Nejlepší vtipy

Leží na střeše domku otec s malým synkem a koukají se dole do zahrady. Syn se ptá otce: „Tati, proč babička utíká sem tam po tom dvoře?”
A otec na to: „Pro tebe babička, ale pro mě tchyně. Podej mi, synku, další zásobník ke kulometu.”

Přijdou dva v podroušeném stavu do hospody a hned na pana vrchního: „Pane vrchní, může být malý černý pes s bílým obojkem?”
„Může.”
„Tak nám doneste dva, radši tři rumy, jeden pro vás.”
„A může být střední černý pes s bílým obojkem?”
„Může.”
„Tak další tři rumy.”
„A pane vrchní, může být, tak jako já, veliký černý pes s bílým obojkem?”
„Nemůže!”
„Vidíš, já jsem ti říkal, že jsme přejeli faráře!”

Hlásí buzerant: „Vojín Studený, pane. Ale nechal jsem si před lety změnit jméno. Určitě neuhodnete, jak jsem se jmenoval původně...”

Proč angličtí rozhodčí nosí černé dresy?
Kvůli smutku za královnu Viktorii.
A proč je stále nosí černé?
Protože je stále mrtvá.

V restauraci okřikuje paní syna: „Ty nevíš, že je to neslušné, žvýkat ve společnosti?”
„Ale vím,” hájí se klučina, „jenže to by nám nesměli přinést takové flaksy!”

„Tati, jaký je rozdíl mezi skromný a lakomý?”
„No, když si koupím laciný kabát, tak jsem skromný. Když ho koupím mamince, jsem lakomý!”

Přijde štamgast za barmanem, něco mu chce sdělit, ale nemůže si teďka vzpomenout co.
„Tak si dej jednoho panáka,” navrhne barman, „třeba se ti paměť vybaví.”
Štamgast to do sebe hodí, ale pořád si nemůže vzpomenout, co barmanovi chtěl, tak tomu nechá čas. Zapovídají se, barman si taky vezme dva, tři panáky, štamgast rovných deset. Když do sebe naleje toho desátého, barman se zajímá: „A co jsi mi to vlastně přišel říct? Nevzpomněl už sis na to náhodou?”
„Jo, a víš, že jo,” povídá štamgast. „Přišel jsem ti říct, abys mi už nenaléval, protože až do výplaty u sebe nebudu mít ani vindru!”

Ichtyolog zkoumá ichtyly.

Zakladatel metodismu John Wesley měl jednou podivný sen. Stál u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: „Jsou tam katolíci?”
Odpověď zněla: „Ano, mnoho.”
„I metodisté?”
„Ano, mnoho.”
Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně. Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: „Jsou zde metodisté?”
„Nejsou.”
„Katolíci?”
„Nejsou.”
To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: „A koho tu vlastně máte?”
Dostal odpověď: „Boží děti.”

Pan Novák volá do restaurace: „Dobrý den, můžu si zamluvit stůl?”
V restauraci: „Bohužel, mi tu stoly neprodáváme!”

Generál se ptá tří tankistů: „Co uděláte, když vás napadne nepřátelské letadlo?”
První: „Vyskočím z tanku a schovám se.”
Druhý: „Opětuji palbu, pane generále.”
Třetí: „Oklamu ho, pane generále.”
Překvapený generál: „Jak chcete pilota oklamat?”
Tankista: „Jednoduše - hodím směrovku vpravo, a odbočím doleva.”

Kdysi dávno byla v jedné hospodě na Valašsku napsána na stěně tato neuvěřitelná definice: „Čím víc piju, tím víc se mi třesou ruce, čím víc se mi třesou ruce, tím víc vylévám, čím víc vylévám, tím méně vypiju. To znamená, že čím víc piju, tím míň vypiju.”

Jestli nějaký doktor zastává názor, že nad alkoholem se nedá zvítězit, tak má pravdu jen částečně, protože Valaši s ním hráli nerozhodně...

