Nejlepší vtipy

Víte jaký je rozdíl mezi architektem a doktorem…? No doktoři si svoje zmetky schovávají pod zem…

Psychiatr se ptá paní Novákové: "Vyskytuje se u vás v rodině nějaký případ duševní úchylky?"
"Jo, jo, pane doktore. U mýho muže. Už dvacet let si myslí, že je hlava rodiny."

"Pane doktore, můžu dostat pohlavní nemoc na záchodě?"
"Můžete, ale v posteli je to pohodlnější!"

Vyprávějí si dva doktoři o svých pacientech. "Teda, člověče, my tu teď máme jednoho, ten má snad všechny nakažlivý nemoci... Tak jsme ho dali na samotku a dostává palačinky, bramboráky a lívance."
"Neblbni," žasne kolega, "to pomáhá?"
"Nepomáhá, ale dá se to podstrčit pode dveřmi!"

Přijde pán k lékaři a stěžuje si, že na dvou místech na čele ho ukrutně bolí. Doktor chvíli přemýšlí a říká: "To je z toho, že moc kouříte."
"Nikdy v životě jsem nekouřil!"
"Tak to máte z přílišného požívání alkoholických nápojů."
"No dovolte! V životě jsem se alkoholu ani nedotkl!!"
"Člověče, tak to máte z toho, že pořád běháte za ženskýma."
"Já jsem ženatý a na cizí ženu se ani nepodívám!"
"Potom je mi to úplně jasné. Pane, vy jste vůl a rostou vám rohy!"

Přijde pán k doktorovi a stěžuje si, že když se s manželkou miluje, je mu jednou horko a podruhé zima. Lékař, než začne s nějakou léčbou, chce si promluvit také s jeho ženou.
Rozzlobená manželka vejde do ordinace: "Pane doktore, neztrácejte s tím mým nekňubou čas! Stejně se na něco zmůže jen dvakrát do roka - jednou v létě a jednou v zimě!"

Přijde chlap do lékárny: "Potřebuju lék proti škytavce."
Lékarník k němu přistoupí a ubalí mu facku.
"Promiňte, ale tohle je nejlepší lék proti škytavce"
"To vám tedy děkuju, tu škytavku má naše babička"

Vběhne chlápek do hospody a udýchaně zavolá: Hospodo, jedno pivo, než to přijde. Dostane pivo, hodí ho do sebe a zavolá: Hospodo, ještě jedno, než to přijde. Dostane další. Když ho do sebe otočí, hostinskej se ptá: A co platit? Hmm, už to přišlo...

Jde takhle opilec z hospody, motá se šíleně, najednou se mu udělá hrozně zle, opře se o zeď a začne blít.Po chvíli přiběhne odněkud pes a začne ty zvratky očuchávat. Opilec se podívá dolů a říká: Sakra, to by mě zajímalo, kde jsem sežral toho psa.

Přijde takhle drsňák do baru. Vidí tam na zemi úplně hotového chlápka, tak povídá barmanovi: Dej mi dvojitou od toho, co měl tady ten.

Ahoj, Jardo, jak se ti líbí práce v lihovaru?Ujde to! Nejraději dělám zmetky, protože to si pak vypiju.

"Aničko," volá táta na svoji ratolest, "skoč do hospody pro pivo! Ale džbán nejdřív pořádně vypláchni! Viděl jsem, že v něm ráno nesla mamka vodu!"

Říká se "těžký ráno opilcovo", a co teprve, když se jednou Viktor z Petrovic probudil s hubou na kanálu. Chytil se těch šprušlí a zoufale volal: "Ale za co, pane soudce, za co!"

Chlapi slavili ve sklepě nějaké výročí. Když už byli jaksepatří ztřískaní, radí Jožin Dušanovi: "Až půjdeš, Dušane, domů a uvidíš po obou stranách schodů zábradlí, tak se chytni toho vlevo. To vpravo totiž neexistuje!"

Víte co se stane z vonˇavé BLONDÝNY,když šlápne do hovna????smradlavá BRUNETA!!!

