Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Starý Skot Mackay umíral a duchovní s ním seděl u jeho lože.
„Řekni mi,” obrátil se na duchovního, „myslíš, že když odkážu všechny svoje peníze, a mám jich hodně, kostelu, že se dostanu do nebe?”
„No, zaručit ti to nemohu,” řekl duchovní, „ale za pokus to stojí...”

Khon na smrtelné posteli nařídil, aby mu poslali pro kněze. Ten se samozřejmě divil a myslel si, že se Khon na poslední chvíli rozhodl dát se na víru pravou. A tak rychle pospíchal k umírajícímu. Ten mu dlouze diktoval testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadlo ani slovo.
Kněz začal být hodně netrpělivý a nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Ale pročpak jste si, pane Khon, nezavolal vašeho rabína?”
Khon slabým hlasem odpověděl: „Oni se snad zbláznili, ne? Při mé nakažlivé chorobě?!”

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis: „ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ.”
Ještě než sleze ze žebříku, se objeví první kibic.
„Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?” povídá kibic.
„Copak se jim nelíbí?” odvětí na to Kohn.
„ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít.”
Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: „PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo.”
„Mají pravdu.”
A tak Kohn zamaluje i slovo PRODEJ.
„ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti.”
A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE.
„Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý...”
Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: „Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?”
Kohn: „Co se jim nelíbí?”
„Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů.”

K saloonu na Divokém západě přijede mladý kovboj, seskočí z koně, přivaze ho, obejde ho zezadu, zvedne mu ocas a dá mu dlouhou mlaskavou pusu na kaďák.
Zevnitř to otevřeným oknem viděl starší kovboj - štamgast u stolu, a když mladý vejde dovnitř, hned se ho ptá: „Proboha, to bylo nechutný, proč jsi to udělal?”
„Ale, pálej mě popraskaný rty.”
„A to jako pomáhá?”
„Ne, ale aspoň si je přestanu olizovat.”

Manželský pár vejde do čínské restaurace a uvidí naporcovaného psa.
„Ježkovy oči!” zajíkne se žena.
Přiběhne k ní malý Číňan s bločkem a povídá: „Už se to nese, paní.”

Dva čeští cestovatelé potkají v buši domorodce a pro legraci mu začnou nadávat v češtině. Domorodec na to vůbec nereaguje, a tak se ti dva uchýlí k ještě sprostějším slovům. Náhle si domorodec pšíkne: „Hepšík!”
A jeden z vtipálků zděšeně povídá druhému: „Ježíšmarjá, on umí česky!”

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”

„Díky rychlým rukám a neuvěřitelně přesné mušce dokáži sestřelit kouřícímu chlapovi cigaretu na zem,” básní o svých pistolnických schopnostech mladý Texasan.
„Neuvěřitelné! Velkolepé!” jásají jedni.
Druzí jsou skeptičtí: „To nikdo nedokáže! Se jenom vytahuješ! Tak ukaž...”
„No dobře,” prohlásí tedy pistolník, „najde se mezi vámi nějaký dobrovolník?”
Po chvilce váhání vystoupí jeden statečný muž a uvolí se stát živým terčem. Všichni vyjdou z baru na prašnou ulici, odvážlivec si zapálí cigárko, vytahující se pistolník poodstoupí od něj na padesát metrů, pak bleskurychle vytasí svůj kanón a na zem dopadne ustřelený kousek cigarety.
Všichni na to koukají s otevřenou hubou, nemohou tomu uvěřit. Vášnivě mezi sebou diskutují. Najednou něco těžce dopadne na zem. Všichni se otočí na místo, kde ještě před chvílí stál ten odvážlivec a teď vidí, jak leží čelem v písku, kus hlavy pryč a okolo kaluž krve jako z vola.
„Sakra,” posteskne si střelec, „ještě to musím vybrousit.”

Ve vlakovém kupé spolu cestují rabín a katolický kněz.
„Kdy konečně začnete jíst šunku?” dobírá si kněz rabína.
„Až na vaší svatbě, důstojnosti.”

Zubař ukazuje sestře obrovský diamant: „Podívejte se, jaký měl ten Rotschilld zubní kámen!”