Nejlepší vtipy

Škola je vlastně geniální - Thomas Alva Edison totiž říká: „Genialita je jedno procento inspirace a devadesát devět procent potu.”

„Jestli nyní neřeknu něco přesně, nedivte se, budeme počítat jen přibližně,” předem upozorňuje žáky kantor. „Jedna a jedna jsou tři...”

Jde James Bond po pouští a potká velblouda, chvíli se na něho kouká a potom řekne :Bond James Bond. Velblound se na něho taky chvíli kouká a potom promluví:Bloud Vel Bloud.

Zkusili jste si někdy představit co by se stalo kdyby jste vystrašili pštrosa na betonu?

Příjde nějakej chlap do baru a sedne si vedle blondýnky. Vypije půllitr piva a jde na střechu skočí z ní a nezabyje se, vrátí se spátky do baru a blondýnka se ptá,, Pááááááááááni!!!!! Jak jste to udělal?"ptá se ho a on odpoví,, No! Stačí vypít tenhle půllitr a pak jít na střechu a skočit z ní a je to!" řekne chlap blondýnce. Tak blondýnka to teda zkusí. Tak si dá půllitr piva pak jde na střechu, skočí z ní a zabije se. Barman příjde ke chlapovi a čistí sklenici a povídá,,Supermane ty seš tak blbej kdyš se opiješ!"

Přijede muž z pracovní cesty a vidí manželku blondýnku jak stojí u plotny a drží slepici za krk v hrnci s vodou. Muž se diví a ptá se: " Co děláš? "
Blondýnka odpoví:" Tady je napsáno pár minut mírně dusíme."

Jedou dvě jeptišky s biskupem v jednom vlakovém kupé, a protože si koupily stejný časopis jako biskup, luští právě stejnou křížovku. Jedna z jeptišek se ptá té druhé: „Prosím tě, Matyldo, součást těla na čtyři, začíná na pé a končí na á.”
Matylda se zamyslí a prohlásí: „No, mohla by to být pata.”
Biskup si rozpačitě odkašle a vzhlédne: „Sestry, nemáte s sebou náhodou gumu?”

„Mám pro vás špatnou zprávu,” zachmuřila se vědma, „dáte gól ve finále světového šampionátu.”
„Ale to je přeci skvělé,” zaradoval se český fotbalista.
„Když myslíte...” pokrčila rameny věštkyně. „Prohrajeme s Brazilci nula jedna.”

Ptá se geniálního vědce v parku zvědavá babička: „Kolik je tomu vašemu malému, že už nosí brejličky?”
„Měsíc.”

Paní učitelka chce po dětech, aby řekly rým. Jednotlivé děti postupně říkají své rýmy, až je řada na Pepíčkovi a ten říká: „V moři stojí kokrhel, vodu má až po kolena.”
„Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje!”
„Jen počkejte, až přijde příliv.”

Binární kód počítače obsahuje jedničky a nuly. Binární kód Chuck Norrisova mozku obsahuje pouze jedničky

Bůh chtěl stvořit zemi. Chuck Norris řekl: "Můžeš."

Blondýnka porodí dvojčata. Celou dobu je zavřená v pokoji a pláče. Sestře
to nedá a jde za ní a zeptá se " Proč pořád pláčete." blondýna se na ni podívá a říká "Když já nevím, s kým je to druhé"

Blondýnka vjede na křižovatku na červenou a protijedoucí auto to jen tak tak ubrzdí. Vyleze z něj chlap a naštvaně se blondýnky ptá: „Dělala jste vůbec někdy řidičák?”
A blondýnka na to se zvednutým ukazováčkem: „No určitě víckrát než ty, troubo!”

Pán Bůh, co stvořil tenhle svět, jde po té naší zemi a nese pytel plný dementů. Jak tak jde a rozhlíží se kolem, najednou mu pytel vypadne z ruk a všeci dementi se rozsypou.
Bůh se na to podivá, mávne rukou a řekne: „Sbírat vás nebudu, tady bude Praha.”

„Vy máte ale hloupého psa,” stěžuje si sousedovi nevrlý penzista. „Bydlím tu už přes půl roku a ten blázen na mě pořád štěká!”
„Štěkal akorát poprvé,” vysvětluje klidně soused. „Teď už vás zdraví!”

- Víš, proč je tolik mravenců? - ????????????????? - Protože ještě nikdo nedokázal vyrobit tak malé prezervativy.

Oční lékař křičí na blonďatou sestřičku: „Kolikrát vám mám ještě opakovat, že když chcete dát pacientovi kapky do očí, musíte mu sundat brýle?!”