Stojí takhle dvě blondýny na mostě a spekulují co to pod nimi je za řeku. Ta první "To bude, Labe, Dunaj nebo Vltava" a ta druhá "No jo, ale která z nich to je?" První "Tak já tam skočím a to poznám v jaký jsem řece" Jak udělá tak učiní a když vyleze zpátky nahoru je celá potlučená a krvavá a ta druhá se jí ptá "Tak co?" První "Ty krávo, dálnice na Brno"

Malá Janička, která je blondýnka se ptá své maminky, která se maluje.
"Mamí?? Co to děláš?"
"Ale maluju se, broučku".
"A na co je to dobrý??" ptá se 6-ti letá Janička.
"Abych byla krásná, víš?" odpoví maminka.
"Aha,a za jak dlouho to začne působit?" zeptá se Janča

Bavi se dve blonynky na letisti. "Ja nechapu jak muzou ty teroristi tak velky letadlo vubec unest." "Ty si ale vul! Vzdyt voni ho neunasej na zemi, ale ve vzduchu, kdyz je taaakhle malinky!"

Jede takhle blondynka autem a narazi do stromu. Pote vylezele z auta, obejme strom a povida: "Strome, stromecku, promin, promin, ale ja troubila!"

Víte jak umírá mozková buňka blondýnky? O samotě.

Víte proč si blondýnka stoupne do rohu místnosti, když je jí zima? Protože si myslí, že je tam devadesát stupňů.

Odstraňování problémů spojených s pivem

Symptom: Studené a mokré nohy
Chyba: Držíte sklenici pod špatným uhlem
Akce: Otočte sklenici tak, aby směřovala otevřeným koncem ke stropu.

Symptom: Teplé a mokré nohy.
Chyba: Špatná kontrola močového měchýře.
Akce: Stoupněte si k nejbližšímu psovi, vynadejte majiteli za spatnou výchovu.

Symptom: Pivo nezvykle bledé a bez chuti.
Chyba: Prázdná sklenice.
Akce: Sežeňte někoho, kdo vám koupi nové pivo.

Symptom: Protější stěna pokryta zářícími světly.
Chyba: Spadl jste dozadu.
Akce: Nechte se vytáhnout zpět k baru.

Symptom: Ústa plna cigaretových nedopalku.
Chyba: Spadl jste dopředu.
Akce: Viz výše.

Symptom: Pivo bez chuti, přední strana košile mokrá.
Chyba: Ústa nejsou otevřena nebo sklenice je přiložena k špatné části obličeje.
Akce: Odejděte na toaletu, trénujte před zrcadlem.

Symptom: Podlaha rozmazána.
Chyba: Díváte se skrz dno prázdné sklenice.
Akce: Sežeňte někoho, kdo vám koupi nove pivo.

Symptom: Podlaha se pohybuje.
Chyba: Vynáší vás.
Akce: Ujistěte se, ze vás nesou do jiného baru.

Symptom: Místnost vypadá neobvykle tmavá.
Chyba: Bar už je zavřený.
Akce: Zjistěte u barmana svoji adresu.

Symptom: Taxi má nezvyklé barvy a nápisy.
Chyba: Překročena osobní míra konzumace.
Akce: Zakryjte si ústa.

Paní učitelka se po vánocích ve škole ptá dětí: ,,Tak děti, jaké jste k vánocům dostaly dárky? Pepíček se přihláší: ,,Já dostal PSP." ,,Ahá, to je ta nová online hra, viď, Pepíčku?" ,,Ne to jsou ponožky, slipy a punčocháče!

„Pepíčku, proč nejíš tu šmoulovou zmrzlinu?” ptá se babička před cukrárnou svého vnoučka.
„Já ji chci nechat roztát, aby z ní byl šmoula!”

Co dělá blondýnka s uchem na skříni?
Poslouchá Kabát.

Jak se pozná absolutní ku*va?
To je ta, která ti dá i na poušti za hrstku písku.

Kolik je celkem vtipů o blondýnkách?
Ani jeden - všechno je to pravda!

„Být bezdomovcem má jednu nezanedbatelnou výhodu,” říká jeden santusák v létě pod širým nebem druhému.
„Hm, a jakou, prosím tě?”
„Jestli přiletí nějací mimozemšťani, tak my budeme první, kdo je spatří!”

Když Chuck Norris skočí do vody tak není mokrý ale voda je Chuck Norris...

Jak se milují ježkové?
Opatrně.

