Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Baví se dva Skoti: „Slyšel jsem, že je tvá žena po smrti, to teď ušetříš, co?”
„No jo, ale když přijdou na to, jak zemřela, tak potom i za byt a stravu!”

Jak vypadá somálský jídelníček?
Snídaně - nic.
Oběd - to samé.
Večeře - zbytky od oběda.

Pořád nahání nějakou sukni. Na tom by nebylo nic divného, ale bydlí ve Skotsku.

Svěřuje se jedna Skotka své přítelkyni: „Já jsem potřebovala nějak trknout toho mého šetřílka, aby mi konečně koupil horské kolo. Tak do něho půl roku hučím, jak je to zdravé, šlapat na čerstvém vzduchu.”
„A co on? Už se dovtípil?”
„Jo, včera.”
„A jaké kolo ti koupil?”
„Ale prosím tě, vynesl mi na balkon šicí stroj!”

„Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?” rozčiluje se pan Bienenfeld. „Vždyť ona je jednonohá!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”

Přiřítil se domů podváděný Skot a začal řvát na manželku: „Ty potvoro, právě jsem se dozvěděl, že mě už celé roky podvádíš se sousedovic Patrikem!”
„Jistěže, miláčku,” odpoví ona, „poněvadž tebe si šetřím.”

Úředník: „Odkud jste?”
„Peru.”
„Hm, píšu si pradlena... ale pořád nevím, odkud jste?”

Jaký je rozdíl mezi českým a somálským výtahem?
Na českém je nápis „3 osoby do 250 kg” a na somálském „250 osob do 3 kg”.

Dva eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody. Popadnou ho za ocas a táhnou zpátky. Jde to ztuha, protože je to proti srsti a mrož navíc svými kly drhne o led.
Když takhle jdou tři hodiny a jsou teprve v polovině, potká je bílý vědec, který je v Grónsku na vědecké výpravě. Chvíli je pozoruje a navrhne: „Pánové, proč raději nevezmete toho mrože za kly a netáhnete ho za ně? Vždyť by se vám to táhlo líp!”
Pak pokračuje v chůzi. Eskymáci na sebe kouknou, pokrčí rameny a zkusí to. A skutečně, mrož se jim táhne mnohem líp. Po hodině jeden z nich promluví: „Ty, to je fakt divný. Běloch. Cizinec. Teprve pár měsíců tu je. A takhle skvěle nám poradil - ten mrož se nám fakt táhne líp.”
Ten druhý zavrtí hlavou: „No, já nevím, jestli nám poradil opravdu tak dobře. Podívej, jsme zase zpátky u moře!”

Jak se v Řecku dělí muži od chlapců?
Páčidlem!

Muž přijde dřív domů z práce. Zastihne ženu, jak na kolenou drhne podlahu. Přitočí se k ní zezadu a...
„Copak dnes tak pozdě, pane listonoši?”

Skot cestuje s papouškem. Na celnici na něj celník: „Clo se neplatí pouze za vycpaná zvířata.”
Skot se zamyslí a papoušek na něj: „Nedělej blbosti a zaplať.”

Říká Sára Kohnovi: „Muži, musíme koupit naší holce do pokoje záclony. Všimla jsem si, jak Roubíček odnaproti vždy večer, když se holka svléká, čumí do jejího pokoje.”
„Ale Sára,” říká Kohn, „ty vůbec neuvažuješ. Žádný vydání za blbosti nebudou. S holkou si vyměníte pokoje a záclony si koupí Roubíček!”

Na letišti Le Bourget v Paříži se každý rok koná aerosalón. Vystavují zde i Sověti své nejmodernější, nejrychlejší a největší letadlo na světě, TU 999. Součástí expozice je i vyhlídkový let uvedeným strojem. Letuška vítá cestující těmito slovy: „Vážení cestující, dovolte, abych vás jménem společnosti Aeroflot co nejsrdečněji přivítala na palubě sovětského nejrychlejšího, největšího a nejmodernějšího letadla na světě, TU 999. V první polovině horní paluby najdete místo pro 999 cestujících, v druhé polovině místo pro 999 zavazadel. Na prostřední palubě za pilotní kabinou najdete místnosti s elektronikou, kuchyňku, saunu a plavecký bazén. Na spodní palubě máte možnost využít fotbalové hřiště a dva tenisové kurty. Kapitán Jurij Vasilijevič Borcev vás také srdečně zdraví a z celého srdce doufá, že se mu s tou krávou podaří alespoň popojet.”

Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá: „No, opravdu si nemyslím, že byste měl.”
„Prosím vás, proč ne?”
„No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem.”
„No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá.”
Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se po pár minutách vrátil, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: „Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují...”
„Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?”
„Počkejte, já tomu pořád nerozumím!”
„To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?”

Sejdou se německý, ruský a český státník. Chvíli spolu povídají, až jeden řekne: „Co kdybychom vyzkoušeli, v jaké zemi se nejvíce krade?”
„Tak jo.”
Jedou nejdříve do Ruska, ruský státník vyndá z okýnka automobilu ruku a v ní drží rubl. Projedou Ruskem, ruku dá nazpět a rubl v tahu.
„Tady se ale krade!” oznámí Rus a ostatní souhlasí.
Nyní jedou do Německa, Němec provede to samé s eurem a euro je také fuč.
„No, tady se ale krade!” říká Němec a všichni s ním souhlasí.
Nakonec přijíždí do České republiky. I tady vyndá z okénka domácí státník minci. Když projedou Čechy, dá ruku nazpět a... koruna tam je.
„Až teprve tady jsou poctiví lidé!” zvolá.
Všichni přikyvují až na řidiče, který povídá: „Ty, Václave, neztratil jsi své hodinky?”

Když někdo umí dva jazyky, je dualinguální. Když někdo umí tři jazyky, je trilinguální. Kdo je to ten, kdo neumí pořádně ani svůj mateřský jazyk?
Američan!

Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá: „A můžu se mu omluvit po telefonu?”
Rabín souhlasil, a tak Izák zvedl telefon, vytočil Aronovo číslo a povídá: „Haló, to je byt pana Kohna?”
Na druhé straně se ozve Aron: „Ne, to bude asi omyl.”
„Tak promiňte!”

Letí Čech, Afričan a grónský mužík letadlem. Vtom grónský mužík povídá: „Teď letíme nad mojí zemí.”
„Jak to poznáš?” zeptají se ho Čech a Afričan.
Grónský mužík odpoví: „Vyndám ruku z okna a je mi zima.”
Letí dál a najednou říká Afričan: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní: „Jak to poznáš?”
Afričan na to: „Vyndám ruku z okýnka a je mi teplo.”
Letí zase dál a Čech prohlásí: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní zase: „Jak to poznáš?”
Čech odvětí: „Jednoduše. Vyndám ruku z okýnka a ukradnou mi hodinky!”

Jaký je rozdíl mezi Českem a Německem?
Čím dál tím větší.

Přijde cikán do krámu a povídá: "Nééé, máte jablka?" A prodavač povídá: "No, mám. Kolik jich chcete?" Cikán: "Nééé, 1 khílo a každý zvlášť zabálit." Prodavač jen tak divně koukne, ale udělá to. "A dál?" Cikán: "Nééé, a máte švestky?" Prodavač: "Jo, mám." Cikán: "Nééé, thák taky khílo a zase zvlášť zabálit." Prodavač opět nechápe, ale zase to udělá. "A dál?" Cikán: "A máte mák?" Prodavač na to rychle: "Jo, mám, ale na ten se vyserte..."

Dežinko příjde domů z první třídy a chlubí se tatínkovi: otče dnes jsem ve škole věděl kolik je 2x2. To proto, že jsem rom? Ne, odpovídá otec to proto že jsi inteligentní. Druhý den přijde Dežinko domů ze školy a chlubí sa tatínkovi: Otče dnes jsme si s klukama na záchodě měřili pipika a já jsem ho měl největšího! To proto že jsem inteligentní? Nie, odpovídá otec to proto že ti je 17 roků.

Cikán se popral s bílím. "Kdo to začal?" táže se policajt. "On," odpoví cikán, "nechtěl mi dát peněženku!"

„Neboj se, cikáne, my jíme jen bělochy,” utěšuje rozklepaného zajatce kanibalka.
„Tak to teda ne,” zrudl Rom, „to je rasismus! Jestli mě okamžitě nesníte, sejdeme se u mezinárodního soudu v Haagu!”

Kdo jako jediný zastavuje stopujícím cikánům?
Autobus se skíny.

Po krvavém boji zajmou krvežízniví indiáni osadníka a jeho ženu.
„Půjdete ke kůlu smrti!” oznamuje zajatcům vítězoslavně náčelník.
„Půjdeme,” povídá s notnou dávkou sarkazmu muž, „jen nám řekněte, proč jste nám teda nejdřív ustřelili nohy?!”

Automobilka Škoda uvádí na trh nový typ Fabie pro čtyři osoby nebo šestnáct cikánů.