Při zkoušení z našich předchůdců učitel zhodnotil žáka: „Podle toho, jak se vyjadřuješ, jseš neandrtálec!”

škola je krasna škola je boží jen kdyš pada nobo horí

Víte co se stane, když se dvě úplně stejné blondýny rozeběhnou k sobě? . . . . . Rozbije se zrcadlo.

Pepíček ještě neumí říct R a jde si do zverimexu pro vydru. Když vyjde z obchodu, zastaví ho dva policajti a ptají se ho: „Pepíčku, co to tady tak smrdí?”
A Pepíček odpoví: „Vydva!”

Zvířata se chystají na výlet.
Lev říká: Nezapomeňte na svačinu.
Žába opakuje: Nezapomeňte na svačinu.
Lev říká: A pláštěnky.
Žába opakuje: a pláštěnky.
Takhle se to opakuje pořád dokola až se lev naštve a říká: a tu zelenou potvoru necháme doma.
Žába říká: chudák krokodýl, tolik se těšil.

Kluk Ondřej je vyvolán k tabuli.Jak se jmenoval Francouz,který se z generála stal císařem?Chce vědět učitel.Ondřej se přizná,že neví.Napoleon!!!zvolá zklamaný učitel.Ondřej se otočí a jde se posadit do své lavice.Kampak jdeš?Přece jsem ještě neskončil!!!Diví se
učitel.A Ondra odpovídá:ale,já myslel,že jste vyvolal dalšího žáka jménem Napoleon!!!

Jede rodina Mrdalových na dovolenou. Cocou se ubytovat a na recepci ohlásí:
"Já jsme Mrdal, se svou ženou, svou dcerou a se svým synem. Muj syn taky Mrdal se svou přítelkyni"
Recepční se na ně dívá a povídá:
"Mě je jedno kdo s kým mrdal. Zapíšu vás jako jednu zkurvenou rodinu"

Předsevzetí školáka na konci června: „Letošní prázdniny nevystrčím nos z hospody!”

„Seznam - najdu tam, co neznám!” citoval děda oblíbený internetový vyhledávač a naklepal do hledání: SEX.

„Vidím hovno!” vykřikl policajt a uklouzl.

„Měla už jsem tady hodně tatarů,” konstatuje učitelka, „ale ty jsi jediný, Manso, kdo to má úředně potvrzené v rodném listě...”

Jdou takhle dva chlapi v parku proti sobě. Jeden z nich má na vodítku dva přerostlé pitbuly, sotva je udrží, a druhý takového pískově žlutého, divně vypadajícího psa. Začnou se spolu bavit a nakonec se dohodnou, že je na sebe pustí, aby zjistili, kdo má doma lepší rasu. Oba zavelí svým miláčkům Trhej!, a pak už jen sledují kouli šedivých a žlutých nohou a ocasů.
Po chvilce se najednou mela utiší a v kaluži krve a hromadě chlupů stojí lehce poškrábaný žlutý pes. Bývalý majitel pitbulů se chytne za hlavu a lamentuje: „Sakra práce, šedesát papírů a dva roky piplání v čudu. Chlape, co to je za rasu? Kde jste to koupil?”
„Víte, já ani nevím, co je to za rasu. Já ho dostal od známých, když to bylo ještě štěňátko. Akorát mu pořád stříhám ty divný dlouhý chlupy, co mu rostou kolem krku!”

„Nikdy nenechávej klíče ve dveřích,” nabádá klučinu maminka, „co kdyby se ti ty dveře zabouchli?”
„Ale mami,” povzdechne si kluk, „ty už jsi snad někdy viděla, aby se dveře zamilovali?”

Přijde jednou student práv ke státním zkouškám, posadí se a examinátor mu dá otázku: "Tak mi třeba vysvětlete, co je to podvod." "Podvod je, když mě teď necháte propadnout." Examinátor vyletí: "Cože!?" "No podvod je přeci, když zneužijete nevědomosti druhého k tomu, abyste ho poškodil."

S jakým "i" napíšeš větu "Ženy si hrál* a muži šl* potom domů.", ptá se učitelka Pepíčka. Pepíček: "Ženy si hrály s tvrdým a muži šli potom domů s měkkým!"

Tři mravenci si to šlapou po poušti. První říká: "Přede mnou poušť, za mnou mravenec." Druhý říká: "Přede mnou mravenec, za mnou mravenec." Poslední říká: "Přede mnou mravenec, za mnou mravenec."
Proč ???…Šli do kola a první nevidí !