Běhá zaprclý chlápek po posilovně a řve na celé kolo: „Pomóóc! Zatmění Slunce! Apokalypsa! Konec světa! Nebe mi padá na hlavu!”
Zastaví ho jeho přítelkyně a vysvětluje mu: „Nejanči. To jsi jen dostal do huby od toho kulturisty, kterého jsi celou dobu provokoval!”

Technik, obchodník a programátor spolu jedou autem, když autu náhle přestane běžet motor a zastaví. Technik navrhuje: „Co kdybychom zkusili otevřít kapotu a podívali se na to, kde je závada?”
Obchodník navrhuje: „Co kdybychom zkusili jít každý jiným směrem, najít telefon a zavolat autoservis.”
Programátor navrhuje: „Co kdybychom zkusili vystoupit a nastoupit?”

Jak se říká hemeroidům u blondýnky?
Mozkový nádor.

Servisní technik objevil u sekretářky - blondýnky náplast nalepenou na monitoru. Blondýnka mu vysvětluje: „Víte, mám tam dvě ikonky Wordu a jedna nefunguje, tak jsem ji přelepila, abych na ni neklikala.”

Paní učitelka si dávala s dětmi hádanky. Dal tedy jednu i Pepíček: „Je to pro vás, dává se to do váz, vytáhne se to a kape z toho. Co je to?”
„???”
„Přece květiny.”
Paní učitelce se to velice líbilo a o přestávce hned dává tuto hádanku kolegyni: „Je to pro tebe, dává se to do tebe...”
Tu ji zaslechne Pepíček a povídá: „Vykat, paní učitelko, vykat. Jinak je to penis.”

Postarší pán se vrací dom pořádně namletej. Stoupne si před dveře a marně se snaží trefit do klíčové dírky. Pak se najednou z druhé strany ozve jeho manželka: „Déchni na mě klíčovou dírkou.”
Tak tedy déchl a manželka ho poslala spat ven. Takhle se to několikrát opakovalo, když tu si usmyslil, že na ňu vyzraje. Po dalším tahu snědl tři stróžky česneka a šel dom. Tam samozřejmě vyčkávala manželka s rozkazem, tak zase déchl do klíčové dírky. Chvilu bylo ticho a pak se ozvalo: „Nech si ty hloupé fóry, otoč se a déchni na mě ještě jednou!”

Dva medvědi - otec a syn - jdou po ledovci a syn se ptá: „Tati, nejsem medvěd brtník?”
„Ne,” odpoví otec.
„A tati, nejsem medvídek koala?” ptá se znovu syn.
„Ne, ty jsi medvěd lední, a proč se vůbec tak blbě ptáš?”
„Mně je totiž pořád zima!”

Co je vrchol drzosti?
Vysrat se sousedovi před dveře, zazvonit a požádat o toaletní papír.

Jak se rozmnožují počítačové viry?
Pučením. Pučíš si disketu a už je to tady!

Chuck Norris musí využívat kaskadéra pro záběry, ve kterých pláče.

Povídá blondýnka své kamarádce: "Mým koníčkem jsou diety, ale kvůli jídlu na ně nemám čas!"

Co udělá blondýnka, když před sebou uvidí nehodu?
Pustí volant a pokřižuje se.

Jdou dva policajti po mostě, po chodníku pro pěší, vedle sebe. Proti nim další dva, rovněž vedle sebe. Dojdou k sobě... a všichni se srazí!

Ve tři hodiny v noci se žena potichoučku vkradla do sousední místnosti.
Kladivem rozbila 19-palcový monitor, cédéčka polila lepidlem, počítač vyhodila oknem a tiskárnu utopila ve vaně. Potom se vrátila do ložnice, do teplé postele a přitiskla se k boku svého nic netušícího spícího manžela a usínala s blaženým pocitem, že už teď veškerý volný čas bude do konce života věnovat jejich lásce a do smrti se od ní nehne. A měla pravdu ... ... do konce života jí zbývaly ještě čtyři hodiny... !

Život s programátorem - deset pravidel, jak to přežít

Počet mužů pracujících v IT oblasti se zvyšuje a ještě nějakou dobu patrně bude narůstat. Vzhledem k tomu, že programátoři, administrátoři, IT manažeři a jim podobní jsou drobet zvláštní cháska, je třeba k přežití s nimi zvláštních znalostí a dovedností. Podívejme se, jak na ně. Poznámka: Autorka článku má roční zkušenost soužití s programátorem jménem Altair.

