Nejlepší vtipy

Jdou dva policisté na obchůzku, najednou přijdou ke křoví a vidí, že se tam válejí něčí nohy.
„Hele Josef, to vypadá jako Frantovy nohy, že jo?”
„No jo, ty vole, vypadaj tak!”
Jdou dál a najdou kus ruky.
„Josef, hele - takovýhle ruce má Franta!”
„Máš pravdu, to je ruka, jako kdyby Frantovi z voka vypadla.”
Zase jdou dál a zastaví se u křoví, kde se válí zkrvavené tělo.
„Pepo, Ježíši Kriste, to vypadá jako Frantovo tělo!”
„Jo, jo, Jirko, takový tělo má přesně Franta...”
Ač je to k neuvěření, jdou opět dál a najdou hlavu.
„Josef, do prdele, to je Frantova hlava!”
„Ty vole, Jirko, aby se tak Frantovi něco stalo...”

Pan Kalianko se ptá: „Vy se jmenujete Grvintrompritz?”
„Ne, já jsem Novák.”
„Omlouvám se, mně se ta dvě jména stále pletou!”

Do myslivny zavítá v noci Santa Claus, veliký ranec dárků na zádech. Myslivec vyskočí z postele, popadne flintu a namíří ji na nebohého Santu. Pak se dá do hlasitého lamentování: „Takového drzého pytláka jsem ještě neviděl! Klidně si přijít i s úlovkem přímo do hájovny, a ještě uprostřed noci!”

Nápis na zdi fyzikální laboratoře: „Nedívejte se přímo do laseru zbývajícím okem!”

Stanné právo znamenalo, že lidé nesměli vycházet ze stanů.

Dva opravdu staří pánové sedí v parku na lavičce v paprscích slunečního světla a projde kolem nich velmi příjemně tvarovaná slečna. Jeden se s povzdechem otočí k druhému: „Řekni, pamatuješ, jak jsme se dřív honili za takovýmahle holkama?”
Druhý pár minut hluboce přemýšlí a pak povídá: „Jasně, že se pamatuju, jak jsme se za nima honili. Ale nějak si nemůžu vzpomenout, proč!”

„Pane doktore,” stěžuje si lord Cunningham, „manželka se nudí, je zasmušilá, trpí depresemi.”
Lékař se před lady ukloní, obejme ji, tančí s ní po ordinaci a pak ji vášnivě pomiluje.
„Tak, sire,” povídá nakonec, „tohle potřebuje každý den.”
„Nu dobrá,” připustí Cunningham. „Každý den vám ji sem přivezu, ovšem kromě soboty, to hraji golf.”

Papež jde po mostě a vypadne mu z ruky mobil přímo přes zábradlí a dolů do vody. Svatý Otec smutně poznamená: „Papa, mobil!”

Brutus roku 44 před n. l. brutálně znásilnil Caesara.

Mezinárodní konference končí a delegáti se sejdou v baru. Za chvíli mají jen křestní jména a jsou hrozně silní. Začnou se chlubit a jeden Rus povídá: „U nás hodíme kus železa do vody a máme novou ponorku.”
Američan se přidá: „My hodíme železo do vzduchu a máme nový letadlo.”
Čech na ně otočí oteklý oči a dodá: „A my hodíme kus hovna na židli a máme novýho ředitele.”

Dědeček končí v lázních kontrolou u lékaře. Když odchází, ptá se ve dveřích: „Pane doktore, a můžu ještě milovat?”
„Ale ano, dědečku, ale už jenom svou vlast!”

Volá pošťák na ulici na starou Petráskovou: „Paní Petrásková, máte tady balíky!”
„Kdepak, to jste se musel zmejlit,” zavrtí hlavou babka, „oba dva synové jsou zrovna na stáži v Americe!”

Plstěný klobouk je věc dobrá a bytelná, ale přece jen - čtyřicet let je čtyřicet let. Za takovou dobu se rozpadne i tak opatrnému člověku, jako je starý MacCornick. A tak tedy starý MacCornick vkročí do obchodu, kde si před čtyřiceti lety kupoval klobouk. Otevře dveře a řekne bodře: „Dobrý den, tak už jsem tu zas...”

Kdy utrpí chlap otřes mozku?
Když ho kopnou do rozkroku.

Výzva ekologů: Šetřete naše lesy - do pokoje si místo vánočního stromečku postavte policajta! Zelený je, hvězdičky má taky, i koule mu visí! A jestli budete mít štěstí na dopraváka, zabliká vám i červeným světýlkem...

Jednou takhle byli dva, jeden úplný blb a druhý génius. Ten blb takhle jednou přijde a povídá: „Sakra, jak to, že jsi tak chytrý? Vyrostl jsi ve stejném pitomém malém městě jako já.”
Chytrák chvilku přemýšlel a pak povídá: „No, užívám pilulky geniality.”
„Jé, a kde se to dá sehnat? Určitě bych je mohl taky užívat.”
„No, za dvacku kus ti jich můžu pár prodat.”
Tak blb vytáhl stovku a vzal si pět šedivých pilulek.
Za pět dní přišel znovu a povídá: „No, tak jsem je užíval, ale nepřipadám si nijak chytřejší.”
„No, ono to chvíli trvá. Co kdyby sis vzal celou pikslu?”
„Ale jo, zkusím to.”
Tak zaplatil dva tisíce a odnesl si velkou sklenici pilulek.
Za tři měsíce přijde zase a povídá: „Hele, už jsem skoro dobral tu pikslu, kdy to už začne působit?”
„No, jak chutnají?”
„Ech, jako králičí bobky.”
„No vidíš, už zabírají.”

Dlouho po půlnoci se ze silvestrovské zábavy vrací osmnáctiletá dívka ztemnělým parkem. V tom za sebou uslyší nějakého udýchaného muže, lekne se a povídá: „Jen mě nezabíjej. Já zvednu sukni a můžeš mě raději znásilnit.”
Kolem ní probíhající chodec zvolá: „Znásilni se sama, ty děvko, já spěchám na nádraží, aby mi neujel vlak.”

Co mají společného víly, vodníci a sexuálně nefrustrovaní informatici?
Všichni se vyskytují jenom v pohádkách.

Jak odradit děti od sexu?
Učit ho jako povinný předmět již na základních školách a zadávat z něj otravné domácí úkoly.

„Pane vrchní, v polévce mi plave moucha.”
Číšník se nakloní k polívce a povídá: „Tak problém je vyřešen. Z druhé strany plave pavouk...”