Jdou takhle tři želvy po poušti.Už jdou dlouho a jsou celé vyprahlé.Najednou najdou na zemi kelímek.Říkají si: vememe ten kelímek, cokdybychom náhodou narazily na vodu.Ale po chvíli se rozhodnou že je zbytečné se s ním vláčet.Jdou tedy dál a po třech letech narazí na oázu.A říkají si: měly sme ten kelímek vzít, alesp´ˇn bysme měly vodu na další cestu.Po chvíli se jedna obětuje a řekne, že se tedy prokelímek vrátí, ale že jí ostatní dvě musí slíbit, že se z oázy ani jednou nenapijou dokuď se nevrátí.Želvy jí toslíbili a ona odešla.čekaly na ní tři roky, po dalších třechletech si řekly: tak počkáme ještě rok a pak už se napijem.Počkaly tedy ještě rok a pakse zoázy napily.Najednou z křoví vykoukla ta třetí želva a povídá: Taktoteda ne holky jestlisi nemůžemvěřit tak to já nikam nejdu.

Hádají se Marx, Engels a Lenin, zda je lepší manželka nebo milenka.
Zásadně manželka, říká Marx. Aby mohl člověk dělat revoluci, potřebuje mít jisté zázemí.
Manželství je buržoazní přežitek. Jedině nejistota s milenkou udrží revolučního ducha v pohotovosti, tvrdí Engels.
Co ty o tom soudíš, Lenine?
No, nejlepší je mít manželku i milenku.
Manželka si myslí, že jsi u milenky, milenka si myslí, že jsi u manželky a ty můžeš být v knihovně a učit se, učit se, učit se.

Přijde Pepíček do ztrát a nálezů: "Prosím vás, mohl bych u vás ztratit housle?"

Najde zloděj zlatá prstýnek. Chytí ho policajt a povídá: "Jsi zatčen za krádež tohoto prstenu" "Jak to? Já ho jenom našel!" "Tak proč jsi ho nevrátil?" "Vždyť je na něm psané: Navždy tvůj milášek"

žabička jde ke zvěrolékaři s ponožkou na hlavě a zvěrolékař se jí ptá: Žabičko kdo ti to udělal? Drž hubu tohle je přepadení!

Vtrhne muž do ordinace uplně krvavej a a sestřička se na něj v pohodě otočí a řekne to neumíte zaklepat.

CHuck Nerris vie rýchlejšie sedieť než ty bežať

Paní učitelka jde s dětma na exkurzi do kamenolomu. Přijdou za ředitelem a ten je odkáže na jednoho pracovníka, který v lomu dělá už třicet let. Učitelka se ptá:´´A jak teda rozbíjíte tu skálu?´´ No to je tak: ´´Do toho kamene vyjebem díru. Do díry se jebne dynamit, kterej to rozjebe na menší kousky. Ty se daj do lisu a ten to rozjebe na prach. Ten se najebe do cihelny, kde z toho ty jebáci najebou cihly. Z těch cihel zedníci najebou dům, ve kterým se jebe a jebe, až z toho jsou takový jebanci jako jste vy, co neví, jak se jebe do kamene.

Proč nosí muži pruhové pyžamo? Protože se v noci dřou jak trestanci.

Jaký je rozdíl mezi koněm a důchodcem? Kůň jí obrok a důchodce obden.

Co je maximální rychlost? Když běháš dokolečka a vidíš si záda.

Jeden chlápek zrovna nastoupil z konkurzu na místo ředitele velké firmy. První den se v práci setkal s bývalým ředitelem, který mu předával kancelář. Když byli chvíli o samotě, jeho předchůdce mu podal tři obálky a řekl: „Když narazíte na problém, o kterém si budete myslet, že je neřešitelný, otevřete jednu obálku a proveďte, co je uvnitř.”
Nová práce se chlápkovi líbila, obchody šly dobře, ale po šesti měsících začal najednou klesat obrat a žádné opatření nepomáhalo. Když chlápkovi došla inspirace, vzpomněl si na tři obálky. Otevřel první z nich a četl: „Obviňte svého předchůdce.”
Tak tedy svolal tiskovou konferenci a taktně shodil vinu na svého předchůdce ve funkci - takové ty řeči o skrytých nepořádcích v účtech a kontrolách. Noviny a také burza zareagovaly pozitivně a obchody se zase začaly hýbat.
Asi o rok později opět došlo k propadu tržeb spojenému s vážnými personálními problémy. Chlápek sáhnul do šuplíku a z druhé obálky vyndal pokyn Reorganizujte. Provedl tedy velkou reorganizaci a opět se firma rychle dala dohromady.
Po roce a půl přišla další vlna problémů. Šéf se zavřel v kanceláři, vytáhl ze šuplíku třetí obálku a otevřel ji. Vzkaz zněl takto: „Připravte tři obálky.”