Pravidlo první: Buďte flexibilní
Buďte připravena na všechny eventuality. Pokud nejste v jakýkoli okamžik schopná se během jedné hodiny sbalit a odjet do Spojených států, nebo na dovolenou na Korfu, nehodíte se na život s takovým člověkem. Když vám řekne „Napsal jsem článek proti Linuxu, nechoď ven, před domem čeká dav běsnících tučňáků”, zůstaňte doma. Pokud z ničeho nic prohlásí „Zítra jedu na konferenci do Barcelony”, zjistěte délku pobytu, sbalte odpovídající množství spodního a svrchního prádla a přibalte jej do tašky s notebookem - jedině tak je zaručeno, že si prádlo skutečně odveze.

Pravidlo druhé: Nečekejte romantické dárky
K Vánocům nečekejte nic romantického, jakékoli oblečení a už vůbec ne pozvánku na dovolenou. Připravte se na elektronický diář, nový mobilní telefon, kapesní počítač. K narozeninám nečekejte vůbec nic, pokud jste nebyla chytrá a nezaznamenala své datum do jeho Outlooku s nastavením reminderu na dva dny předem. Co se dárků týče, pokoušela jsem se Altairovi vyjít vstříc: Navrhla jsem mu, aby pro mě něco naprogramoval, podobně jako hudebník skládá své milé písně a básník sonety. Dočkala jsem se neurčité odpovědi „A co jako by to mělo bejt, ja nevím...” OK, spokojím se s pocket PC.

Pravidlo třetí: Nesrovnávejte se s počítačem
Nikdy se neporovnávejte s počítačem. Nemáte šanci vyhrát, zejména proto, že vás nikdy nebude tak snadné jedním stisknutím tlačítka vypnout, takže muž nemá ten správný pocit svrchované nadvlády. Také je hloupost žárlit na nové elektronické hračky - obvykle se rychle omrzí a tak rychle, jak přišly, končí v šuplíku. Pokud je opravdu nutné rychle vrátit počítačáře do reality, vyhrožujte vyhozením pojistek. Pozor - tuto výhrůžku není možné použít, je-li ve hře notebook! Chcete-li získat chvíli pozornosti, apelujte na základní lidské pudy a instinkty („Co kdybychom zašli na večeři, určitě máš hlad...”). Vašeho milého velmi potěší, nakladete-li před něj erudované otázky „Co si myslíš o budoucnosti elektronických knih?”, „Co z toho humbuku okolo Microsoft .NET má skutečně význam?” nebo „Přemýšlel jsi někdy o tom, jak skvělá by mohla být záznamová média na principu DNA?”. Nezapomeňte vatu do uší. Až vás to přestane bavit, začněte vyprávět o nesnázích s přípravou světlé nehrudkovaté jíšky, třeba mu to dojde.

Pravidlo čtvrté: Nenuťte ho k pohybu
Nepočítejte s tím, že ho donutíte k nějaké fyzické aktivitě, například (Pán Bůh s námi a zlý pryč, křižuje se počítačář) k pěší túře přírodou. Chození po venku má totiž spoustu nevýhod, které vám budou předkládány coby argumenty: Buď pálí odporné slunce, anebo nechutně prší, klimatizace mizerná. KFC, McDonald´s či jiná možnost rychle získat potravu není z přírody dosažitelná městskou hromadnou dopravou. Chození a pohyb vůbec bolí. Je to strašná nuda. Všechno je zelený. Nemají tu přípojku k Internetu, nemůžu si přečíst poštu. Pozoruju příznaky otravy kyslíkem a do pěti minut bude po mně, jestli okamžitě nepojedeme zpátky. Co ti ptáci furt tak křičí, kdybych si aspoň mohl přehrávat MP3... Než si nechat zkazit skvělý den, jeďte s kamarády a svého netopýra nechejte v kanceláři za pečlivě staženými žaluziemi.

