Vtipy o kultuře a umění - 449 zajímavých

Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

Astrologie je přesná věda. Vše, co předpoví, se stane. Jen není jasné - kde, komu, jak, v jakém rozsahu a co konkrétně.

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem. Jedou půl hodiny, vychutnávají si překrásnou jízdu a náhle jim zachrčí motor a zhasne. Kontrolka nádrže ukazuje nulu. Naštěstí je nedaleko benzínová pumpa, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však není nic, v čem by se dal benzin přinést. Jen velký nočník pod zadní sedačkou. A tak s ním jeptišky vyrazí k pumpě. Za chvilku jsou zpátky u auta a nalévají benzin do nádrže.
Kolem právě projíždí místní farmář. Zastaví a nevěřícně zakroutí hlavou: „Tedy, sestry drahé, vaši víru bych chtěl mít!”

Někdo klepe na dveře.
„Kdo je?”
„Jehovisti.”
„A co chcete?”
„Popovídat si.”
„A kolik vás je?”
„Dva.”
„Tak si popovídejte...”

Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jednom vesnickém sboru. Členové té církve byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden ze starších rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout, proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu.
Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete ‚Chvála Bohu’, tak zrychlí a uslyší-li ‚Haleluja’, zastaví.”
Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu” a kůň se rozjel.
Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu.”
Kůň zrychlil.
Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu.”
Kůň se dal do cvalu.
Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení.”
Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen... Hosana... Maranatha...” Nic nefunguje.
Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže: „Haleluja.” a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti.
Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu.”

„Bohabojná dívka nikdy nepronásleduje muže, ale obrací svou mysl k Bohu,” hřímal pouliční kazatel Armády spásy.
„Máte úplnou pravdu,” poznamenal jeden z posluchačů. „Past na myši taky nikdy nepronásleduje myši.”

„Já nepotřebuji drahé oblečení, aby se po mně chlapi dívali,” prohlásil nejmenovaný přední herec Národního divadla, u kterého byla zpochybňována jeho sexuální orientace. „Já se jim líbím už teď!”

Na dveře chlívku zaklepe vlk a povídá: „Kůzlátka, děťátka, otevřete! Já jsem vaše maminka, mlíčka jsem vám donesla!”
A zevnitř se ozve: „Jdi do prdele, vlku. My jsme sirotci!”

Jak si přivydělávají vodníci?
Prodávají utopence.

Během bohoslužby pošle farář mezi věřící košík na peníze, aby přispěli na rekonstrukci kostela. Po bohoslužbě je košík plný až po okraj, a tak farář vyjde ven, vzhlédne k nebi a obsah košíku hodí do vzduchu se slovy: „Bože, vezmi si, co je tvoje, já si zbytek posbírám!”