Nejlepší vtipy

Policisté zastaví na křižovatce vesničana: „Pane, víte, že jste přejel stopku?”
„Opravdu?” podiví se vidlák. „Tady na silnici je takových spadaných třešní, že to ani jinak nešlo.”

Přijde policajt do obchodu a ptá se: „Co to je za váleček?”
Prodavačka říká: „To je termoska.”
„Termoska?” podiví se polda. „A k čemu je dobrá?”
„No, teplé v ní zůstane teplé a studené studené.”
Policajt se zaraduje: „To je dobrý, to si koupím.”
Přinese si termosku do práce a kolega se ho ptá: „Co je to za váleček?”
Náš hrdina machruje: „No přece termoska.”
„A k čemu je to dobré?”
„No, studené v ní zůstane studené a teplé zůstane teplé.”
„To je výborný,” zaraduje se kolega. „A co v tom máš?”
„Půl litru kafe a dva nanuky!”

Prohlásil šašek před králem: „Omluva může být horší než urážka!”
„Do večera to dokaž, nebo přijdeš o hlavu!”
Král se dívá z okna na západ slunce, když tu se přiblíží šašek a poplácá ho po zadku: „Co si to dovoluješ?!”
„Promiň, králi, myslel jsem, že to je královna!”

Prodám padák, jednou použitý, nikdy neotevřený. Zn.: S malou skvrnou.

„Slyšel jsem, že si ten Koláček po tom brutálním faulu už asi nikdy nezahraje...”
„Dobře mu tak!”
„Cože? Vždyť ho málem zabili!”

Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá: „Jirko, v kůlně se svítí. Asi jsi tam nechal světlo!”
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. V tom si ale všimne, že jsou tam zloději a že mu kradou věci. Zavolal tedy na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl: „Bohužel, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.”
Jirka řekl: „Dobře.”
Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: „Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil.” A zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli.
Náčelník říká Jirkovi: „Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!”
Jirka říká náčelníkovi: „Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!”

Manželům se blíží třicetileté výročí svatby. Manžel přemýšlí, co by tak mohl manželce koupit. Nakonec se rozhodne, že se jí zeptá, co by si přála. Manželka chvilku přemýšlí a potom odpoví: „Víš co, nekupuj mi nic. Uděláme si krásný večer a výbornou večeři. Mohl bys koupit šneky. Zkusili bychom, jak chutnají.”
Manžel se tedy po obědě sebere a jde do města koupit ty šneky. Sežene je poměrně rychle, tak se jde ještě projít. A zabloudí až do uličky lásky. Jak se tak tou uličkou prochází, neodolá a s jednou ženštinou zajde na pokoj. Když se probudí, s hrůzou zjistí, že už je ráno.
„Co budu dělat?” pomyslí si. „Večeře s manželkou je v háji, v noci jsem nebyl doma, jak jí to vysvětlím?”
Tak jde domů a cestou stále přemýšlí, jak to udělá. Když už je před domem, vysype šneky na zem a zazvoní. Manželka mu otevře a on volá: „Tak běžte, vy lenoši pomalí! Běžte!”

Policista zastavil motoristu, který jel příliš rychle. Ten se však dušuje: „Kapitáne, já to můžu vysvětlit.”
„Buďte v klidu,” odvětí tvrdě polda, „nebo vás nechám vychladnout ve vězení do doby, než se vrátí šéf.”
„Ale, kapitáne, já jsem vám chtěl říct...”
„Říkal jsem vám, abyste mlčel, vy jste neposlechl. Půjdete se mnou!”
O několik hodin později oznamuje kapitán zadrženému řidiči: „Máte veliké štěstí, šéf právě vdává dceru, víte? Až se vrátí, bude v dobré náladě.”
A ten motorkář říká: „S tím bych moc nepočítal. Já jsem totiž ženich, víte?”

Muslim vypráví: "Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti." Křesťan začal vyprávět: "Jednou jsem chytal ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru." Žid se také ozval: "Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."

Potkají se dva Židé. Jeden povídá druhému:" Nemohl bys mi půjčit pár zlatých?" "Moc rád bych, ale bohužel nemám u sebe žádné peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."