Vtipy o kultuře a umění - 449 zajímavých

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?”
„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.”
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýšlí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?”
„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.”

V moskevské galerii visí obraz, na kterém je louka, na louce stoh sena a ze stohu trčí dva páry noh v jednoznačné poloze.
„Jak se jmenuje tento obraz?” ptá se návštěvník.
„Lenin ve Finsku.”
„Aha. A ty nohy špičkama nahoru jsou Lenina?”
„Ne, to jsou nohy Naděždy Krupské.”
„Takže ty nohy špičkama dolů jsou Lenina.”
„Ne, to jsou nohy Leonida Trockého.”
„A kde je potom Lenin?”
„Ve Finsku.”

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím vás, kolik stál ten krásný kožich?”
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky...”
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška zvědavá jak kostelní myš zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky...” odpoví ona dáma.
Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
„To byly tři noci lásky,” zní odpověď.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamýšlí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!”

Starý rybář vytáhl zlatou rybku a ta se mu zařekla, že pokud ji nechá naživu, splní mu jakákoliv tři přání.
„A opravdu jakákoliv?” ujišťuje se rybář.
„Co vás napadne,” odvětí rybka.
Děda se zamyslí a pak povídá: „Tak já bych teda chtěl blonďatou brunetku s černými vlasy!”

Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal ho na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”

Mladá jeptiška stopuje a zastaví ji docela pohlednej mladík. Po chvilce jízdy jí položí ruku na koleno a jeptiška povídá: „Žalm 12, verš 5.”
Mladík se lekne, stáhne ruku zpátky a celou cestu už dá pokoj. Když se večer doma podívá do bible, nalistuje žalm 12, verš 5 a tam je psáno: „Jsi na správné cestě.”

Český statistický úřad dospěl k šokujícímu závěru: Více než polovina českých dětí je závislá na herouši!
Nevěříte? Tak se zkuste zeptat dětí ve vašem okolí, kolik z nich nemiluje Harryho Pottera!

Mladá krásná dívka přijde k faráři na zpověď a říká mu: „Poslední dobou strašně hřeším,” a červená se jak pionýrský šátek.
„Jen dál,” pobízí ji farář v očekávání pikantností.
„Každý večer se ve svém pokojíčku svlékám do naha, lehám si do postele a...” koktá vzrušená dívka.
„Jen dál, pokračuj,” pobízí farář a všechno v něm vře a kvasí.
„Když ležím, dlouho si prohlížím svá ňadra, bříško i klín, a pak hřeším úplně nejvíc.”
„Čím, dcero, čím,” ptá se farář a gatě má jak cirkusové šapitó.
A krasavice mu s pláčem sdělí svůj nejtěžší hřích: „Já si potom vybírám špínu mezi prsty u nohou a čichám k ní.”

Římský císař promlouvá ke gladiátorům: „Gladiátoři, dneska budete mít zápas ve vodním pólu. Mužstvo, které vyhraje, dostane svobodu!”
„A jak poznáme soupeře?” ptají se gladiátoři.
Císař se uchechtne a povídá: „Snadno, krokodýli budou mít bílé čepičky.”

„Haló, je tam firma SB?”
„Co?”
„No, jestli je tam firma SB?”
„Ne, tady je SBTB!”
„A co je to SBTB?”
„Soukromý Byt Ty Blbečku!”