Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Čech, Rus, Američan a Brit letí letadlem. Náhle se jim vznítí motor a mají jen tři padáky. Prvního padáku se chytí Rus a vyskakuje se slovy: „Jako příslušník nejinteligentnějšího národa mám právo se zachránit.”
Druhý padák pro sebe zabere Američan. Před skokem prohlásí: „Jako příslušník nejbohatšího národa mám právo na život.”
Brit s klidem Angličana pronese směrem k Čechovi: „Měl bych sice právo skočit, ale jako džentlmen vám přenechám poslední padák.”
Čech se však nenechá vyvést z míry a prohlásí: „Můžeme klidně skočit oba, protože příslušník nejinteligentnějšího národa skočil s mým batohem!”

První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?”
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.”
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.”
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!”
„Kdo to řekl?” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.”
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!”
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.”
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!”
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!”
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.”
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!”
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.”
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.”

„Cikáne, od čeho tak smrdíš?”
„Ale, od práce.”
„A co děláš?”
„Hovno.”

Dežo volá na Hrad: „Haló, slyšel jsem, že tam máte volné místo.”
„Dežo, ty ses zbláznil?”
„To ne, ale jestli je to podmínkou, tak můžu!”

Pepíček povídá vietnamcovi: ,, Ty tady pořád jen stojíš, to nemáš křečové žíly? " A vietnamec: ,, Nemám, nemám, ale zítra dovezu! "

Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, lecos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: „Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?”
„To je spojení k bohu.”
„A mohl bych si zatelefonovat?”
„Ale zajisté.”
Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: „Co zaplatím?”
„500 dolarů.”
„Cože, 500 dolarů za deset minut?”
„No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze,” odpovídá svatý otec.
Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí.
Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka.
„To je spojení s bohem?” ptá se.
„Jistě, svatý otče.”
„A mohl bych si zavolat?”
„Zajisté, svatý otče.”
Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: „Co zaplatím?”
„10 centů, svatý otče.”
„Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?”
„To víte, místní hovor.”

Munkeles se odhodlá na cestu k zázračnému rabimu, aby se ho zeptal na dvě věci, které ho tíží. Majitel panství mu totiž vypověděl pacht a kdykoliv Munkeles přijde na zámek vyjednávat, dá ho vyhodit. A druhá věc: Munkelesova mladá, krásná žena, ač se doma denně modlí k Bohu, ne a ne dostat dítě.
Moudrý rabi ho vyslechl a praví: „Víš co, Munkeles? Pošli na zámek svou paní a ty se zatím modli, aby to všechno dobře dopadlo!”

Angličan má ženu a milenku. Má rád ženu.
Francouz má ženu a milenku. Má rád milenku.
Žid má ženu a milenku. Má rád mámu.
Slovák má ženu a milenku. Má rád alkohol.

Jak se říká cikánovi v obleku?
„Obžalovaný, povstaňte.”

Ve vlakovém kupé sedí Indián a kovboj. Kovboj kouří dýmku a vypouští kroužky dýmu. Indián to nakonec nevydrží a pohrozí mu: „Ještě jedno sprosté slovo a budu tě skalpovat!”

Přijde šerif do salónu a vidí na zemi mrtvého muže. Ptá se tedy barmana: „Hráč?”
„Jo.”
„Falešnej?”
„Jo.”
„Poker?”
„Ne, housle.”

V kolika autech se stěhuje somálský národ?
Ve dvou, protože v prvním jede prezident.

Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká: „Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček.”
„Ano,” odpověděl rabín.
„Dobře, a co děláte s voskem, který odkapává?” zeptal se kontrolor.
„Dobrá otázka,” povídá rabín, „my ho schraňujeme a když ho máme dost, pošleme ho zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma.”
„Ó,” odpověděl kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď.
Řekl si, že bude pokračovat svým nepříjemným způsobem...
„Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?”
„Ano,” odpověděl rabín klidně, „no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí.”
„Hm,” zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. „Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?”
„Ano, ani tady neplýtváme,” odpověděl rabín. „Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost, tak je pošleme na berňák.”
„Na berňák?” zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
„Ale ano,” odpověděl rabín, „na berňák... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho čuráka, jako jste vy.”

