Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Čech, Rus, Američan a Brit letí letadlem. Náhle se jim vznítí motor a mají jen tři padáky. Prvního padáku se chytí Rus a vyskakuje se slovy: „Jako příslušník nejinteligentnějšího národa mám právo se zachránit.”
Druhý padák pro sebe zabere Američan. Před skokem prohlásí: „Jako příslušník nejbohatšího národa mám právo na život.”
Brit s klidem Angličana pronese směrem k Čechovi: „Měl bych sice právo skočit, ale jako džentlmen vám přenechám poslední padák.”
Čech se však nenechá vyvést z míry a prohlásí: „Můžeme klidně skočit oba, protože příslušník nejinteligentnějšího národa skočil s mým batohem!”

První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakira Suzukiho z Japonska. Hodina začíná a učitelka prohlásí: „Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky. Kdo řekl: Dejte mi svobodu, nebo mě zabte?”
Ve třídě hrobové ticho, jen Suzuki zvedne ruku: „Patrick Henry, 1775, Filadelfie.”
„Výborně, Suzuki. A kdo řekl: Stát je národ a národ nesmí zhynout?”
Suzuki se postaví: „Abraham Lincoln, 1863, Washington.”
Učitelka se podívá na žáky a pokárá je: „Stydím se za vás. Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!”
Zezadu se ozve tichý hlas: „Polib mi, zasranej Japončíku!”
„Kdo to řekl?” zvolá učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyzvání odpoví: „Generál McArthur, 1942, Guadalcanal, a Lee Iacocca, 1982, při valné hromadě firmy Chrysler.”
Třída ztichne, jen zezadu se ozve: „Je mi z toho na blití!”
Učitelka křičí: „Kdo to byl?!”
Suzuki okamžitě odpovídá: „George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v průběhu oběda, 1991, Tokio.”
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne: „Vyhul mi!”
Učitelka hystericky: „A dost! Kdo to byl teď?!”
Suzuki bez mrknutí oka: „Bill Clinton Monice Levinské, Oválná pracovna Bílého domu, Washington, 1997.”
Další ze studentů se postaví a zařve: „Suzuki je hromada sraček!”
A Suzuki opět klidně: „Valentino Rossi, 2002, Velká cena motocyklů, Brazílie.”
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do bezvědomí. Otevřou se dveře a vejde ředitel: „Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!”
Suzuki: „Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, 2003, Praha.”

„Cikáne, od čeho tak smrdíš?”
„Ale, od práce.”
„A co děláš?”
„Hovno.”

Dežo volá na Hrad: „Haló, slyšel jsem, že tam máte volné místo.”
„Dežo, ty ses zbláznil?”
„To ne, ale jestli je to podmínkou, tak můžu!”

Pepíček povídá vietnamcovi: ,, Ty tady pořád jen stojíš, to nemáš křečové žíly? " A vietnamec: ,, Nemám, nemám, ale zítra dovezu! "

Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, lecos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: „Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?”
„To je spojení k bohu.”
„A mohl bych si zatelefonovat?”
„Ale zajisté.”
Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: „Co zaplatím?”
„500 dolarů.”
„Cože, 500 dolarů za deset minut?”
„No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze,” odpovídá svatý otec.
Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí.
Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka.
„To je spojení s bohem?” ptá se.
„Jistě, svatý otče.”
„A mohl bych si zavolat?”
„Zajisté, svatý otče.”
Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: „Co zaplatím?”
„10 centů, svatý otče.”
„Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?”
„To víte, místní hovor.”

Munkeles se odhodlá na cestu k zázračnému rabimu, aby se ho zeptal na dvě věci, které ho tíží. Majitel panství mu totiž vypověděl pacht a kdykoliv Munkeles přijde na zámek vyjednávat, dá ho vyhodit. A druhá věc: Munkelesova mladá, krásná žena, ač se doma denně modlí k Bohu, ne a ne dostat dítě.
Moudrý rabi ho vyslechl a praví: „Víš co, Munkeles? Pošli na zámek svou paní a ty se zatím modli, aby to všechno dobře dopadlo!”

Angličan má ženu a milenku. Má rád ženu.
Francouz má ženu a milenku. Má rád milenku.
Žid má ženu a milenku. Má rád mámu.
Slovák má ženu a milenku. Má rád alkohol.

Jak se říká cikánovi v obleku?
„Obžalovaný, povstaňte.”

Ve vlakovém kupé sedí Indián a kovboj. Kovboj kouří dýmku a vypouští kroužky dýmu. Indián to nakonec nevydrží a pohrozí mu: „Ještě jedno sprosté slovo a budu tě skalpovat!”

