Vtipy o kultuře a umění - 450 zajímavých

To takhle Víťa Kožený chytá na Bahamách ryby a tahá jednu za druhou... Když tu najednou vytáhne rybku zlatou. Hodí ji do kýble a tahá dál. No a z kýble se ozve: „No, Viktore, já jsem přece zlatá rybka, co takhle tři přání?”
Viktor se na ni podívá a odpoví: „No dobře, tak co chceš?”

Kdo měl první mobilní telefon?
Mach a Šebestová.

Popelka drží v ruce tři oříšky. Rozlouskne první - a nic. Rozlouskne druhý - zase nic. Rozlouskne třetí, z něj vyleze červ a říká: „Trapas, co?”

Karkulka se ptá bábiny: „Babičko, proč máte tak velký nos?”
„Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem,” přiznává barvoslepá stařenka.

Nóbl panička uspořádala zahradní párty. Jeden z hostů se chvilku nudil, a tak kouká, jak na druhém konci zahrady pracují dva zahradníci. Jeden se zrovna rýpe v zemi a ten druhý najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury. Host je úplně unesen a povídá hostitelce: „Ten chlápek tancuje tak báječně, že bych mu zaplatil tisícovku, kdyby to přišel předvést do našeho kurzu aerobiku.”
Hostitelka tedy jde druhému zahradníkovi říct o tomhle návrhu a ten volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ty hrábě?”

„Abych zabránil potopám, upil jsem z rozvodněné řeky vodu,” vypráví obyvatelům zatopeného městečka o svém hrdinském činu obr.
„Tak proč je teď celé město pod vodou, hm?”
„Omlouvám se, už jsem to nestihnul na záchod.”

Po poušti se plazí Pinocchio, a nad ním krouží datlové...

Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání.
Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání: „Co kdybys udělala něco s tou válkou v Kosovu...”
„Hele,” odvětí rybka, „já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka... Války - to je na mě moc. Zkus si přát něco jinýho.”
„Taky bych si přál, aby farníci v mém sboru byli zbožní, trpěliví a milí.”
Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: „Kde že je ta válka...?”

Taková ta strmá propast, v ní ze skály roste cosi jako silnější větev. Té větve se jednou rukou drží děda, ve druhé má knihu a spokojeně si čte. Nahoře se objeví mladík, lehne si ke kraji propasti a volá dolů: „Dědečku, slyšel jsem, že prý jste kouzelný dědeček!”
Děda se jen tak pustí větve, nasliní si prst, obrátí stránku v knížce a jak se znova chytá větve, povídá: „Kam ti mladí chodějí na takové blbosti!”

Svatý Petr si všimne, že před nebeskou bránou nervózně přechází chlápek. Vyjde tedy ven a povídá: „Promiňte, mohu vám nějak pomoci?”
„Ne, to je v pořádku. Nebude to trvat dlouho.”
Chlápek se nervózně podívá na hodinky a zase začne pochodovat. Svatý Petr tedy odejde.
Po pěti minutách se vrátí k pochodujícímu chlápkovi. Ten se zastaví a povídá: „Podívejte, vy víte, že jsem mrtvý. Já vím, že jsem mrtvý. Nemůže to někdo říct taky těm na jednotce intenzivní péče?”