Soudce: „Tady v žalobě píšete, že o vás žalovaný prohlásil, že jste idiot. Je to pravda?”
„Ano.”
„Tak proč ho tedy žalujete?”

V přijímači dělají nováčci kliky.
„Pane svobodníku, já už nemohu...” stěžuje si jeden vojín.
„Dobrá, zůstaňte dva centimetry nad zemí a odpočiňte si!”

Manželka v Sovětském svazu u advokáta.
„Potřebujete se zbavit manžela? Nač rozvod - stačí přece jen napsat udání!”

Přijde blondýnka s třemi vlasy do kadeřnictví a posadí se do křesla.
„Tak co to bude, slečno?” zeptá se kadeřnice.
„Prosila bych uplést copánek.”
Kadeřnice se jí snaží vyhovět, ale nechtěně jeden z vlasů vytrhne.
„Promiňte, ale nechtěně jsem vám vytrhla jeden vlas,” oznámí blondýnce.
„Tak mi to natočte.”
Kadeřnice se zase snaží vykonat přání své zákaznice, ale nechtěně jí vytrhne další vlas.
„Slečno, je mi to moc líto, ale vytrhla jsem vám i druhý vlas, teď už máte jenom jeden,” přizná provinile.
Blondýnka si z toho nic nedělá a řekne: „No jo, tak mi to nechte rozpuštěné...”

Host v restauraci: „Pane vrchní, tady v jídelním lístku čtu v nabídce, že tu podáváte teleskopický guláš. Ten název jsem ještě neslyšel. Mohl byste mi prozradit z čeho je uvařený?”
Vrchní odvětil: „Je to specialita našeho podniku, pane, a teleskopický proto, že je uvařen z dvojího druhu masa - telecího a skopového...”

„Tahle školka je jenom pro děti příslušníků armády. To vaše nemůžeme zapsat.”
„Jak to, že ne - vždyť ho mám s neznámým vojínem!”

Lichotí chlápek blondýně: „Vy jste taková šťabajzna, že byste mohla mít na každém prstu deset nápadníků.”
Blondýnka se ušklíbne: „Ó vy šibale, to bych jich musela mít devadesát!”

„Víš, že Freddie Mercury miloval operní zpěv?”
„Ne, to jsem netušil. Myslel jsem, že to byli jenom operní zpěváci!”

Plukovník přehlíží vojáky, tu se u jednoho zastaví: „Co to máte s okem?”
„To je umělé oko, pane plukovníku.”
„A copak je to takové umělé oko?”
„To je oko ze skla, pane plukovníku.”
„To je jasné, že ze skla, vždyť skrz něj musí být vidět.”

Nový příslušník paradesantní jednotky se chystá ke svému prvnímu seskoku. Pečlivě si projde své poznámky ze školení: 1) vyskočit z letadla, 2) počítat do 20 a zatáhnout za levou šňůrku, 3) neotevře-li se padák, zatáhnout za pravou šňůrku, 4) pokud se stále neotevře padák, zatáhnout za obě šňůrky najednou, 5) po doskoku vyhledat transportér a hlásit se veliteli.
Voják vyskočí, počítá, zatáhne za levou šňůrku - a nic. Po chvíli zatáhne za pravou, stejný výsledek. Znejistí, zatáhne za obě a pořád nic. Rozezlený voják se podívá do příručky a zařve: „Jestli tam dole nebude čekat ten transportér, tak mě teda pěkně naštvou!”

Vypráví blondýnka kamarádkám: „Jdu takhle na záchod a vidím na zemi tisícovku. Tak jsem se pro ni sehla... A náhle cítím, že si ji vydělávám!”

„Pane vrchní, já jsem si objednal vajíčka na měkko, ale ty, co jste mi přinesl, jsou úplně tvrdá!”
„Víte, my za to skutečně nemůžeme. Vařili jsme je 20 minut a stále byla tvrdá...”