Pravidlo páté: Nikdy nic nebude včas
Nikdy nic nebude včas. Člověk, který by se domníval, že v IT oblasti plné neustálých zvratů a hektického spěchu bude zvykem pracovat rychle a dodržovat termíny, by se mýlil. Na schůzky choďte zásadně s akademickou čtvrthodinkou zpoždění - i tak budete na místě dřív než on. Pokud zoufale běhá po pokoji a trhá si vlasy poté, co nahlédl do svého seznamu nevyřešených úkolů v Outlooku, uklidněte ho, nakupte několik tabulek čokolády, energetické nápoje a nechejte ho pracovat dva dny v kuse - práce sice nebude méně, ale ukonejší se tak jeho černé svědomí. Pokud si stěžuje, že stíhá kvůli vám málo práce a tudíž máte málo peněz, doporučte mu prodat některou z elektronických hraček - neudělá to, samozřejmě, a stížnosti přestanou.

Pravidlo šesté: S jeho přáteli se cítíte jako s Marťany
Večeře s jeho spolupracovníky není společenský dýchánek. Nezáleží na tom, co si obléknete, dokud nebudete mít uprostřed čela zapíchnutý procesor, nikdo vaše módní kreace neocení. Počítejte s tím, že pokud na večeři nebude nikdo „normální”, nebudete se bavit o dětech, o oblečení, dokonce ani o politice a státní správě. Připravte se na spoustu cizích slov. Mně obvykle pomáhá, když si představím, že jsem na marťanské lodi. Berte to jako hru. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit znát správný postup nastavení práv na SQL serveru, výhody používání uložených procedur nebo nejnovější bezpečnostní chyby. Při hovoru občas použijte slovo „implementace” nebo „dotnet” - nikdo neví, co to znamená, ale všichni to říkají, aby vypadali „in”.

Pravidlo sedmé: Opatrně s květinami
Opatrně s květinami a živými tvory! Stejně, jako 80 % bytostí ženského pohlaví, trpím silnou náklonností ke květinám. V dobré víře jsem se kdysi rozhodla pořídit do kanceláře živou květinu své drahé polovici. Šmahem jsem vyloučila všechny rostliny, které je nutno zalévat; po krátkém zaváhání byl jako dárek zvolen kaktus rodu Echinopsis, který kdysi vykvetl dokonce i mému otci (taktéž programátorovi) poté, co celou zimu nebyl zaléván. Pokud jsem doufala, že si miláček rostlinu nechá na svém stole vedle monitoru, aby se na ni aspoň občas podíval a vzpomněl si, od koho je ten romantický dárek, šeredně jsem se zmýlila. Po vyslechnutí poznámek typu „Na mém stole TO nebude ... fuj, vždyť je to zelený! ... určitě z toho polezou brouci” a „Nepočítej s tím, že TO budu zalívat” jsem kaktus umístila na svůj stůl hned naproti. O čtrnáct dní později jsem našla květináč na zemi vysypaný, Altaira stojícího vedle se zuřivým výrazem notně klejícího. Bylo mi razantně sděleno, že TA VĚC musí okamžitě pryč z jeho dosahu, protože ho zákeřně pobodala, když šmátral po prázdné zásuvce a že nestrpí ve svém okolí nic, co ohrožuje jeho zdraví. Echinopsis se stěhoval na okno, kde pak dlouhou dobu žil, šťastně a spokojeně.
Ponaučení: Pokud mu chcete koupit květiny, zvolte něco bez ostnů. Dejte to do vázy a za pár dní vyhoďte. Budete spokojená a vašemu partnerovi to nijak nenaruší pracovní prostředí.

Pravidlo osmé: Trpělivost růže přináší
Když už jsme u těch květin, buďte nekonečně trpělivá co se týče rostlin, jimiž jste obdarovávána. Než se Altair dopracoval ke krásnému pugétu rudých růží, musela jsem bez afektů přestát krom mnoha návrhů na koupi květiny umělé, třeba miniaturní pryšec v květináči zabalený ve velké kouli z novin, přepravovaný v kufříku na nářadí (rostlina to přežila, Altair jenom o fous).