Lada napsal kocoura Mikeše někdy okolo roku 1938 a Romové ho dočetli až v roce 2010. Až se naučí číst i Vietnamci, máme po Rákosníčkovi...

Přijede Děda Mráz do Somálska a na zádech má velký pytel cukroví. Seběhnou se kolem něj děti a volají: „Dědo Mrázi, dej nám cukroví.”
A děda Mráz jim odpoví: „Ne ne ne, to je jen pro děti, které dobře papají!”

Poznámka v žákovské knížce somálského chlapce: „Zavřel spolužáka do učebnice!”

Proč Somálci reklamovali Peugeot 307?
Vešlo se jich tam jen 306.

Jak začíná každý vtip o cikánech?
Ohlédnutím přes rameno.

Výpravu anglických turistů ve Skotsku provádí průvodce labyrintem podzemních jeskyní a říká: „Nacházíme se asi sto metrů pod zemí a celková délka těchto chodeb, které jsou spolu propojeny, je asi deset mil. Ví někdo z vás, jak tyto jeskyně vznikly? Vidím, že neví, tak já vám to řeknu. Vznikly asi před pětadvaceti lety a sice tak, že šel nahoře jeden domorodec v noci z hostince přes pole domů a nešťastnou náhodou mu z kapsy vypadla jedna penny, zakoulela se do králičí nory a on se o této nešťastné příhodě zmínil před svými známými...”

„Tak jsem vám byl v Africe,” vypravoval pan Grünhut, „a jak jsem byl v té Africe, tak co. Řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Vyšel jsem si do pralesa a najednou slyším z houštiny šramot. Střelím. A co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám, zabitých.”
„Šest? Není to trochu moc?”
„Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal.”
„I pět je moc. Slevěj, pane Grünhut.”
„Že jsou to oni, tak byli dva.”
„Hm, dva jednou ranou?”
„S nimi je tedy řeč. Tak aby neřekli, byl to jeden. Ale zato chlapík.”
„A byl to vůbec lev?”
„Mě se ptají? Já mám všechno vědět? Copak nemám jiné starosti? Jak jsem slyšel v křoví zachrastit, tak jsem šel od toho pryč!”

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout, a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli.
„Aj, vaj,” brečel Žid, „co budeme teď dělat bez peněz?”
„Žadný strach, thateleben,” těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla.
„Schade,” praví lítostivě Kohn, „že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry.”

Kohn jde po ulici a pláče.
„Co se jim stalo?” osloví ho Roubíček.
„Ale, moje Sára je děvka.”
„A podle čeho tak souděj?”
„No, byl jsem na pár dní služebně v Brně, jednání proběhla dobře, tak jsem se vrátil o den dříve. Doma najdu Sáru v posteli s tím mladým příručím od Jajtelse. A to jsem prosím poslal předem telegram, že přijedu dřív.”
„Nejsou smutnej, to ještě hned Sára nemusí bejt děvka. To mohl bejt jenom bordel na poště!”

Čech, Rus a Němec se hádají, kdo vydrží déle pod vodou.
První jde do vody Rus, vydrží pod vodou minutu.
Potom jde do vody Němec a pod vodou vydrží dvě minuty.
Poslední jde Čech a je pod vodou minutu, dvě, tři, čtyři... hodinu, dvě, tři, čtyři a po pěti hodinách se vynoří a Rus i Němec se ho ptají: „Jak to, žes tam tak dlouho vydržel?”
„Protože jsem prděl a polykal bublinky!”

Co je ještě hubenější než Somálec?
Měsíční mzda.

Cikán jde na ryby a vytáhne zlatou rybku, která mu slibuje tři přání, když ji pustí. Tak cikán povídá: „Já bych chtěl bejt bílej, mít křídla a taky, aby se na mě lepily ženský!”
Zlatá rybka podle slibu čaruje: „Čáry, máry, kuří nožka, ať je z tebe Always vložka!”

Jak sportovně založený Skot spáchá sebevraždu?
Nechá se zavěsit ke stropu místo boxovacího pytle.