O nalezenou pětitisícovku se přihlásila polovina města.

Co je vrcholem ostražitosti?
Podepisovat si svůj vlastní podpis.

„Pane doktore, mám rozbitou hlavu.”
„A co mě s tím, člověče, otravujete? Skočte si k opraváři!”

Jaký je rozdíl mezi dobrým psem a špatným výrobkem?
Žádný, oba se vracejí zpátky.

Přijde zákazník do takového toho malého krámku na všechno a ptá se: „Prosím vás, máte doutníky?”
„Jistě, tamhle v tom levém regálu.”
Zákazník se natáhl do regálu, vytáhl doutník a zapalovač, když na něj prodavač volá: „Pane, tady se nesmí kouřit.”
„Proč ne, když prodáváte doutníky?”
„Taky prodáváme toaletní papír!”

Tatínek si jde poslechnout, jak se jeho syn modlí před spaním. Když synáček odříká modlitbu až po amen, tak dodá: „Dobrou noc, mami, dobrou noc, tati, sbohem, babičko.”
To tatínkovi leží celý den v hlavě a když přijde z práce, jeho žena mu oznamuje: „Zemřela babička.”
Otec tedy opět poslouchá večer synovu modlitbu: „Dobrou noc, mami, dobrou noc, tati, sbohem, dědo.”
Na druhý den zemře i děda. Třetí den opět otec poslouchá synka: „Dobrou noc, mami, sbohem, tati.”
To je na otce příliš. Celý den je nervózní a v práci se nemůže na nic soustředit, protože čeká svou smrt. Když přijde celý vynervovaný domů, žena mu říká: „Drahý, víš, kdo dneska umřel? POŠŤÁK!”

„Ano, chtěl jsem ostříhat na havla,” zlobí se na holiče nespokojený zákazník, „ale ne jako ten bývalý prezident!”

Ptá se lyžař: „Je pravda, že sjezd z toho kopce je hrozně nebezpečný?”
„To je kec, všichni se zabijí až dole!”

Chlápek byl na návštěvě u svého staršího kolegy. Nemohl si nevšimnout, že kolega oslovuje svoji manželku zlatíčko, drahoušku, poklade a podobně. Když byli sami v obýváku u kafe, ptá se ho: „To máš takové štěstí na manželství, že vám vydržely takhle láskyplné vztahy celých dvacet let?”
„Abych se přiznal, tím to není. Zapomněl jsem, jak se žena jmenuje!”

„Nemůžete mě zavřít za mou víru!” dožaduje se u soudu spravedlnosti odsouzený bigamista.
„Co má mnohoženství společného s vaším náboženstvím?” namítne soudce.
Bigamista na to: „Ženy jsou pro mě bohyně a jsem polyteista.”

Po ostré hádce se rozcházejí dva automobiloví závodníci a jeden hrozí druhému: „Jen počkej, tohle si spolu ještě vyřídíme!”

„S největší určitostí mě čeká černá budoucnost,” stěžuje si kolegovi v práci deprimovaný pan Vaněk.
„Nezoufej předem. Jak to můžeš vědět?”
„Manželka je do větru a přistěhoval se k nám nový soused z Afriky.”

Manžel se vrátí ze služební cesty a najde ženu v posteli s cizím chlapem. Chytí ho, vyhodí ven oknem a zařve: „Když máš lepšího ptáka, lítej!”

Lékař akupunkturista potká chirurga: „Ahoj řezníku!”
„Hele, nech toho popichování!”

„Pane doktore, dnes se mi zdálo, že jsem lidojed a s celým kmenem jsme snědli ženu, která byla hrozně podobná mojí manželce.”
„Ale to nic, uvolněte se, to byl jen sen!”
„Ano? A kam se podle vás dnes poděla moje žena?”

K doktorovi přijde kovář se škaredě pochroumanou nohou. Doktor se ho ptá, co se mu stalo. Kovář: „Před 36 lety jsem přišel sem do města do učení ke starému mistru Vávrovi.”
„Mluvte k věci, tu nohu snad nemáte takhle 36 let.”
„No to ne, ale souvisí to s ní. Mistr měl překrásnou dceru. Když jsem se první noc ukládal ke spánku, přišla za mnou a sladce se mě zeptala, jestli něco nepotřebuji. Já jsem ji ujistil, že ne. Druhý večer přišla zase, v tenké noční košilce, a zase se mě ptala na totéž. Já jí řekl, že se mám výborně a neschází mi vůbec nic. Další večer přišla skoro až za tmy, neměla na sobě naprosto nic. Zeptala se, jestli pro mě může něco udělat a stěžovala si, že je jí zima. Já jsem jí řekl, že mi nic nechybí, že si kvůli mně nemusí dělat starosti a mrznout, ona se rozbrečela a práskla dveřmi.”
„Prosím vás, řeknete mi už konečně, co se vám stalo s nohou?”
„No vždyť vám to říkám. Dneska ráno mi došlo, co tím tenkrát myslela a jakej jsem byl vůl, praštil jsem vzteky pětikilovým kladivem do zdi, ono odskočilo a přerazilo mi tu zatracenou nohu!”