Pravidlo deváté: Vzhled je záležitost podružná
Nesnažte se změnit jeho postoj k vlastní fyzické schránce. Člověk, který je jednou nohou ve virtuální realitě, nemá čas ani potřebu umývat se a česat, přičemž neexistuje spolehlivý způsob, jak ho k tomu donutit. Dle tělesné konstituce se počítačáři dělí do dvou větví - na příliš hubené a příliš tlusté. Hubení nejí vůbec (nepodařilo se mi zjistit, jestli se živí fotosyntézou nebo jinými chemickými pochody), tlustí jedí nárazově, nejčastěji v noci, podobně jako potkani; jedinou stopou nočních hodů je obvykle výrazný úbytek čokoládových tyčinek. Co se oblékání týče, programátor stěží postřehne, že venku přestal padat sníh a zelené barvy je poněkud více než obvykle. Na jaře tajně prohoďte zimní boty za letní (vsadím koláč proti psímu sucharu, že si toho nevšimne), roláky vyměňte za trička s krátkým rukávem. Čekejte na podzim a pak proveďte opačné kroky.

Pravidlo poslední: Don´t worry, be happy
Přistupujte ke svému partnerovi s humorem a laskavou odevzdaností osudu. Smiřte se s tím, že vaše drahá polovice razí heslo „Realita... hmm, pěkný místo, ale žít bych tam nechtěl.” Založte diskusní klub pro stejně postižené ženy. Vždycky existuje někdo, kdo je na tom hůř než vy - pomyslete třeba na manželku Billa Gatese. Don´t worry, be happy!

Pět Angličanů přijelo v Audi Quattro na italskou hranici. Zastavil je italský dopravák: „Jede vás pět v Audi Quattro, a to je nezákonné.”
„Jakto, nezákonné?” diví se Angličan u volantu.
„Quattro znamená čtyři.”
Angličan nevěřícně namítl: „Quattro je název automobilu! Podívejte se do papíru, tady je to napsáno, automobil je určen pro pět cestujících!”
„Tohle na mě nezkoušejte,” trval na svém dopravák. „Quattro znamená čtyři. Je vás v autě pět, a to znamená, že porušujete zákon.”
„Zavolejte mi svého nadřízeného,” zuřil Angličan. „Chci mluvit s někým inteligentnějším!”
„Teď nemůže,” krčí rameny dopravák. „Má práci se třemi chlapíky, kteří přijeli ve Fiatu Uno!”

Změna jídelníčku - místo knedlo vepřo zelo to v jídelně zelo prázdnotou.

Karel pozval svého kolegu k sobě domů, aby spolu natřeli člun. Když dorazili, hned ve dveřích objal a políbil ženu a ptal se jí, jak se měla. U večeře jí pochválil jídlo, zas ji políbil a řekl jí, jak ji miluje. Když pak na dvorku natírali člun, Pepa se ho zeptal, jestli si nemyslí, že se manželce věnuje nějak moc.
„Ani ne, Pepo. Víš, začal jsem s tím asi před půl rokem, a od té doby je náš vztah jako znovuzrozený. Nemůže to být lepší, vůbec se nehádáme.”
Pepa si řekl, že to tedy taky zkusí. Když večer dorazil domů, hned v předsíni manželku objal, pořádně políbil a řekl jí, jak ji moc miluje. Ona se mu vycukla, dřepla na zem a začala usedavě brečet. Tak se jí Pepa ptá, proč brečí. A ona: „Tohle je nejhorší den mýho života! V krámě mně ukradli peněženku, malej Jarouš se natloukl na kole a je v nemocnici, praskla vana a zatopila sousedy, a teď ještě ty přijdeš domů opilej!”

Paní učitelka rozdává slohové práce a povídá Pepíčkovi: „Tak se mi zdá, že nevíš, kdo je to kolemjdoucí.”
„Ale vím,” namítne Pepíček, „to je pěkná hovadina.”
„Cože?” diví se učitelka.
„Říkám, že je to hovadina, pitomost největší,” říká Pepíček. „Nebo si dokážete představit, proč by někdo chodil na kole?”

Přijde žába k fotografovi a povídá: „Já bý sém se chtělá néchát výfotít, álé néšlo bý to udělát, ábých némělá ták vélkóu húbú?”
Fotograf jí pokyne: „Tak se tady posaďte a až řeknu teď, řeknete bonbón.”
Žabka se posadí, a fotograf říká: „Teď.”
Žába otevře pusu: „Ká-rá-mé-lá.”