Vydal jsem se na úřad práce, abych získal sociální dávky pro svého psa.
Paní u okénka mi řekla, že to nejde, že psi nemůžou dávky dostat.Tak jsem jí vysvětlil, že:
Pes je černý, nezaměstnaný, líný a neumí dobře česky. Byl několikrát napomínán za sexuální obtěžování a má plno potomků po okolí. Navíc neplatí daně, na záchod chodí do parku, obtěžuje cizí lidi a žebrá. Krade jídlo a netuší, kdo je jeho otec.
Paní se ještě jednou podívala do papírů a - v pondělí se mám stavit pro peníze...

Do New Yorku přiletí Angličan a taxikář mu na letišti říká: „Vy jste Angličan, co? Mám pro vás jednu speciální americkou hádanku. Myslím na někoho, kdo má stejné rodiče jako já, a přesto to není můj bratr ani sestra. Kdo to je?”
Angličan přemýšlí, ale nakonec se poddá. Taxikář povídá: „No, já to jsem.”
Angličan se za čas vrátí domů a na jedné čajové párty vypráví, že v Americe slyšel jednu místní hádanku: „Myslím na někoho, kdo má stejné rodiče jako já, a přesto to není můj bratr ani sestra. Kdo to je?”
Společnost přemýšlí, ale nikdo na to nemůže přijít. Zeptají se tedy, na koho myslel. Světaznalec odpovídá: „Je to jeden newyorský taxikář!”

Řidič nákladního auta jede v dešti a veze náklad bowlingových koulí. Na krajnici vidí stát dva Romy, tak se mu jich zželí a nechá je nastoupit - pod podmínkou, že si vylezou na korbu a tam ani nemuknou.
Za chvíli náklaďák zastaví příslušník a ptá se, kam řidič jede. Ten odpoví, že do Rakouska. Příslušník jde dozadu, podívat se na korbu a jak odhrne plachtu, zkoprní, přiběhne k řidiči a rychle na něj drmolí: „Okamžitě nastartujte a jeďte co nejrychleji, ať jste co nejdříve za státní hranicí!”
Řidič na to dupne a jede, co to motor dá. Příslušník volá přes operační středisko: „Všem jednotkám. Ke státní hranici jede vysokou rychlostí řidič bílého Iveca. Prosím nezastavovat a nechat volný průjezd. Veze náklad cikánských vajec a dva už se mu na korbě vylíhli.”

Cikán se dožaduje u soudu: „Můj domácí mi musí vrátit část činže, protože jsem po dvou letech bydlení zjistil, že nemám v bytě koupelnu!”

Somálec leží v nemocnici a volá na sestru: „Sestři, tam v rohu je pavouk!”
Sestra odpoví: „Ten je malý, ten vám nic neudělá.”
Za chvíli ale slyší z pokoje: „Ty sviňo, kam mě to táhneš?!”

Na Kavkaze v jedné vesničce se dožil mužík sta let. Když přicházeli novináři k jeho domku, aby s ním udělali rozhovor, tak uviděli oslavence, jak sedí před domkem a usedavě pláče. Jeden novinář se ho ptá: „Prosím vás, co se vám stalo, že pláčete? Vy se máte naopak radovat. To není každému dané, aby se dožil tak požehnaného věku! Ublížil vám někdo?”
Děda si utřel rukávem slzy a praví: „Před chvíli jsem dostal od vlastního táty pár facek.”
Novinář se ptá: „Proboha a za co?”
„No protože jsem házel po dědovi kamenama...”

Indián vypráví synovi: „Když k nám přišli misionáři, měli Svatou knihu, a my naši zemi. Teď máme v rukách my Svatou knihu, a oni naši zemi.”