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?”
„Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí!”

Vzpomínají v hospodě dva staří kamarádi: „Pamatuješ, Karle, jak jsme spolu jeli vlakem?”
„Jak bych na to mohl zapomenout,” zvolá kamarád. „Ty jsi tenkrát vystrčil hlavu, já zadek a lidi si mysleli, že jsme dvojčata!”

„Jiříku, cos to dělal s mým kartáčkem?!” křičí z koupelny máma.
„No, kartáček je, když nám smrdí z pusy, tak aby nám z ní nesmrdělo, ne?” pronese opatrně hoch.
„Správně, Jiříku, máš úplnou pravdu. Ale řekneš mi už konečně, cos to vyváděl s tím mým kartáčkem, že je takový smradlavý a opotřebovaný?”
„No, víš, mně smrděl zadek...”

Jdou dva policajti po lese a najdou kostru. První se na ni bezradně zadívá: „Co budeme dělat?”
„Doneseme ji k patologovi,” navrhne druhý. „Ten pozná, co s ní je. A převlečeme se, aby nepoznal, že jsme policajti!”
Došli k patologovi, ukázali mu kostru a ten jim povídá: „Vy jste policajti, že jo?”
„Jak jste na to přišel?” diví se ti dva.
„Pánové,” vysvětluje patolog, „tohle je kostra od kola!”

Muž jde zapnout televizi před fotbalovým zápasem a křičí na manželku, která je v kuchyni: „Drahá, chceš mi ještě něco říct před začátkem fotbalové sezóny?”

Chlápek si koupí obrovské luxusní auto a vytahuje se před sousedem. Ten povídá: „No, hezkej bourák, ale má taky postel, jako ten můj?”
„Váš? Tak mrňavé auto přece nemůže mít uvnitř postel!”
„Tak se koukněte!”
Jedno zmáčknutí tlačítka na palubní desce a uvnitř onoho obyčejně vypadajícího auta se rozloží pohodlné lůžko. Naštvaný chlápek uhání do autosalónu a nechá si za velké peníze namontovat do své limuzíny rozkládací postel na míru. Hned se jede předvést, ale soused není doma. Tak vyrazí do města.
Cestou vidí na odpočívadle stát sousedovo auto. Přijede blíž a vidí, že okna jsou zevnitř zamlžená. Tak vystoupí a začne bouchat na dveře. Po chvíli se zevnitř na okně objeví obrys ruky, která otře kolečko. Uvnitř je vidět nahatý soused, který naštvaně povídá: „Člověče, co se děje? Co sakra chcete?”
„Sousede, mám v autě postel jako vy!”
„No, a jen kvůli tomu mě taháte z vany?”

Jednou takhle před pár desítkami let cestoval jeden obchodník s baseballovými čepicemi napříč Asií. Jednou večer musel přespat pod širým nebem. Našel si tedy na pláni veliký mangovník a v jeho stínu se v podvečer uvelebil. Když se ráno probudil, s hrůzou zjistil, že je jeho batoh prázdný. Pak se podíval nahoru a kouká, že strom je plný opic, které mají na hlavách jeho čepice... Vztekle na ně zařval a ony na něj zavřeštěly. Udělal na ně pár děsivých obličejů a zjistil, že v tom jsou opice nedostižné. Hodil po nich kamenem a ony ho zasypaly nezralými mangy. Došlo mu, že o čepice asi přišel, a tak vztekle praštil tou svojí o zem. A hle, ty blbé opice taky vzaly čepice a hodily s nimi o zem. Chlápek nezaváhal a rychle je všechny sebral, nacpal do batohu a šup, mazal pryč.
O padesát let později se vnuk tohohle pána, toho času pokračovatel rodinné čepičářské tradice, vydal stejnou cestou do Asie. I on si ustlal pod stejným stromem a i jeho ráno čekalo nemilé překvapení. Chvíli bezradně koukal na strom na opice a pak si vzpomněl na příběh, který mu vyprávěl jeho dědeček, a řekl si, že ty čepice dostane zpátky. Tak začal na opice mávat, ony mávaly na něj. Dělal na ně dlouhý nos a ony na něj taky. Začal tancovat, ony taky začaly poskakovat na větvích. Zatahal se za uši, ony se taky zatahaly na uši. Praštil svojí čepicí o zem - a jedna z opic seskočila se stromu, došla k němu, vrazila mu dvě facky a povídá: „Heh, myslíš, ty troubo, že jseš jedinej, kdo měl dědečka?”

