Nejlepší vtipy

Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti. Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami: „Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?”
„No jistě, co by na tom mělo být zlého?”
„No víte, paní baronko, ono to není zrovna apetitlich, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají.”
„Ach tak, ale co s tím?”
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné.”
Baronka slíbí toto nedopatření napravit. A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku: „Ale paní baronko, co to má být. Kde jsou ty kleštičky?”
„Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti.”

Pacient se ptá lékaře: „A nemá ten lék také nějaké vedlejší účinky?”
„S tím musíte počítat. Brzy budete muset jít zase do práce!”

„Kurňa, jak je to číslo?!” vzteká se v telefonní budce nějaký chlap.
Čekající už to nemůže vydržet, tak mu říká: „Zkuste zavolat na informace.”
Podrážděný muž se rozčílí ještě víc: „A o co se tady asi celou dobu snažím, blbečku?!”

Přijde žena k lékaři a stěžuje si: „Pane doktore, já mám takový problém. Víte, já strašně smrdím.”
Doktor se zamyslí a pak povídá: „Hmm, tak to si musíte najít někoho, kdo nemá čich.”
Tak si žena podá inzerát. Za nějakou dobu u ní zazvoní starší pán a když mu žena otevře, říká: „Dobrý den, já nemám čich a hlásím se na ten inzerát.”
Tak ho žena pozve dál, posadí se v obýváku a nalejou si víno. Žena si k němu sedne a ptá se: „Cítíte něco?”
„Ne,” řekne na to ten pán.
Tak se žena svlíkne a zase se ptá: „Cítíte něco?”
„Ne,” zase řekne ten pán.
Tak mu žena sedne na klín a ptá se: „Cítíte něco?”
A pán na to: „Necítím, jen mi strašně tečou slzy z očí.”

„Po senzačním úvodu Kresta spadl na šestou příčku,” slyší žena z televize, načež se zeptá manžela: „To je soutěž v lezení po žebříku?”

Povídá jeden policajt druhému: „Už jsi slyšel, že se náčelník otrávil alkoholem?”
„Vážně? A proč pil otrávený alkohol?”

„Můj muž je jako kuře,” svěřuje se jedna celebrita druhé.
„Tak roztomilý?” podiví se druhá hvězda.
„Ne - když mluví na kameru, je to samé PÍP!”

V lázních: „Po té nehodě mi museli amputovat končetinu...”
„Prosím tě, ty z toho naděláš - vždyť to ani není poznat. Jakou končetinu ti vlastně amputovali?”
„No právě, v tom je ta tragédie - ani horní, ani dolní... Přišel jsem o přirození!”

Těžce zraněný muž na tramvajové zastávce upozorňuje záchranáře: „Ale já jedu třiadvacítkou, a ne stopětapadesátkou!”

Vyšetřující policista se ptá zadrženého řidiče: „Řezal jste zatáčky v rychlosti 150 km/h. Můžete se nějak ospravedlnit?”
„Povoláním jsem řezník.”

„Teď mi to úplně vypadlo z hlavy,” prohlásil student před hromádkou pilin.

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Funkce elektrospotřebiče je, že spotřebovává elektriku.

Hádají se věřící, nevěřící a Žid o to, co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka, nevěřící, že je to světlo a Žid, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají, proč průjem.
Žid povídá: „Než jsem stačil pomyslit, než jsem rosvítil... a zbytek si domyslete.”

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, řekněte mi, na co jezdí auto?”
Přihlásí se Pepíček a říká: „Auto jezdí na vodu.”
„Kdepak, Pepíčku. Jak jsi na něco takového přišel?”
„Včera jsme jeli s tatínkem do obchodu a cestou jsme potkali v autě pana hospodského a tatínek mu říkal: Jožka, ty na tu vodu jednou dojedeš!”

V muzeu: „Tak tady ta velká lebka patřila Napoleonovi.”
„A ta malá?”
„Ta je z doby, kdy mu bylo deset let!”

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”

Ztroskotá loď a zachrání se pouze Rus, Američan a Čech. Doplavou na nejbližší ostrov a vtom je najde banda lidožroutů. Zavedou je za hlavním šamanem a ten jim říká: „Každému z vás dám dvě velké, tříkilové skleněné koule a kdo mi s nimi ukáže něco, co jsem ještě neviděl, toho pustíme, ostatní sežereme.”
Zavede každého do jiného stanu a dá jim na to dvacet minut. Za dvacet minut jde do stanu k Rusovi. Ten s těma koulemi různě žongluje a hází a šaman za deset minut vyjde ven a říká: „Je to sice hezký, ale už jsem to párkrát viděl.”
Tak zaleze do stanu k Amíkovi. Ten ty koule telepaticky přemísťuje z místa na místo. Za pět minut šaman vyleze a říká: „Je to sice hezký, ale jednou už jsem to viděl.”
Tak jde teda do stanu k Čechovi, za deset vteřin vyleze, nevěřícně kroutí hlavou a říká: „Tak to jsem teda ještě neviděl, on jednu kouli ztratí a druhou rozbije.”

Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”

Chlapík si po obědě v restauraci prdne. Strašně se stydí, a tak aby zakryl, co se stalo, trochu zavrže židlí. Nahne se k němu chlapík odvedle a říká: „Úplně jiný zvuk, co?”