Francouz klidně pojídá svou snídani (káva, croissanty, chléb a džem), když se k němu posadí typický Američan, žvýkající žvýkačku. Francouz ho ignoruje, a tak Američan, kterého to netěší, začne rozhovor: „Jíte celý chléb?”
Francouz (rozmrzele): „Samozřejmě.”
Američan: „My ne. My jíme jen to, co je uvnitř, kůrky sbíráme do kontejnerů, recyklujeme je, vyrábíme z nich croissanty a prodáváme je do Francie.”
Francouz tiše přežvykuje.
Američan pokračuje: „Jíte s chlebem džem?”
Francouz: „Samozřejmě.”
Američan: „My ne. My jíme k snídani jen čerstvé ovoce, potom posbíráme všechny šlupky a zbytky do kontejnerů, recyklujeme je, vyrobíme z nich džem a prodáváme ho do Francie.”
Francouz se zeptá: „A co děláte s použitými kondomy?”
Američan: „Vyhazujeme je, samozřejmě.”
Francouz: „My ne. My je sbíráme do kontejnerů, recyklujeme je, vyrábíme z nich žvýkačky a prodáváme je do Ameriky.”

Přijede farmář po dlouhé době do města a jde do baru. Tam se snaží seznámit s půvabnou černovláskou. Po chvíli dobývání mu kráska řekne: „Máš to marný, já jsem lesba.”
„A co to znamená?” ptá se farmář.
„No, podívej se třeba na tu blondýnku s velkými prsy, co sedí támhle v koutě. S tou bych se chtěla dnes milovat,” odpoví černovláska.
Farmář chvíli přemýšlí a pak řekne: „Hm, tak to jsem taky lesba.”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

Jaký je rozdíl mezi Japonskem a Českem?
Japonsko je země úsměvů, Česko je země pro smích.

Abeles u právníka: „Já si je najmu, ale musejí mi napřed zaručit, že ten případ vyhrajou.”
„Tak mi nejdřív povězte, oč se jedná,” vybízí ho právník.
Abeles vypráví příběh plný podvodů a machinací. Když skončí, tak právník řekne: „Výborné, tento spor se nedá prohrát.”
„Panebože, to je hrůza,” spustí Abeles nářek.
„Co se děje?” vyptává se právník.
„Já jim to vylíčil z pohledu druhý strany.”

Mladý Skot Bawster byl přistižen porybným, jak upytlačil lososa. Věc došla až k soudu. Bawsterovi přátelé mu sehnali nejlepšího obhájce ve Skotsku. Obhájci se podařilo u soudu prokázat, že v inkriminovanou dobu byl Bawster minimálně osmdesát mil od místa činu, tudíž nemohl v žádném případě lososa upytlačit. Soud se odebral k tříhodinové poradě a nad Bawsterem byl vyhlášen osvobozující rozsudek. Když soud skončil, tak Bawster přišel za předsedou soudu a zeptal se ho: „To znamená, pane soudce, že si toho lososa můžu nechat?”

Indiánského náčelníka trápí zácpa. Jde tedy za šamanem, ale žádný lektvar nepomáhá. I pošle jednoho bojovníka do městečka k bílému doktorovi. Bojovník přijde za doktorem a protože umí špatně anglicky, řekne jen: „Big chief - no shit.”
Doktor rychle pochopí: „Jasný případ - jedenkrát ricinový olej!”
Indián se vrátí do prérie, ale přípravek nezabral a za dva dny je u doktora znovu: „Big chief - no shit.”
„Hmmm, těžký případ. Tady máš celou láhev ricinového oleje. To musí účinkovat!”
Indián odjede, ale za další dva dny je zpátky: „Big chief - no shit.”
Doktor: „Tak to ti namíchám něco speciálního. Ale pozor - je to opravdu silné!”
Po týdnu doktor onoho bojovníka potká ve městě a ptá se, jak se náčelníkovi daří. Indián na to: „Big shit - no chief.”

Výletní loď se zahraničními turisty se blíží po okružní jízdě pozdě v noci ke skotskému přístavu Dundee. Cestující, kteří se nacházeli na palubě, viděli zvláštní úkaz a sice, že v přístavním městě blikají světla na přeskáčku ve velmi krátkých, snad dvousekundových intervalech. Jedna z přítomných dam se na tento zvláštní úkaz ptala kapitána, co to má znamenat. Ten to vysvětlil: „Víte, vážená, Skoti jsou velmi šetrný národ. A večer když čtou v posteli knížku, no a aby ušetřili za elektřinu, tak před otočením stránky zhasínají lampičku...”

Vinnetou vyjde ráno ze stanu, dostane ránu mezi oči a klesne k zemi. Za ním vyjde Old Shatterhand. Dostane ránu mezi oči a také klesne k zemi. Po chvíli se oba probírají a Vinnetou praví: „Můj bílý bratr také šlápl na hrábě?”

V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje.
„Co jsem dlužen?” ptá se majitel vozu.
„Dvě stě korun.”
Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše: „Tři rány kladívkem - 5 korun, vědět kam - 195 korun, celkem - 200 korun.”