieho, zdali je zná. „Jo, tohle je Betty. Dvacet dolarů.“ ,,A tahle?“ vyzvídá kamarád. „Dolores. Čtyřicet dolarů.“ „A tahle to už je opravdu třída! Znáš ji?“ „To je Gloria. Padesát dolarů,“ ochotně oznamuje Charlie. ,,Copak v tom vašem městě nejsou žádné pořádné dívky?“ „Ovšem, že jsou. Ale to už je potom moc drahý špás a nic pro námořníku !“

„Jen počkej, v noci ti poškrábu auto!” vyhrožuje sousedovi pan Vokurka.
„Vyhrožovat si můžeš, jak chceš... Stejně nemáš nehty!”

„Proč jste si koupili plný valník písku?” vyzvídá sousedka.
Paní Nováková vysvětluje: „Manžel slyšel, že dobře čistí vanu.”

„Kolik může mít naše sousedka let?”
„Nevím, ale vypadá dobře.”
„No právě, musí být teda o hodně starší, když tak dobře vypadá!”

To jiná trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník, zvolala s obavami: "Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!"

„Zítra pojedeme na dovolenou,” chlubí se sousedce paní Matásková.
„A kam jedete?” zajímá se sousedka.
„Vždyť vám to říkám - na dovolenou...”

Na temné hamburské ulici osloví pozdě v noci námořníka neznámá černoška: „Byl byste tak laskav, mladý muži, a doprovodil mě domů? Sama se bojím...”
„To mě ani nenapadne!” odsekne mladý námořník. „Co budu dělat teď o půlnoci v Africe?”

Jsou 2 kosmonauti přivázaný k raketě ... kouknou se na loď ...na zem..na loď .. na zem .. a podívaj se na sebe a jeden říká tomu druhýmu ... Co tak čumíš já jsem tam ty klíče nezabouchl ..

Kapitáne, kde je vojín Průkazka?Právě vyskočil z letadla!A co ten padák?Ten nechal tady, prý ho příšerně tlačil do zad!

Jeden pasažér na Titaniku, zachvácen panikou, lomcuje s kapitánem: "Kapitáne, kapitáne, jak daleko je to k nejbližší zemi?" "Dvě míle." "Kterým směrem?" "Směrem dolů."