„Jak ti chutnaly ty višně, co jsem ti posledně dal?” zajímá se děda zahrádkář.
„Byly moc dobrý,” uzná vnouček. „Jenom pecky měly moc tvrdý - tatínek je musel rozbíjet kladivem, abychom je mohli aspoň trochu rozkousat!”

V hospodě si podnapilý muž upřeně prohlíží dva chlapíky u vedlejšího stolu. Nakonec mu jeden z nich povídá: „Žádný strach, nejste opilý. My jsme dvojčata.”
„Cože? Všichni čtyři?”

Otázka na Rádio Jerevan: „Smí jiný soudruh kritizovat soudruha Stalina?”
Odpověď: „Smí, ale škoda každého života.”

Blíží se Vánoce a na policejní stanici jsou na stáži policisté z Vietnamu. A protože je náčelník lidumil, navrhne, aby si ty tři rákosníky vzali chlapi domů. Našli se i tací.
Po Novém roce se velitel ptá těch tří, co je měli doma, jak to probíhalo.
První: „Dobrý, dobrý. Pořád něco žvatlal a vůbec jsme mu nerozuměli, ale jinak fajn.”
Druhý: „Dobrý, dobrý. Šikovnej kluk, opravil nám televizi i ledničku, pomohl s úklidem...”
Třetí: „Dobrý, dobrý, ale kapr je kapr!”

„Sestři, kolik je vám let?” vyzvídá chlápek po operaci.
„Třicet.”
Chlápek se podiví: „Ani na to nevypadáte...”
„Opravdu? A na kolik vypadám?”
„Nejméně na čtyřicet!”

Celé České země jsou na počátku 20. let 20. století mobilizovány, všechno člověčenstvo odváděno do války. V tu dobu oznámí nemilou zprávu také řezníkovi.
„To si ze mě děláte srandu!” rozčílí se řezník. „Já a do války?! Vždyť jsem v životě nedržel žádný nebezpečný předmět v ruce!”

Chlápek postává na dvoře, v jedné ruce drží stopky a v druhé drží za krk slepici. Přijde k němu manželka a ptá se, co to vyvádí.
„Ale, chci ti pomoct s vařením. Tady v kuchařce píšou: slepici nejprve půl hodiny mírně podusíme...”

Přiběhne pan Horák na strážnici: „Ztratil se mi papoušek. Pokud ho chytíte, předem prohlašuju, že se s jeho politickými názory neztotožňuju!”

Potkají se dva spisovatelé: „Jak dopadl tvůj nový román?”
„V redakci si ho přečetli, proškrtali a uveřejnili v rubrice Vtipy!”

Přijde blondýnka do sexshopu a žádá si robertka. Prodavač jí ukazuje: „Tenhle je za 450 korun a tenhle za 500.”
„A co ten velký pruhovaný?”
„Ten je za tisícovku.”
„Tak mi ho dejte.”
Po chvíli přijde šéf a vyptává se prodavače, jak jdou kšefty.
„Ale dobrý, právě jsem prodal svoji termosku za tisíc korun!”

Mladá studentka si hraje doma na klavír. Vtom zazvoní zvonek a u dveří stojí policista.
„Bylo nám hlášeno, že v tomto bytě někdo týrá jakéhosi Dvořáka.”

Obchodníci - Rus, Kanaďan a Texasan - se vydají na Aljašku na lov medvědů. V horské chatě jim Rus - průvodce radí jak lovit medvědy, jakou vzít pušku a jakým směrem se vydat... Texasan ho přeruší: „Samý kecy, radši mi ukaž, kde jsou ty nejzlejší a nejstrašnější medvědi.”
Rus mu ukáže na sever a povídá: „Ale jestli tam jdeš bez pušky, tak jseš mrtvej!”
Texasan vyběhne z chaty. Rus a Kanaďan u okénka pozorují. Za chvíli slyší dusot a vidí, jak se Texasan řítí k chatě a za ním rozzuřený medvěd. Vběhne do chaty, medvěd za ním, Texasan vyběhne ven, zabouchne dveře, běží zpátky a křičí: „Tak ho zatím stáhněte, já běžím pro dalšího!”

