Vtipy o kultuře a umění - 441 zajímavých

Vodník přijde domů a zjistí, že jeden z jeho malovaných hrnečků, ve kterých si celý život pečlivě shromažďuje své pracně získané dušičky, je prázdný. Rozčílí se na manželku: „Co si s tou dušičkou provedla?!”
„Já ji nevypila!” brání se žena.
Za chvíli se ozve tenký hlásek z jejího žaludku: „Já taky ne!”

Telefonní záznamník: „Tady smrt. Jestli zanecháte své jméno a číslo, přijdu si pro vás!”

„Pane Náhlovský, jak se vám líbí na našem plese dámské toalety?”
„Ani nevím, já se vždycky vyčurám v průjezdu!”

Baví se dva čerti.
„Měl jsem mladou, pěknou, bohatou, čistotnou, pečlivou...” prozrazuje první.
„A proč jsi se s ní teda rozešel?” nechápe druhý pekelník.
„S tou pečlivostí to přeháněla - umyla mi všechna ohniště v mém rajonu!”

V muzeu: „To je socha Minervy.”
„A ta socha vedle, to je její manžel?”
„Ne. Manžela neměla. Byla to totiž bohyně moudrosti.”

Tři chlapci se hádají, čí děda je nejdrsnější.
„Nejdrsnější je ten můj,” říká první kluk, „poslouchá Ozzyho Osbourna.”
„To nic není,” namítne druhý, „můj děda poslouchá Black Sabbath.”
„Ale na mého dědečka nemáte,” povídá třetí hoch, „z jeho oblíbené hudby vstávají hrůzou vlasy Ozzymu Osbournovi i Black Sabbathům.”
„A co to poslouchá?”
„Evu a Vaška.”

„Přihlášením do soutěže potvrzujete své autorství,” čte vědec v propozicích klání jemu podobných. Nato vítězoslavně zvolá: „Takže ušetřím za patentní úřad!”

Potká farář Aničku a ptá se jí: „Tak co, Aničko, jak se máš?”
„Celkem dobře, pane faráři,” odvětí Anička.
„A manžela už máš?”
„Ano, mám.”
„A co děti, máte?”
„No, to je to, co nás trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde.”
„Tak se netrap, já jedu zítra do Vatikánu a zapálím tam za vás svíčku a pomodlím se za vás.”
Po pěti letech se znovu setkají a farář vidí Aničku obklopenou dětmi.
„Tak koukám, že vám Pán Bůh požehnal. A kolik tý drobotiny máte?”
„Celkem 10. Dvakrát trojčátka, jednou dvojčátka a pak ještě dvě.”
„A kde máš manžela?”
„Ten jel do Vatikánu sfouknout tu pitomou svíčku!”

Slavná herečka skonala v mladém věku a v celé své kráse vstoupila do ráje. Ujal se jí sám svatý Petr a doprovázel ji vyhrazenou cestou k rajskému oddělení pro nevinné ženy, chráněnému před vetřelci hlubokým vodním příkopem.
„Tady na té úzké lávce musíš být velmi opatrná,” připomínal jí důrazně nad příkopem. „Běž napřed a přísně se střež jakékoliv hříšné myšlenky, nebo spadneš dolů a cesta do ráje ti zůstane provždy uzavřena.”
Herečka nebere jeho výstrahu vážně. Lehce si vykračuje, vlní se v bocích a rozverně kroutí zadečkem, jak byla zvyklá před kamerou. Udělá jeden krok, pak druhý, třetí... A najednou to dole za ní hlasitě žbluňkne!