Přijde šerif do salónu a vidí na zemi mrtvého muže. Ptá se tedy barmana: „Hráč?”
„Jo.”
„Falešnej?”
„Jo.”
„Poker?”
„Ne, housle.”

V kolika autech se stěhuje somálský národ?
Ve dvou, protože v prvním jede prezident.

Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká: „Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček.”
„Ano,” odpověděl rabín.
„Dobře, a co děláte s voskem, který odkapává?” zeptal se kontrolor.
„Dobrá otázka,” povídá rabín, „my ho schraňujeme a když ho máme dost, pošleme ho zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma.”
„Ó,” odpověděl kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď.
Řekl si, že bude pokračovat svým nepříjemným způsobem...
„Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?”
„Ano,” odpověděl rabín klidně, „no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí.”
„Hm,” zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. „Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?”
„Ano, ani tady neplýtváme,” odpověděl rabín. „Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost, tak je pošleme na berňák.”
„Na berňák?” zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
„Ale ano,” odpověděl rabín, „na berňák... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho čuráka, jako jste vy.”

Vydal jsem se na úřad práce, abych získal sociální dávky pro svého psa.
Paní u okénka mi řekla, že to nejde, že psi nemůžou dávky dostat.Tak jsem jí vysvětlil, že:
Pes je černý, nezaměstnaný, líný a neumí dobře česky. Byl několikrát napomínán za sexuální obtěžování a má plno potomků po okolí. Navíc neplatí daně, na záchod chodí do parku, obtěžuje cizí lidi a žebrá. Krade jídlo a netuší, kdo je jeho otec.
Paní se ještě jednou podívala do papírů a - v pondělí se mám stavit pro peníze...

Do New Yorku přiletí Angličan a taxikář mu na letišti říká: „Vy jste Angličan, co? Mám pro vás jednu speciální americkou hádanku. Myslím na někoho, kdo má stejné rodiče jako já, a přesto to není můj bratr ani sestra. Kdo to je?”
Angličan přemýšlí, ale nakonec se poddá. Taxikář povídá: „No, já to jsem.”
Angličan se za čas vrátí domů a na jedné čajové párty vypráví, že v Americe slyšel jednu místní hádanku: „Myslím na někoho, kdo má stejné rodiče jako já, a přesto to není můj bratr ani sestra. Kdo to je?”
Společnost přemýšlí, ale nikdo na to nemůže přijít. Zeptají se tedy, na koho myslel. Světaznalec odpovídá: „Je to jeden newyorský taxikář!”

Řidič nákladního auta jede v dešti a veze náklad bowlingových koulí. Na krajnici vidí stát dva Romy, tak se mu jich zželí a nechá je nastoupit - pod podmínkou, že si vylezou na korbu a tam ani nemuknou.
Za chvíli náklaďák zastaví příslušník a ptá se, kam řidič jede. Ten odpoví, že do Rakouska. Příslušník jde dozadu, podívat se na korbu a jak odhrne plachtu, zkoprní, přiběhne k řidiči a rychle na něj drmolí: „Okamžitě nastartujte a jeďte co nejrychleji, ať jste co nejdříve za státní hranicí!”
Řidič na to dupne a jede, co to motor dá. Příslušník volá přes operační středisko: „Všem jednotkám. Ke státní hranici jede vysokou rychlostí řidič bílého Iveca. Prosím nezastavovat a nechat volný průjezd. Veze náklad cikánských vajec a dva už se mu na korbě vylíhli.”

Cikán se dožaduje u soudu: „Můj domácí mi musí vrátit část činže, protože jsem po dvou letech bydlení zjistil, že nemám v bytě koupelnu!”

Somálec leží v nemocnici a volá na sestru: „Sestři, tam v rohu je pavouk!”
Sestra odpoví: „Ten je malý, ten vám nic neudělá.”
Za chvíli ale slyší z pokoje: „Ty sviňo, kam mě to táhneš?!”

Na Kavkaze v jedné vesničce se dožil mužík sta let. Když přicházeli novináři k jeho domku, aby s ním udělali rozhovor, tak uviděli oslavence, jak sedí před domkem a usedavě pláče. Jeden novinář se ho ptá: „Prosím vás, co se vám stalo, že pláčete? Vy se máte naopak radovat. To není každému dané, aby se dožil tak požehnaného věku! Ublížil vám někdo?”
Děda si utřel rukávem slzy a praví: „Před chvíli jsem dostal od vlastního táty pár facek.”
Novinář se ptá: „Proboha a za co?”
„No protože jsem házel po dědovi kamenama...”

Indián vypráví synovi: „Když k nám přišli misionáři, měli Svatou knihu, a my naši zemi. Teď máme v rukách my Svatou knihu, a oni naši zemi.”

