Vtipy o kultuře a umění - 441 zajímavých

Jde Karkulka černým lesem a najednou - z křoví kouká vlčí hlava, oči vytřeštěné. No tak Karkulka začne svoji repliku: „Proč máš tak velké oči...”
A vlk tiše zmizí.
Karkulka zavrtí hlavou a jde dál. Dojde na paseku a tam z trávy čouhá vlčí hlava s vyvalenýma očima, a Karkulka zase začne: „Proč máš tak velké oči...”
Hlava zmizí a jen vlnění trávy značí vlkův ústup.
Karkulce je to už fakt divný a jde dál. Najednou vidí, že z mlází zase kouká vlčí hlava, tak znovu začne: „Proč máš tak...”
A v tom vlk nelidsky zařve: „Kurva, já se snad v klidu nevyseru!”

Na koncertě se nakloní pán k sousedovi a šeptá mu do ucha: „Ta zpěvačka má ale příšerný hlas. Nevíte, kdo to je?”
„Moje dcera.”
„Tak to promiňte, to bude asi tou písní, ta je opravdu hrozná. Nevíte náhodou, kdo ji složil?”
„Já.”

To takhle Víťa Kožený chytá na Bahamách ryby a tahá jednu za druhou... Když tu najednou vytáhne rybku zlatou. Hodí ji do kýble a tahá dál. No a z kýble se ozve: „No, Viktore, já jsem přece zlatá rybka, co takhle tři přání?”
Viktor se na ni podívá a odpoví: „No dobře, tak co chceš?”

Kdo měl první mobilní telefon?
Mach a Šebestová.

Popelka drží v ruce tři oříšky. Rozlouskne první - a nic. Rozlouskne druhý - zase nic. Rozlouskne třetí, z něj vyleze červ a říká: „Trapas, co?”

Karkulka se ptá bábiny: „Babičko, proč máte tak velký nos?”
„Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem,” přiznává barvoslepá stařenka.

Nóbl panička uspořádala zahradní párty. Jeden z hostů se chvilku nudil, a tak kouká, jak na druhém konci zahrady pracují dva zahradníci. Jeden se zrovna rýpe v zemi a ten druhý najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury. Host je úplně unesen a povídá hostitelce: „Ten chlápek tancuje tak báječně, že bych mu zaplatil tisícovku, kdyby to přišel předvést do našeho kurzu aerobiku.”
Hostitelka tedy jde druhému zahradníkovi říct o tomhle návrhu a ten volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ty hrábě?”

„Abych zabránil potopám, upil jsem z rozvodněné řeky vodu,” vypráví obyvatelům zatopeného městečka o svém hrdinském činu obr.
„Tak proč je teď celé město pod vodou, hm?”
„Omlouvám se, už jsem to nestihnul na záchod.”

Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní svému dobrodinci přání.
Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání: „Co kdybys udělala něco s tou válkou v Kosovu...”
„Hele,” odvětí rybka, „já jsem jenom obyčejná malá vltavská zlatá rybka... Války - to je na mě moc. Zkus si přát něco jinýho.”
„Taky bych si přál, aby farníci v mém sboru byli zbožní, trpěliví a milí.”
Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: „Kde že je ta válka...?”