Vojáci, spěte rychleji, do budíčku zbývá 15 minut!

Blondýnka si stěžuje doktorovi, že ji svědí celé tělo. Doktor se na ni podívá a zeptá se: „Paní, říká vám něco slovo sprcha?”
„Ano, říká,” odvětí usvěděná pacientka. „Ale to pomůže nejvýš na týden!”

Když učitelka diktuje diktát, je diktátorka.

Zvoní sousedi u Pepy: „Pepo, pojď nám pomoct proházet cestičku k baráku.”
„Rád bych, ale nemám si co obout.”
„A do hospody s námi můžeš?”
„Malý moment, hned se obouvám!”

Souhlasím s vámi, ale naše názory jsou bohužel odlišné.

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku."Copak to vyváděj", diví se Kohn, "snad nemalujou?". "Kdepak! Stěhujou se."

Inženýr Mandelštam udělal v Sovětském svazu dost důležitý vynález. Zeptali se ho, jakou odměnu by si přál. "Zavolat bratrovi do New Yorku", zněla odpověď. "Ne to nejde, přej si cokoliv jiného dovolenou na krymu, daču na Kavkaze, sobolí kožich pro manželku..." Mandelšta ale trval na svém, a tak jeho žádost putovala pořád výš a výš až došla ke Stalinovi. Ten souhlasil, ale pod jedinou podmínkou: Hovor se povede z jeho kanceláře a bude obsahovat jen jedno slovo. Mandelštan souhlasil. Byl dopraven do Stalinovy kanceláře a když dostal spojení do bratrova bytu, zakřičel do sluchátka jedíné slovo:" Pomoc!"

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi: "Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?" "Ano otče, to je pravda." "A řekněte mi - jako kněz knězi - ochutnal jste jej někdy?" "Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny." "A chutnala vám?" "Inu, musím se přiznat, že chutnala." Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi: "Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?" "Ach ano, je to tak, jak říkáte." "A řeknou - jako kněz knězi - dopřáli si někdy?" "Popravdě řečeno, nikoliv". "Hmmmm, škoda," odtuší rabín, "to je mnohem lepší, než vepřové".

Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil. "Proč jí nevrátíš ten hrnec, kteý sis vypůjčila?", ptá se rabín jedné. "Ale, rebe", začne křičet obviněná, "za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila."

Abeles, bohatý žid z haličské vsi, přijede do Krakowa v ošuntělém obleku. Potká ho Karpeles a říká mu:" Mojše, jak můžou chodit po městě v takových hadrech?" "Co na tom záleží", odpovídá mu Krpeles, "tady mě přece nikdo nezná." Za týden potká Karpeles Abelese u nich doma na vsi v tom samém obleku. "Ale Mojše, oni nosí i doma ty samé hadry!" "Co na tom záleží, tady mě přece každž zná."

Kandidát ženitby k dohazovači: "Co je moc, to je moc. ta slečna má tři děti a já si jí mám vzít ?!" Dohazovač: "Kouknou, jak to na světě chodí. Oni se oženěj, jejich žena otěhotní, pak porodí, musej zaplatit porodní bábu, žena pak onemocní, musej jí poslat do lázní a než se jim naroděj tři děti, tak ze starostí a placení nevyjdou. No a takhle přijdou hnedka k hotovému."

Eichelbaum se chlubí, jakou má krásnou ženu. Abeles si ho vezme stranou. "Poslouchaj, oni opravdu nevědí, , že jejich žena má milence?" "No a?", odvětí klidně Eichelbaum, "Já se radši podílim padesáti procenty na dobrém kšeftu než sty procenty na špatném."