Jede kovboj na koni a vyplaší se mu. Kovboj spadne a vidí hada. Chytí ho a had povídá: „Ssss, když mě pustíš, splním ti tři přání.”
Kovboj si pomyslí: „Mluvící had, píčovina, ale budiž.”
Pustí hada a ten mu říká: „Jaký máš první přání?”
„Chci mít obličej jako Stallone.”
„Druhé přání?”
„Chci být svalnatý jako Schwarzenegger.”
Nakonec kovboje nenapadalo už žádné další přání, tak řekl: „Chci mít přirození jako můj kůň.”
Had: „Jak si ráčíš.”
Kovboj jede domů, dívá se do zrcadla a povídá: „Hmmm, obličej jak Stallone.”
Sundá košili a povídá: „Hmmm, fakt jak Schwarzenegger.”
Sundá trenýrky a říká: „A kurva, já zapomněl, že mám klisnu!”

Cikáni na stavbě: „Fero, vidíš tu muchu?”
„Nie, kde?”
„Chlapi, končíme, zlá viditelnost.”

Na veřejných záchodcích je na automatu na kondomy cedulka: „Odpovídá britským předpisům.”
Pod tím je vyrytý nápis: „To Titanic taky odpovídal.”

Jede po Volze člun, v něm je Ivan a jeho žena. Ivan sedí, pokuřuje si, žena usilovně pádluje.
„Přidej, Natašo,” honí ji muž, „nebo to nestihnem!”
Nataša zabere, sic jí síly stačí, pot se z ní jen line. Za chvíli opět: „Zaber, Natašo, času není nazbyt!”
Žena už nemůže, ale stále pádluje. Po chvíli Ivan zapálí další cigaretu a znovu peskuje: „Ty se flákáš, takhle tam nikdy nedojedem!”
V tom okamžiku se ozve ze břehu hlas: „Buď zdráv, Ivane. Kam máš namířeno?”
„Á, buď zdráv, Igore. To víš, vezu ženu do porodnice!”

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma: MOJE RODINA. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu přičmoudlému Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.
Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná: „Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?”

Britský tisk: „Francouzi mají Cizineckou legii, která ví, jak se má bojovat, protože všichni její vojáci jsou cizinci.”

Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”

Mladý skotský strážník Gordon měl být povýšen, ale nejprve musel složit kvalifikační zkoušku. Dostal otázku: „Jste uprostřed velkého davu, nechcete použít ani obušku, ani zbraně - jak ten dav, aniž by vznikla nějaká panika, rozptýlíte?”
Gordon chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „Snadno a lehce. Sundám helmici a začnu vybírat na vdovy po padlých strážnících.”
Prospěl s vyznamenáním a byl povýšen...

Angličan, Ir a Žid byli britským soudem odsouzeni k dvaceti ranám bičem. Soudce se před exekucí každého z nich zeptal, jakou mastí nebo olejem by si přál natřít záda jako ochranu.
„Prosil bych olivový olej,” řekl Angličan. Dostal olej i dvacet ran. Řval, jako by ho na nože brali.
Ir odpověděl: „Nechci nic, vašich dvacet ran mi neublíží. Pohrdám britskou justicí.” Dostal dvacet ran bičem a ani necekl.
Když se pak ptali Žida, co by si přál na záda jako ochranu před bolestí, prohlásil: „Toho Ira!”

Skot MacDonald vstoupil do tramvaje s velkým balíkem.
„Co budu platit?” zeptal se udýchaně.
„Za sebe penny, za balík dva penny,” řekne průvodčí.
MacDonald rozbaluje balík a povídá: „Můžeš vylézt, Hary! Ono to vyjde lacinějc, když si sedneš na lavici...”

Angličan, Skot a Ir pijí pivo. Těší se, jak si smočí rty v lahodném černém moku. Najednou každému z nich přistála na sklenici moucha a uvízla v husté pěně.
Angličan své pivo znechuceně odstrčil. Ir jedním prstem mouchu vylovil a pořádně se napil. A Skot vytáhl tu mouchu z piva, podržel ji na sklenici a zařval: „Vyplivni to, ty potvoro! Vyplivni to!”

Zahraniční stavbyvedoucí v Somálsku se rozčiluje na dělníka: „Somálče, neschovávej se za tou lopatou!”
Po chvíli překvapeně zvolá: „Aha, tak vás je tam víc?”

Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”

Kde to mají psi nejtěžší?
V Somálsku, musí tam své páníčky brát na vodítko, aby jim neuletěli.

