Nejlepší vtipy

Jde pan Dobrota po chodbě paneláku a najednou z jednoho bytu vyletí klouček, v ruce malou mačetku a začne do něj třískat a řve: „Dej mi vláček! Dej mi vláček!”
Pomlácený pan Dobrota ho chytne za flígr a šup za rodiči.
„Koukejte si toho svýho spratka vychovat. Co to je za móresy, mlátit lidi na chodbě a řvát něco o vláčku?”
Sousedka chvíli zírá a pak říká: „No jo, když on tomu klukovi můj starej nasliboval, že dostane vláček, když bude sekat dobrotu...”

Paní učitelka dala dětem za úkol, aby zkoumaly řeč zvířat. Druhý den se přihlásí Anička a říká: „Já zkoumala řeč kočky, ta mňouká.”
Přihlásí se Frantík a spustí: „Já zkoumal řeč psa, ten štěká.”
A přihlásí se Pepíček a říká: „Já zkoumal řeč ryb.”
Paní učitelka se zarazí a odpoví: „Ale, Pepíčku, ryby nemluví.”
„Ale mluví, když jsem šel večer do ložnice, slyšel jsem: Nestrkej mi tam tu ploutev, nebo ti ji urazím!”

Pepíček uplácá sněhulákovi velké přirození. Jde kolem sousedka a křičí na něj: „Ty jeden sprosťáku, co to má znamenat?!”
„No co, nikdy jste neviděla afrického sněhuláka?”

"Zdá se, že máte daleko vyšší inteligenci, než bývá u mužů z vašeho prostředí obvyklé", říká soudce obžalovanému. "Kdybych nebyl pod přísahou, vrátil bych vám váš kompliment", odpoví obžalovaný.

Přijde vedoucí skladu za skladníkem: „Jste ostuda, už u nás pracujete půl roku a pořád nedokážete rozeznat první jakost uhlí od druhé!”
Skladník se zamyslí: „To možná ne, ale zato jsem si už zapamatoval, že tuna má 700 kilo.”

„Rád bych si s vámi zahrál paintball, ale nemám nic na střílení,” svěřuje se David Karlovi.
„Tak si rychle něco opatři, v sobotu na tu legraci vyrážíme, ať můžeš jet s námi,” souhlasí Karel.
„Fajn, já si obarvím pár sekyrek, aby bylo vidět, že jsem někoho zasáhl!”

Víte jaký je rozdíl mezi Windows95 a jablky? ... Odpověď: Jablka padají jen na podzim.

Novopečený majitel auta si vyjede poprvé jako řidič společně s manželkou a tchyní. A obě dámy mu ustavičně radí: „Nejeď za tím cyklistou, ještě nepředjížděj, proboha, jeď pomalu, dej pozor, tam se s tím nevejdeš, brzdi... ježišmarjá, jak to jedeš, nejezdi tak vpravo, tady něco je, zatrub!”
To trvalo tak dlouho, až řidič zastavil a obrátil se k ženě: „Miláčku, řekni mně, kdo tady vlastně řídí - ty, nebo maminka?”

„Pane vrchní,” zlobí se host, „ten řízek je tvrdý jako podrážka!”
„Neuvěřitelné,” kroutí vrchní hlavou, „co vy už jste všechno neochutnal!”

Bavil se námořník na ulici s dívkou, se kterou se jen před malou chvilkou seznámil a byl nadšen, že si spolu tak dobře rozumějí. Najednou zpozoroval, že jenom přes ulici je hodinový hotel a rozhodl se toho využit. „Slečno,“ navrhl jí taktně, „co kdybychom pokračovali v našem započatém rozhovoru támhle naproti v hotelovém pokoji?“ „No dovolte!“ urazila se slečna. „Co si to dovolujete? Copak já jsem, nějaká prodejná ženská?“ „Ó pardon! Ale jen tak mimochodem, copak já jsem mluvil o penězích?“