Paní nadává manželovi: „Jak to, že jsi se vrátil ze Silvestra tak pozdě?”
„Miláčku, nezlob se, já jsem chtěl skutečně přijet, ale žádný autobus k nám nejel, všechny měly na tabulce napsáno FRIDEX.”

Přijde malý Indián k náčelníkovi a ptá se ho: „Proč mají Indiáni tak ošklivá jména?”
„Jak ošklivá?” odpovídá náčelník. „Tobě se nelíbí Silný medvěd nebo Bystrý sokol?”
„Líbí.”
„Tak o co ti vlastně jde, Smrdutý skunku?”

Dva chlápci jedou vlakem v jídelním voze. Objednají si sklenku slivovice. Přiťuknou si. Josef se rychle napije. V tom vjedou do tunelu a Josef vykřikne: „Tondo, nepij to, oslepl jsem!”

„Přiznávám, že nemám příliš zkušeností s takhle kvalitním týmem,” dal se slyšet na tiskovce medovým hláskem nový trenér Teplý, „ale hošani mne to určitě za pár nocí naučí.”

Značka „Parkování pro handicapované” neznamená, že zde mohou parkovat postižení, znamená to, že tam parkuje Chuck Norris a pokud tam zastavíte, udělá z Vás handicapovaného.

Pepa moc rád vařil. Přišel za ním na návštěvu kamarád a dívá se, jak se v kuchyni otáčí, a pak se zeptá: „Kde máš ženu?”
„Ále, je v ložnici a spí.”
„Hm, a co vaříš?”
„No, švestkové knedlíky.”
Po chvíli chce přítel pozdravit jeho paní, a tak otevře dveře do ložnice. Ale vzápětí je hned zase přibouchne a říká: „Víš to, že je tam s nějakým mužským?”
„Safra, safra, to těch knedlíků budu mít málo!”

Sluha oznamuje lordovi, který se právě vrátil z dlouhé cesty: „Sire, mám pro vás dvě zprávy - špatnou a dobrou. Dobrá je, že si lady koupila nový vůz za třicet tisíc liber a starý prodala v bazaru za osm tisíc. Špatná zpráva, že ten starý vůz byl Rolls - Royce po vašem otci!”

Tchyně je na návštěvě u dcery, sedí na verandě u kávičky a manžela už viditelně unavuje její neustálé klevetění o těch nejnemožnějších věcech a nebo nadávky na jeho osobu. Zvlášť když je na maminku sám, protože mu manželka odpočívá vevnitř v ložnici, nějak ji pobolívá hlava, však to znáte.
Muž se po chvíli teatrálně protáhne, hlasitě zívne a oznámí: „Jdu si lehnout na lenošku.”
Tchyně, jako posedlá ďáblem, vyskočí ze židle a vlepí mu facku, až to mlaskne jako při setkání dvou teplých v sumo.
„Za co?” diví se manžel.
Tchyně ho probodává pohledem: „Nikdo nebude říkat o mé dceři, že je líná!”

Lord se poveselil na dobročinném večírku a po dobrém mejdanu si vyrazil s veselou společností dalších lordů do svého sídla, aby jim ukázal, jak vypadá. Stanuli v konírně a lord vysvětlil: „Moji Arabové s mým mongolským podkoním.”
V psinci: „Moji chrti s mým irským psovodem.”
V oranžérii: „Moje orchideje s mým cejlonským zahradníkem.”
V knihovně: „Moje bibeloty s mým francouzským knihovníkem.”
Potom s rozmachem rozrazil další dveře a na manželském loži všichni spatřili dvojici naháčů v objetí. Lord s klidem prohlásil: „To je moje lady Pamela se mnou.”

Doktor: „Sestři, amputujte pacientovi levou ruku.”
Vzzzzzzzz...
„Řekl jsem levou!”
Vzzzzzzzz...
„Ruku!”

„Proč jste taková nevrlá?” ptá se sousedka paní Novákové.
„Ále, Martin mi slíbil hodinu vrcholného sexu a ono to bylo nakonec tak, že v neděli to trvalo tak dlouho, než přetočil ručičku u budíka z druhé na třetí hodinu letního času!”

Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: "No Silberstein, představěj si co mě se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!" "Co budeme dělat?" No, jdou se mnou, zeptáme se rabína." "Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina." "Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!" A shůry zahřmí mocný hlas: "NO A MNĚ TO BUDOU POVÍDAT..."