Starý Žid Kohn v New Yorku telefonuje do Kalifornie, když najednou z ničeho nic je hovor přerušen. Kohn se rozčiluje: „Operátore! Okamžitě mě znovu spojte!”
„Je mi líto, pane, ale budete muset hovor uskutečnit znovu.”
„Co to po mně chcete? Koukejte mě znovu spojit!”
„Je mi líto, pane, budete muset znovu zavolat.”
„Operátore? Víte co? Vezměte telefon a strčte si ho do prdele!” A Kohn práskne sluchátkem.
O dva dny později někdo zvoní, Kohn otevře a venku stojí dva urostlí montéři a jeden z nich říká: „Jdeme vám vymontovat telefon.”
„Proč?”
„Protože jste slovně napadl operátora č. 28, což je porušení smluvních podmínek naší společnosti. Ale kdybyste chtěl zavolat a omluvit se, ještě vám telefon na chvíli necháme.”
Kohn vezme telefon, vytočí číslo na operátora a povídá: „Dejte mi operátora 28. Haló, to je operátor 28? Pamatujete se na mne? Před dvěma dny jsem vám řekl, abyste si vzal telefon a strčil si ho, víte kam?”
Khon se významně odmlčí. „No, tak se připravte. Už vám ho nesou!”

Jak se řekne anglicky Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic?
Christopher the Bastard from After Spoons and Without Satellites.

Proč mají Židé velké nosy?
Protože vzduch je zadarmo.

Cikán jde okolo rolníka, který právě sází brambory: „Tak co, sázíte, sázíte?”
„Jo,” odvětí rolník, „a co je ti do toho?!”
„Mně nic,” pokrčí rameny cikán, „ale měl byste těch brambor vysázet co nejvíc, aby vám také nějaké zbyly!”

V porodnici: „Tak, tatínku, jak se bude jmenovat chlapeček tentokrát?”
„Dežo.”
„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.”
Druhý den: „Tak co? Už máte nějaké jméno?”
„Mám. Bangladežo!”

O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”

Vleze cikán statkářovi do dvora a škemrá: „Velkomožný pán, dejte korunku nebo dvě! Pán Bůh vám oplatí.”
„No, oháníš se tu Pánem Bohem, umíš se aspoň pokřižovat?” povídá statkář. „Ve jménu Otce...”
„... a Ducha svatého amen!” doplní cikán.
„A kde máš Syna?” zeptá se statkář.
„On je v kurníku, velkomožný pán,” přiznává cikán, „ale nebojte sa, on vám tam nic neukradne!”

Přes tenké panelové stěny je slyšet ženu při manželské hádce: "... a s kým budu mít tvoje děti, to je moje soukromá věc. Jasný?!"

Přijde cikáně za maminkou, drží v ruce lžičku a zajímá se: „Mami, co to je?”
„To nevím,” pokrčí matka rameny. „Jdi se zeptat babičky, ta to určitě bude vědět.”
Malinké jde za babičkou a ta si také neví rady: „Tak to tedy nevím, jdi se zeptat dědečka. Ten vystudoval vysokou.”
Cikáně tedy zajde za dědečkem. Ten na lžičku koukne a rychle ji zahodí: „Fuj, mládě od lopaty!”

Stěžuje si starý kočovný indián mladému: „Celý život, den co den putuji za sluncem, ale vždycky večer, když už ho skoro mám, tak se mi schová!”

To znáte, jak jede Čech na dovolenou k moři a v klidu si rybaří, když z ničeho nic najednou chytne zlatou rybku? No, tak tu rybku vytáhne a ona povídá: „Hele, když mne pustíš, tak ti splním dvě přání, já jsem totiž zlatá rybka.”
A on teda, že jo, ale jak to, že jenom dvě, když v každý pohádce a v každým slušným vtipu se zlatou rybkou se vždycky splňujou přání tři.
No a rybka mu vysvětluje, že se časy mění, nejsou peníze atp., no prostě se vymlouvá, co to jde. No ale stejně se dohodnou na těch dvou přáních, a rybka povídá: „Tak si teda přej svoje první přání.”
A Čech se zadívá do zapadajícího slunce nad mořem a říká: „Tak já si teda přeju, aby to moře bylo plný piva.”
„Staniž se,” řekla ryba a stalo se.
„A to druhý přání?” ptá se ryba.
Čech se zase zamyslí a říká: „Ještě tři lahváče na ráno!”

Malý cikán se ptá bílého spolužáka: „Že neuhádneš, co dostanu od táty pod stromeček?”
„To nevím.”
„Tvoje kolo!”

Jak se jmenuje na Slovensku Limonádový Joe?
Malinový Dežo.

