Vojenské vtipy - 451 zajímavých

Přijde anděl za první dámou státu - Dagmar Havlovou, a nabídne ji, jestli by se nechtěla naučit létat. Dagmar nadšeně souhlasí, a tak jdou na Staré zamecké schody. Anděl několikrát ukáže vzlet a pak vyzve Dagmar, aby to taky zkusila. Ta se rozeběhne, začne mávat rukama a rozbije si držku. Běží za Vaškem stěžovat si, jací jsou Ti andělé. Zatím u nebeské brány kára svatý Petr anděla:" Olgo, první vycházka a hned takový průšvih!"

Lenin měl pravdu, socialismus se ukázal jako éra elektřiny: Do práce se chodí s odporem, na plat se čeká s napětím a vedení se dotknout nemůžeš.

Václav Klaus přijde do nebe spolu s Clintnem a Putinem. Čeká je tam Sv. Peter a každýho se ptá: "Ty jsi kdo?" "Clinton, prezident USA." "Dobře, sedni si po mojí pravici." "Putin, prezident Ruska!" "Tak ty jsi sedni po mojí levici. A ty jsi kdo?" "Já jsem Klaus z Čech a ty mi sedíš na židli!"

Sešli se při jubileu dva od Dukly: „Tady jsem přišel o ruku.”
„A já o nohu.”
Poslouchá je třetí: „Jděte do háje, já tady přišel o dva dny později, a tím pádem i o všechna vyznamenání!”

Poslední slova americké vojačky z Iráku: „Ucítila jsem ze zadu něco tvrdého..., a pak mi to cvaklo.”

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
„Prosím, je Marx obydlen?”

Za druhé světové války existovali i rakouští partyzáni, kteří strávili celé měsíce v Alpách na lyžích a bojovali proti Němcům. Blížil se konec války, bylo jaro 1945. Dva partyzáni si povídají: „Poslyš, co uděláš úplně první, až se vrátíš domů?”
„No, co bych asi tak mohl udělat? Mám doma krásnou mladou blonďatou ženu a už dva roky tady šaškuju na lyžích. Co asi tak udělám prvního?!”
„Aha, no jo, rozumím. A co teda uděláš jako druhé?”
„No, hm... asi si sundám ty zatracené lyže!”

„Kapitáne, kde je vojín Pácha?” zajímá se velitel.
Kapitán hlásí: „Právě vyskočil z letadla!”
„A co ten padák?” podiví se nadřízený.
„Ten nechal tady,” oznamuje kapitán. „Prý ho příšerně tlačil do zad!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je dovoleno číst romány Alexandra Solženicina?”
Odpověď: „V principu ano, ale musíte umět anglicky nebo německy.”

Na soudružském aktivu se rád nechá slyšet soudruh: „Pátého ledna Lenin řekl: Učit se, učit se, učit se!”
Ohromný aplaus byl utnut nacvičeným gestem řečníka, který pokračoval: „A pátého ledna Lenin řekl...”
A další citát, aplaus soudružstva. Když už uvozovací věta zazněla pošesté, strčil jeden soudruh v první řadě do souseda: „Hele, to je celkem frajer, že si ta data tak dobře pamatuje. Akorát je blbý, že jsou všechna pátého ledna.”
„Drž hubu, vole,” zašeptá soused. „Ten hňup neví, co to V.I. před Leninem znamená!”