Paní je u gynekologa na prohlídce: „Á jé, to se mi to nelíbí, paní Nováková.”
„Copak, pane doktore, je to zlý?”
„Ještě horší, než si myslíte. Vypadá to na operaci.”
„No to já nemůžu, co by si moje rodina beze mě počala. Nešlo by to přece zařídit nějak jinak?”
„Šlo, ale musela byste alespoň na měsíc vynechat veškerý sex.”
Paní Nováková slíbila, že určitě žádný nebude.
Když odešla, ptá se sestřička doktora: „Co vlastně bylo tý Novákový, mně připadala docela zdravá.”
„Taky že je, ale předbíhat v samoobsluze, to se nemá.”

„Mami, já mám průjem! Mami, já mám sračku!” vzlyká Jurášek.
Matka už se rozčílí: „Tak se z toho neposer!”

V hospodě si podnapilý muž upřeně prohlíží dva chlapíky u vedlejšího stolu. Nakonec mu jeden z nich povídá: - Žádný strach, nejste opilý. My jsme dvojčata. - Cože?! Všichni čtyři?

Třída na výletě v ZOO. Přijde správce a povídá: "Děti, půjdeme krmit medvědy." Děti jásají, mají obrovskou radost, že uvidí svá oblíbená zvířata jak se stravují. Ale správce dodává: "Každý druhý si vystoupí z řady a sundá si boty..."

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: "Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku." Profesor vytáhne obočí: "Cokoliv?" Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: "Ano, COKOLIV". Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: "Skutečně COKOLIV?" Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: "Skutečně COKOLIV!" Profesor se k ní také nakloní za zašeptá jí do ucha: "Mohla byste... STUDOVAT?"

Co nám dává husa?Fádlo.Sádlo, ano správně, a co nám dává ještě?Fádlo.No, to už jsi říkal, ale co nám dává ještě kromě sádla?Fádlo.Podívej se, Pepíčku, zkusíme to jinak. Kde spí tatínek?V hofpodě.Ehm..., a kdepak spí maminka?U foufeda.No..., a kde spinkáš ty, Pepíčku?V poftýlce.No vidíš! A čím se přikrýváš?Pefinou.No, a co je v peřině?Pefí.No, vidíš, takže co nám dává ještě husa?Fádlo.

Chlápek přijde pozdě do práce a omlouvá se šéfovi: „Promiňte, já jsem zaspal!”
„Cože - vy spíte i doma?!”

Učitelka se ptá dětí, jak se vyrábí elektřina. Hlásí se Pepíček: „Prosím, elektřina se vyrábí v chlévě!”
„Jak jsi na to přišel, Pepíčku?”
„No, když minule vypnuli proud, tatínek křičel: Co tam ty svině s tou elektřinou zase dělají?!”

„A nebojíte se, klaune, chodit sám v noci po městě?”
„Nebojím, pane řediteli. Já znám karate, džudo...”
„No to jste výborný, klaun!”
„... a ještě pár japonských výrazů.”

Obchodní cestující vypovídal u rozvodového soudu. Soudce se ho ptá: „Prosím vás, vysvětlete nám povahu incidentu, který ve vás vzbudil obavy o ženinu věrnost.”
„Víte, v podstatě celý týden jsem na cestách a domů se vracím na víkend. No, a jednou takhle v sobotu večer jsme se se ženou věnovali pěkně vášnivému sexu, když stará paní od vedle zabouchala na zeď a křičí: To toho nemůžete nechat aspoň přes víkend?!”

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení. "Jakou pokutu?" diví se pytlák "Vždyť jsem nic neudělal. Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím" "Nevymýšlejte si!" oboří se na něj policista "Je to pravda" trvá na svém pytlák "Pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, tak se vrátí" "No to chci vidět" řekne pochybovačně policista. Pytlák tedy hodí oba humry do vody. "Fajn" řekne policista po chvíli "Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí" "Humři" podiví se pytlák "Jací humři??"

To takhle přišel jednou do práce na okrsek nahatej polda. Když to viděl jeho starej, nechal si ho předvolat k sobě do kanclu. "Novák, co je to? Jakto že ste nahej v práci?" "No já byl včera na tom mejdanu." "No a co jako s tím?" "Asi po půl noci, když sme všichni tančili, zhaslo najednou světlo a ozval se hlas: "Tak dámy, svlékáme se." ženský se svlíkly, pak se zase rozsvítilo no a tančilo se dál. Po chvíli zase zhaslo světlo a ozval se hlas: "Tak pánové, svlékáme se. Tak sme se svlíkli no a tančilo se dál. Pak potřetí zhaslo světlo a ozvalo se: "Tak pánové, do práce ! No a tak sem tady."

