Vtipy o národech a menšinách - 634 zajímavých

Přijde malý Indián k náčelníkovi a ptá se ho: „Proč mají Indiáni tak ošklivá jména?”
„Jak ošklivá?” odpovídá náčelník. „Tobě se nelíbí Silný medvěd nebo Bystrý sokol?”
„Líbí.”
„Tak o co ti vlastně jde, Smrdutý skunku?”

Běloch, který deset let žije s indiány, provádí po jejich vesnici své známé. Kolem skupinky zvědavců jde jeden indián a běloch prohodí: „To je Chrápající medvěd.”
„Chrápající medvěd?” podiví se cizinci. „A proč mu vlastně takhle říkáte? Spí tvrdě a chrápe hlasitě jako medvěd?”
„Ne, je to zoofil.”

Proč mají v Somálsku okousané zdi?
Protože si na nich promítají chleba.

Cikánka rodí, cikán jí svítí baterkou a vytahuje jednoho haranta za druhým. Když vytahuje asi pátého, cikánka povídá: „Ty, Juro, zhasni radši, ty potvory lezou za světlem!”

Mezinárodní konference končí a delegáti se sejdou v baru. Za chvíli mají jen křestní jména a jsou hrozně silní. Začnou se chlubit a jeden Rus povídá: „U nás hodíme kus železa do vody a máme novou ponorku.”
Američan se přidá: „My hodíme železo do vzduchu a máme nový letadlo.”
Čech na ně otočí oteklý oči a dodá: „A my hodíme kus hovna na židli a máme novýho ředitele.”

Plstěný klobouk je věc dobrá a bytelná, ale přece jen - čtyřicet let je čtyřicet let. Za takovou dobu se rozpadne i tak opatrnému člověku, jako je starý MacCornick. A tak tedy starý MacCornick vkročí do obchodu, kde si před čtyřiceti lety kupoval klobouk. Otevře dveře a řekne bodře: „Dobrý den, tak už jsem tu zas...”

Slovák na poště: „Máte ceruzku (= tužku)?”
„Nie, dva kluky!”

Mistr volá na Ukrajince, který přišel žádat o místo na stavbě: „Hej Ruse, a umíš ty vůbec mluvit německy? Víš, jsme německá firma a Němci si na to potrpí.”
„Da, da.”
„No dobře, tak přijď zítra,” kývne hlavou mistr, „a počítej s tím, že si tě ráno ještě trochu prozkouším.”
Druhý den před šestou je už Ukrajinec na stavbě a mistr ho zkouší, jak slíbil.
„Tak povídej, wie heisst du?”
„Co to, to já neumět!” divoce máchá rukama Ukrajinec.
„Ale vždyť jsi včera říkal da, da..., a víš, že tě jinak nemůžu vzít!”
„Da, říkal, ale na to, že Němci potrpět na jazyk...”

Jeden maharádža má velikou zahradu s různým ovocem. Tři zloději se dohodli, že si zajdou natrhat, ale byli chyceni stráží a předvedeni před maharádžu, který jim určil trest. Každému bude nacpáno do zadku ovoce, jaké si utrhl. Cpou tedy prvému do zadku jablko a on řve bolestí. Druhému rvou do zadku grep a ten křičí ještě víc. Třetí se tomu směje. Maharádža se ptá, proč se směje.
On mu odpoví: „To jsem zvědav, jak mi tam narvete melouna.”

Novinář zpovídá stoletého Číňana: "A jaké máte plány do budoucna?" "Na jaře se budu ženit." "Ve vašem věku?!" "Já ani nechci, ale táta jinak nedá..."