Američan a Rus si telefonují: „Haló, Ivane, právě říkali v televizi, že tam u vás jsou děsné mrazy? Prý přes mínus šedesát stupňů?”
„Ale, to je blbina, nevěř tomu, nanejvýš tak mínus dvacet!”
„Ne, ne, ale teď to říkali na CNN, přes mínus šedesát!”
„No tak, prosím tě, tak někde třeba mínus pětadvacet, ale to je opravdu výjimečně.”
„Ale já to teď právě vidím, ty záběry, ty omrzlé silnice, ty domy!”
„Jo takhle, Johne, ty myslíš venku? No tak to jo, to jo!”

Baví se dva Skoti: „Slyšel jsem, že je tvá žena po smrti, to teď ušetříš, co?”
„No jo, ale když přijdou na to, jak zemřela, tak potom i za byt a stravu!”

Jak vypadá somálský jídelníček?
Snídaně - nic.
Oběd - to samé.
Večeře - zbytky od oběda.

Pořád nahání nějakou sukni. Na tom by nebylo nic divného, ale bydlí ve Skotsku.

Svěřuje se jedna Skotka své přítelkyni: „Já jsem potřebovala nějak trknout toho mého šetřílka, aby mi konečně koupil horské kolo. Tak do něho půl roku hučím, jak je to zdravé, šlapat na čerstvém vzduchu.”
„A co on? Už se dovtípil?”
„Jo, včera.”
„A jaké kolo ti koupil?”
„Ale prosím tě, vynesl mi na balkon šicí stroj!”

„Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?” rozčiluje se pan Bienenfeld. „Vždyť ona je jednonohá!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”

Přiřítil se domů podváděný Skot a začal řvát na manželku: „Ty potvoro, právě jsem se dozvěděl, že mě už celé roky podvádíš se sousedovic Patrikem!”
„Jistěže, miláčku,” odpoví ona, „poněvadž tebe si šetřím.”

Úředník: „Odkud jste?”
„Peru.”
„Hm, píšu si pradlena... ale pořád nevím, odkud jste?”

Jaký je rozdíl mezi českým a somálským výtahem?
Na českém je nápis „3 osoby do 250 kg” a na somálském „250 osob do 3 kg”.

Dva eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody. Popadnou ho za ocas a táhnou zpátky. Jde to ztuha, protože je to proti srsti a mrož navíc svými kly drhne o led.
Když takhle jdou tři hodiny a jsou teprve v polovině, potká je bílý vědec, který je v Grónsku na vědecké výpravě. Chvíli je pozoruje a navrhne: „Pánové, proč raději nevezmete toho mrože za kly a netáhnete ho za ně? Vždyť by se vám to táhlo líp!”
Pak pokračuje v chůzi. Eskymáci na sebe kouknou, pokrčí rameny a zkusí to. A skutečně, mrož se jim táhne mnohem líp. Po hodině jeden z nich promluví: „Ty, to je fakt divný. Běloch. Cizinec. Teprve pár měsíců tu je. A takhle skvěle nám poradil - ten mrož se nám fakt táhne líp.”
Ten druhý zavrtí hlavou: „No, já nevím, jestli nám poradil opravdu tak dobře. Podívej, jsme zase zpátky u moře!”

Jak se v Řecku dělí muži od chlapců?
Páčidlem!

Muž přijde dřív domů z práce. Zastihne ženu, jak na kolenou drhne podlahu. Přitočí se k ní zezadu a...
„Copak dnes tak pozdě, pane listonoši?”

Skot cestuje s papouškem. Na celnici na něj celník: „Clo se neplatí pouze za vycpaná zvířata.”
Skot se zamyslí a papoušek na něj: „Nedělej blbosti a zaplať.”

Říká Sára Kohnovi: „Muži, musíme koupit naší holce do pokoje záclony. Všimla jsem si, jak Roubíček odnaproti vždy večer, když se holka svléká, čumí do jejího pokoje.”
„Ale Sára,” říká Kohn, „ty vůbec neuvažuješ. Žádný vydání za blbosti nebudou. S holkou si vyměníte pokoje a záclony si koupí Roubíček!”

Na letišti Le Bourget v Paříži se každý rok koná aerosalón. Vystavují zde i Sověti své nejmodernější, nejrychlejší a největší letadlo na světě, TU 999. Součástí expozice je i vyhlídkový let uvedeným strojem. Letuška vítá cestující těmito slovy: „Vážení cestující, dovolte, abych vás jménem společnosti Aeroflot co nejsrdečněji přivítala na palubě sovětského nejrychlejšího, největšího a nejmodernějšího letadla na světě, TU 999. V první polovině horní paluby najdete místo pro 999 cestujících, v druhé polovině místo pro 999 zavazadel. Na prostřední palubě za pilotní kabinou najdete místnosti s elektronikou, kuchyňku, saunu a plavecký bazén. Na spodní palubě máte možnost využít fotbalové hřiště a dva tenisové kurty. Kapitán Jurij Vasilijevič Borcev vás také srdečně zdraví a z celého srdce doufá, že se mu s tou krávou podaří alespoň popojet.”

Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá: „No, opravdu si nemyslím, že byste měl.”
„Prosím vás, proč ne?”
„No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem.”
„No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá.”
Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se po pár minutách vrátil, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: „Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují...”
„Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?”
„Počkejte, já tomu pořád nerozumím!”
„To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?”

Sejdou se německý, ruský a český státník. Chvíli spolu povídají, až jeden řekne: „Co kdybychom vyzkoušeli, v jaké zemi se nejvíce krade?”
„Tak jo.”
Jedou nejdříve do Ruska, ruský státník vyndá z okýnka automobilu ruku a v ní drží rubl. Projedou Ruskem, ruku dá nazpět a rubl v tahu.
„Tady se ale krade!” oznámí Rus a ostatní souhlasí.
Nyní jedou do Německa, Němec provede to samé s eurem a euro je také fuč.
„No, tady se ale krade!” říká Němec a všichni s ním souhlasí.
Nakonec přijíždí do České republiky. I tady vyndá z okénka domácí státník minci. Když projedou Čechy, dá ruku nazpět a... koruna tam je.
„Až teprve tady jsou poctiví lidé!” zvolá.
Všichni přikyvují až na řidiče, který povídá: „Ty, Václave, neztratil jsi své hodinky?”

Když někdo umí dva jazyky, je dualinguální. Když někdo umí tři jazyky, je trilinguální. Kdo je to ten, kdo neumí pořádně ani svůj mateřský jazyk?
Američan!

Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá: „A můžu se mu omluvit po telefonu?”
Rabín souhlasil, a tak Izák zvedl telefon, vytočil Aronovo číslo a povídá: „Haló, to je byt pana Kohna?”
Na druhé straně se ozve Aron: „Ne, to bude asi omyl.”
„Tak promiňte!”

Letí Čech, Afričan a grónský mužík letadlem. Vtom grónský mužík povídá: „Teď letíme nad mojí zemí.”
„Jak to poznáš?” zeptají se ho Čech a Afričan.
Grónský mužík odpoví: „Vyndám ruku z okna a je mi zima.”
Letí dál a najednou říká Afričan: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní: „Jak to poznáš?”
Afričan na to: „Vyndám ruku z okýnka a je mi teplo.”
Letí zase dál a Čech prohlásí: „Teď letíme nad mojí zemí.”
A ostatní zase: „Jak to poznáš?”
Čech odvětí: „Jednoduše. Vyndám ruku z okýnka a ukradnou mi hodinky!”

Jaký je rozdíl mezi Českem a Německem?
Čím dál tím větší.

Přijde cikán do krámu a povídá: "Nééé, máte jablka?" A prodavač povídá: "No, mám. Kolik jich chcete?" Cikán: "Nééé, 1 khílo a každý zvlášť zabálit." Prodavač jen tak divně koukne, ale udělá to. "A dál?" Cikán: "Nééé, a máte švestky?" Prodavač: "Jo, mám." Cikán: "Nééé, thák taky khílo a zase zvlášť zabálit." Prodavač opět nechápe, ale zase to udělá. "A dál?" Cikán: "A máte mák?" Prodavač na to rychle: "Jo, mám, ale na ten se vyserte..."

Dežinko příjde domů z první třídy a chlubí se tatínkovi: otče dnes jsem ve škole věděl kolik je 2x2. To proto, že jsem rom? Ne, odpovídá otec to proto že jsi inteligentní. Druhý den přijde Dežinko domů ze školy a chlubí sa tatínkovi: Otče dnes jsme si s klukama na záchodě měřili pipika a já jsem ho měl největšího! To proto že jsem inteligentní? Nie, odpovídá otec to proto že ti je 17 roků.

Cikán se popral s bílím. "Kdo to začal?" táže se policajt. "On," odpoví cikán, "nechtěl mi dát peněženku!"

„Neboj se, cikáne, my jíme jen bělochy,” utěšuje rozklepaného zajatce kanibalka.
„Tak to teda ne,” zrudl Rom, „to je rasismus! Jestli mě okamžitě nesníte, sejdeme se u mezinárodního soudu v Haagu!”

Kdo jako jediný zastavuje stopujícím cikánům?
Autobus se skíny.

Po krvavém boji zajmou krvežízniví indiáni osadníka a jeho ženu.
„Půjdete ke kůlu smrti!” oznamuje zajatcům vítězoslavně náčelník.
„Půjdeme,” povídá s notnou dávkou sarkazmu muž, „jen nám řekněte, proč jste nám teda nejdřív ustřelili nohy?!”

