Vtipy o kultuře a umění - 441 zajímavých

Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”

Umře Žid a jde do nebe. Tam na něj čeká Svatý Petr a provádí ho přes celá nebesa. Na jednom místě Svatý Petr udělá: „Psst!”
„Proč?” diví se Žid.
Svatý Petr vysvětluje: „Na druhé straně jsou křesťani a myslejí si, že jsou tu jediní!”

Přijde chlapík k věštkyni a svěřuje se jí: „Včera v noci se mi zdálo, že dnes odpoledne uklouznu po bahně a zlámu si obě nohy. Je to pravda?”
Věštkyně se podívá do své křišťálové koule a po chvíli nesrozumitelného zaříkávání sděluje zákazníkovi, co se dozvěděla: „Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.”
„Tak mi řekněte radši nejdřív tu dobrou,” rozhodne se chlapík.
„Ta dobrá zpráva je, že po žádném bahně dnes odpoledne neuklouznete.”
„Uf, to se mi ulevilo... A ta špatná?” vyzvídá šťastný zákazník.
Věštkyně: „Neuklouznete po bahně, ale po velikém psím lejnu!”

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?”
„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.”
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýšlí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?”
„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.”

V moskevské galerii visí obraz, na kterém je louka, na louce stoh sena a ze stohu trčí dva páry noh v jednoznačné poloze.
„Jak se jmenuje tento obraz?” ptá se návštěvník.
„Lenin ve Finsku.”
„Aha. A ty nohy špičkama nahoru jsou Lenina?”
„Ne, to jsou nohy Naděždy Krupské.”
„Takže ty nohy špičkama dolů jsou Lenina.”
„Ne, to jsou nohy Leonida Trockého.”
„A kde je potom Lenin?”
„Ve Finsku.”

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím vás, kolik stál ten krásný kožich?”
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky...”
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška zvědavá jak kostelní myš zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky...” odpoví ona dáma.
Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
„To byly tři noci lásky,” zní odpověď.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamýšlí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!”

Starý rybář vytáhl zlatou rybku a ta se mu zařekla, že pokud ji nechá naživu, splní mu jakákoliv tři přání.
„A opravdu jakákoliv?” ujišťuje se rybář.
„Co vás napadne,” odvětí rybka.
Děda se zamyslí a pak povídá: „Tak já bych teda chtěl blonďatou brunetku s černými vlasy!”

Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal ho na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”

Mladá jeptiška stopuje a zastaví ji docela pohlednej mladík. Po chvilce jízdy jí položí ruku na koleno a jeptiška povídá: „Žalm 12, verš 5.”
Mladík se lekne, stáhne ruku zpátky a celou cestu už dá pokoj. Když se večer doma podívá do bible, nalistuje žalm 12, verš 5 a tam je psáno: „Jsi na správné cestě.”