Policajt: "Pane Mráček, jak to děláte, že si žijete tak nad poměry a nikde řádně nepracujete?" Mráček: "No to je jednoduchý, sázím se s lidma." Policajt: "No dobře, tak to vyzkoušejte třeba se mnou." Mráček: "No, vsaďte se, že vylezu v pátek v 17.00 na sochu sv. Václava a načůrám do prstýnku, kterej budete vy držet v ruce." Policajt: "Není možný. O 10.000,- Kč" Pátek: Mráček leze nahoru, pochopitelně se netrefí a když platí 10 000 Kčs, tak policajt povídá: "No to jste ale moc nevydělal." Mráček: "Ale jó, já se totiž se všema lidma tady okolo o 1000 Kč, že dnes odpoledne na Václaváku pochčiju policajta."

Jedou policisté na zájezd patrovým autobusem. Ti dole se vesele baví, když tu si všimnou, že nahoře je nějak podezřelé ticho. Jeden z nich se tam tedy jde podívat, a vidí, že nahoře všichni sedí jak přikovaní, drží se sedadel a vyděšeně zírají před sebe. "Co se děje?" ptá se překvapeně. "Vám dole je hej vy tam máte řidiče!" zní odpověď.

Do mléčného baru přišel příslušník StB v civilu a vyslovil své přání: "Prosil bych koblížky a čaj." "Koblížky nejsou," ohlásila vedoucí. "Tak koblížky a kafe." "Dyť vám říkám, že koblížky nejsou." "Ježíšmarjá, tak koblížky a kakao." Vedoucí běžela k telefonu, vytočila přímou linku náčelníka, protože příslušníka v civilu velice dobře znala a zoufale pravila: "Soudruhu náčelníku, prosím vás, ihned sem přijďte, nebo se zblázním, mám tu potíže s jedním vaším podřízeným." Náčelník přiběhl za pár minut, poslal příslušníka pryč a pravil: "Tak copak provedl?" Vedoucí začala trpělivě líčit své utrpení: "Chtěl koblížky a čaj, já mu říkám, že koblížky nemáme a on, že tedy chce koblížky a kafe. Já mu znovu povídám, že koblížky nejsou a on vám, soudruh náčelníku, na mě vybafne, abych mu dala koblížky a kakao. To je hrůza, co?" Náčelník se rozčílil a začal křičet: "To je blbec, co? Měla jste ty koblížky vzít a omlátit mu je o hlavu!"

Obsah koše na odpadky v jedné kanceláři: tři krabice softwaru. A jak si tak leží v tom koši a nemají co dělat, tak si začnou povídat, proč jsou tam, kde jsou. Ta první povídá: "No já jsem program, co chodí pod Windows 95, tak mě vyhodili." Druhá na to říká: "No já jsem program, co nechodí pod windows 95, tak mě vyhodili." Ta třetí se tak zavrtí a pak tak lehce zašpitá: "No, já jsem Windows 95..."

Pepíčku, řekni dvě zájmena.Kdo, já?Výborně, Pepíčku!

Takhle chce ředitel cirkusu zvednout návštěvnost, tak uspořádá konkurs na nová čísla. Hlásí se všemožní artisté a chytráci, ale všechno staré a známé kousky. Až ke konci se objeví jeden chlápek a tvrdí, že skočí z deseti metrů po hlavě na betonovou desku, jen tak. To se řediteli zdá zajímavé, tak chlápkovi nechá přinést kus betonu, aby to předvedl. Chlápek tedy vyleze na plošinu skoro u stropu a hupsne po hlavě dolů. Dole se sebere z té betonové desky a stojí před ředitelem, který nadšeně říká: "To se mi líbí, bereme vás." "Jo, ale já to neberu. Já skákal dneska poprvé a je to hrozná šlupka."

V jednom království žil král se svoji dcerou. Jednoho dne si řekl, že je princezna dost stará a měla by se vdát. A protože byla pěkná, tak se k ní sjížděli nápadníci z celého světa. Princezna se šla s každým projít do parku, ale vracela se vždycky sama. Tak postupně mizeli muži ze širokého okolí, až za princeznou přišel hloupý Honza. Také on šel s princeznou do parku, kde uprostřed bylo jezero plné krokodýlů. Princezna si sundala z ruky prsten, hodila ho do jezera a řekla: "Vyndej ho." Honza, hloupý kluk z vesnice, ani nepřemýšlel a reflexivně si rozepnul poklopec. A princezna na to: "No vidíš, a ti blbci všichni skákali do jezera pro prsten."