Automobilka Škoda uvádí na trh nový typ Fabie pro čtyři osoby nebo šestnáct cikánů.

Lada napsal kocoura Mikeše někdy okolo roku 1938 a Romové ho dočetli až v roce 2010. Až se naučí číst i Vietnamci, máme po Rákosníčkovi...

Přijede Děda Mráz do Somálska a na zádech má velký pytel cukroví. Seběhnou se kolem něj děti a volají: „Dědo Mrázi, dej nám cukroví.”
A děda Mráz jim odpoví: „Ne ne ne, to je jen pro děti, které dobře papají!”

Poznámka v žákovské knížce somálského chlapce: „Zavřel spolužáka do učebnice!”

Proč Somálci reklamovali Peugeot 307?
Vešlo se jich tam jen 306.

Jak začíná každý vtip o cikánech?
Ohlédnutím přes rameno.

Výpravu anglických turistů ve Skotsku provádí průvodce labyrintem podzemních jeskyní a říká: „Nacházíme se asi sto metrů pod zemí a celková délka těchto chodeb, které jsou spolu propojeny, je asi deset mil. Ví někdo z vás, jak tyto jeskyně vznikly? Vidím, že neví, tak já vám to řeknu. Vznikly asi před pětadvaceti lety a sice tak, že šel nahoře jeden domorodec v noci z hostince přes pole domů a nešťastnou náhodou mu z kapsy vypadla jedna penny, zakoulela se do králičí nory a on se o této nešťastné příhodě zmínil před svými známými...”

„Tak jsem vám byl v Africe,” vypravoval pan Grünhut, „a jak jsem byl v té Africe, tak co. Řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Vyšel jsem si do pralesa a najednou slyším z houštiny šramot. Střelím. A co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám, zabitých.”
„Šest? Není to trochu moc?”
„Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal.”
„I pět je moc. Slevěj, pane Grünhut.”
„Že jsou to oni, tak byli dva.”
„Hm, dva jednou ranou?”
„S nimi je tedy řeč. Tak aby neřekli, byl to jeden. Ale zato chlapík.”
„A byl to vůbec lev?”
„Mě se ptají? Já mám všechno vědět? Copak nemám jiné starosti? Jak jsem slyšel v křoví zachrastit, tak jsem šel od toho pryč!”

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout, a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli.
„Aj, vaj,” brečel Žid, „co budeme teď dělat bez peněz?”
„Žadný strach, thateleben,” těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla.
„Schade,” praví lítostivě Kohn, „že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry.”

Kohn jde po ulici a pláče.
„Co se jim stalo?” osloví ho Roubíček.
„Ale, moje Sára je děvka.”
„A podle čeho tak souděj?”
„No, byl jsem na pár dní služebně v Brně, jednání proběhla dobře, tak jsem se vrátil o den dříve. Doma najdu Sáru v posteli s tím mladým příručím od Jajtelse. A to jsem prosím poslal předem telegram, že přijedu dřív.”
„Nejsou smutnej, to ještě hned Sára nemusí bejt děvka. To mohl bejt jenom bordel na poště!”

Čech, Rus a Němec se hádají, kdo vydrží déle pod vodou.
První jde do vody Rus, vydrží pod vodou minutu.
Potom jde do vody Němec a pod vodou vydrží dvě minuty.
Poslední jde Čech a je pod vodou minutu, dvě, tři, čtyři... hodinu, dvě, tři, čtyři a po pěti hodinách se vynoří a Rus i Němec se ho ptají: „Jak to, žes tam tak dlouho vydržel?”
„Protože jsem prděl a polykal bublinky!”

Co je ještě hubenější než Somálec?
Měsíční mzda.

Cikán jde na ryby a vytáhne zlatou rybku, která mu slibuje tři přání, když ji pustí. Tak cikán povídá: „Já bych chtěl bejt bílej, mít křídla a taky, aby se na mě lepily ženský!”
Zlatá rybka podle slibu čaruje: „Čáry, máry, kuří nožka, ať je z tebe Always vložka!”

Jak sportovně založený Skot spáchá sebevraždu?
Nechá se zavěsit ke stropu místo boxovacího pytle.

Francouz klidně pojídá svou snídani (káva, croissanty, chléb a džem), když se k němu posadí typický Američan, žvýkající žvýkačku. Francouz ho ignoruje, a tak Američan, kterého to netěší, začne rozhovor: „Jíte celý chléb?”
Francouz (rozmrzele): „Samozřejmě.”
Američan: „My ne. My jíme jen to, co je uvnitř, kůrky sbíráme do kontejnerů, recyklujeme je, vyrábíme z nich croissanty a prodáváme je do Francie.”
Francouz tiše přežvykuje.
Američan pokračuje: „Jíte s chlebem džem?”
Francouz: „Samozřejmě.”
Američan: „My ne. My jíme k snídani jen čerstvé ovoce, potom posbíráme všechny šlupky a zbytky do kontejnerů, recyklujeme je, vyrobíme z nich džem a prodáváme ho do Francie.”
Francouz se zeptá: „A co děláte s použitými kondomy?”
Američan: „Vyhazujeme je, samozřejmě.”
Francouz: „My ne. My je sbíráme do kontejnerů, recyklujeme je, vyrábíme z nich žvýkačky a prodáváme je do Ameriky.”

Přijede farmář po dlouhé době do města a jde do baru. Tam se snaží seznámit s půvabnou černovláskou. Po chvíli dobývání mu kráska řekne: „Máš to marný, já jsem lesba.”
„A co to znamená?” ptá se farmář.
„No, podívej se třeba na tu blondýnku s velkými prsy, co sedí támhle v koutě. S tou bych se chtěla dnes milovat,” odpoví černovláska.
Farmář chvíli přemýšlí a pak řekne: „Hm, tak to jsem taky lesba.”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

Jaký je rozdíl mezi Japonskem a Českem?
Japonsko je země úsměvů, Česko je země pro smích.

Abeles u právníka: „Já si je najmu, ale musejí mi napřed zaručit, že ten případ vyhrajou.”
„Tak mi nejdřív povězte, oč se jedná,” vybízí ho právník.
Abeles vypráví příběh plný podvodů a machinací. Když skončí, tak právník řekne: „Výborné, tento spor se nedá prohrát.”
„Panebože, to je hrůza,” spustí Abeles nářek.
„Co se děje?” vyptává se právník.
„Já jim to vylíčil z pohledu druhý strany.”

Mladý Skot Bawster byl přistižen porybným, jak upytlačil lososa. Věc došla až k soudu. Bawsterovi přátelé mu sehnali nejlepšího obhájce ve Skotsku. Obhájci se podařilo u soudu prokázat, že v inkriminovanou dobu byl Bawster minimálně osmdesát mil od místa činu, tudíž nemohl v žádném případě lososa upytlačit. Soud se odebral k tříhodinové poradě a nad Bawsterem byl vyhlášen osvobozující rozsudek. Když soud skončil, tak Bawster přišel za předsedou soudu a zeptal se ho: „To znamená, pane soudce, že si toho lososa můžu nechat?”

Indiánského náčelníka trápí zácpa. Jde tedy za šamanem, ale žádný lektvar nepomáhá. I pošle jednoho bojovníka do městečka k bílému doktorovi. Bojovník přijde za doktorem a protože umí špatně anglicky, řekne jen: „Big chief - no shit.”
Doktor rychle pochopí: „Jasný případ - jedenkrát ricinový olej!”
Indián se vrátí do prérie, ale přípravek nezabral a za dva dny je u doktora znovu: „Big chief - no shit.”
„Hmmm, těžký případ. Tady máš celou láhev ricinového oleje. To musí účinkovat!”
Indián odjede, ale za další dva dny je zpátky: „Big chief - no shit.”
Doktor: „Tak to ti namíchám něco speciálního. Ale pozor - je to opravdu silné!”
Po týdnu doktor onoho bojovníka potká ve městě a ptá se, jak se náčelníkovi daří. Indián na to: „Big shit - no chief.”

Výletní loď se zahraničními turisty se blíží po okružní jízdě pozdě v noci ke skotskému přístavu Dundee. Cestující, kteří se nacházeli na palubě, viděli zvláštní úkaz a sice, že v přístavním městě blikají světla na přeskáčku ve velmi krátkých, snad dvousekundových intervalech. Jedna z přítomných dam se na tento zvláštní úkaz ptala kapitána, co to má znamenat. Ten to vysvětlil: „Víte, vážená, Skoti jsou velmi šetrný národ. A večer když čtou v posteli knížku, no a aby ušetřili za elektřinu, tak před otočením stránky zhasínají lampičku...”

Vinnetou vyjde ráno ze stanu, dostane ránu mezi oči a klesne k zemi. Za ním vyjde Old Shatterhand. Dostane ránu mezi oči a také klesne k zemi. Po chvíli se oba probírají a Vinnetou praví: „Můj bílý bratr také šlápl na hrábě?”

V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje.
„Co jsem dlužen?” ptá se majitel vozu.
„Dvě stě korun.”
Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše: „Tři rány kladívkem - 5 korun, vědět kam - 195 korun, celkem - 200 korun.”